úterý 27. prosince 2011

Tak, a máme po Vánocích…

Letos jsem zase podle utekl před vánočním shonem, schoval se v pokoji, nasadil sluchátka a vesele vše kolem ignoroval. Podařilo se mi tak vyhnout snad všem „veselým“ tradicím, jako je zdobení stromečku, které přímo nesnáším. Ve vší skromnosti jsem si, dle vlastní tradice, nazdobil palmu na okně, a tím pro mě přípravy skončily. Málem bych zapomněl, ještě jsem ti pověsil stříbrný vánoční řetěz mezi garnýží a knihovnou, takže mi visí přímo nad pracovní stanicí. Pak jsem se snažil nerušeně odpočívat, což se mi dařilo pouze do večera, než přišly jisté záležitosti, které si přímo vyžadovali mou účast, tak jsem se slušně oblékl a vyrazil do společnosti vlastní rodiny.

sobota 24. prosince 2011

Na Štědrý den

Je Štědrý den. Někteří se stresují, narychlo balí dárky nebo ještě nějaké shání na nejbližší benzínce. Jiní odpočívají a sledují jednu pohádku za druhou. Já sedím s nohama na stole, poslouchám jazz a pročítám si Twitter. Většina lidí vypadá šťastně, z čehož mám velkou radost. Prohlížím si obrázky cizích vánočních stromečků a říkám si, proč zase jenom já mám palmu. Do toho nafotím první fotku a už mi jich zbývá jen 364. Nebo 365? Nevím, jaká pravidla má projekt pro přestupné roky. Nicméně si užívám sváteční pohodu a těším se na slavnostní večeři a následné rozdávání dárků. Těším se na radost v očích obdarovaných i na vlastní radost z toho, co dostanu já.

úterý 20. prosince 2011

Třistapětašedesátka – brzy startujeme

Není to tak dlouho, co jsem psal o projektu 365 a nevěděl jsem, co přesně bych chtěl dělat, ale že hodlám jeden takový projekt rozjet. Teď však již projekt nabral pevné obrysy. Má hlavního hrdinu a v hlavě se mi již tvoří několik nápadů pro dny, kdy nepřijde žádná spontánní myšlenka. Projekt jsem chtěl původně započít symbolicky Novým rokem, ale nakonec jsem změnil názor a začnu již na Štědrý den. Mezitím můžete zajít na oficiální stránky projektu, podívat se na první fotku a přečíst si krátký úvod. Nezbývá než si vzít k srdci jedno novoroční předsevzetí a projekt po třech stech šedesáti a pěti dnech dovést do zdárného konce.

pondělí 19. prosince 2011

Proč nemám rád Instagram

Dnes se na vlnách internetu opět rozbouřily divoké diskuse. Řešilo se, kdy konečně bude mít tolik opěvovaná aplikace Instagram klienta pro Android. To jednak zvedlo ze židle zarputilé zákazníky firmy Apple, kteří si myslí, že telefony značky Samsung nebo HTC nejsou svým „podřadným“ hardwarem hodny takto skvělé aplikace, ale také to mírně pohnulo žlučí mně, jako dlouhodobému odpůrci. Nemá to nic společného s tím, že originální aplikace je určena pro iOS a většinou uživatel tedy jsou majitelé iPhone. Apple z toho úplně vynechám, nebudu jej hanit ani vychvalovat. Je to Instagram, co mi vadí, a to hned z několika důvodů. Velice rád vám je napíšu.

pátek 16. prosince 2011

Rýmečka vrací úder

Kdybych si mohl vsadit na své zdraví, vsadil bych si, že onemocním první týden školy nebo těsně před Vánocemi. A letos bych zase vyhrál. Stejně jako loni a předloni. Letošní rok byl v tomto ohledu velice úspěšný. V únoru jsem měl speciální edici rezistentní chřipky, asi o měsíc později – v březnu – jsem se staral o zánět nosohltanu a v záři jsem měl slavný infekt, o kterém pořád nevím, co byl vlastně zač. K tomu pár gastrointestinálních problémů, rýmeček a mé oblíbené krvácení z nosu. Co víc si může člověk přát? Že bych k Vánocům dostal nějakou extraordinární chorobu. Co já vím, třeba takový zánět vaječníků by byl zajímavý a všechny bych tím jistě ohromil.

čtvrtek 15. prosince 2011

Je rozhodnuto

Dnes jsem dostal nepříjemný email, který jen potvrdil to, co jsem tušil již včera. Stálo v něm:

„…zápočet jste nezískal.“

To by nebyl takový problém, kdybych nebyl ve třetím ročníku a nejednalo se o áčkový předmět. Bohužel. Z této informace tedy vyplývá, že se mé studium prodlouží o další rok. Moc nadšený z toho nejsem, ale co mohu dělat. Mohlo by být hůř, stále se mohu uklidňovat myšlenkou, že jsem nevyletěl úplně.

sobota 3. prosince 2011

Vánoční nákupy

Dnes jsem vyrazil do našeho místního supermarketu. Ne však na nákupy, ale něco vyřídit. Když už jsem tam byl, vyfotil jsem pár fotek, abych zaznamenal šílenství, které tam probíhalo. Hned zpočátku se mi udělalo silně mdlo z pohledu na Santa Clause, poté se mi udělalo trochu lépe při pohledu na anděla rozdávajícího letáky a pak jsem nasál pohodu při poslechu živé hudby v kavárně. Kdyby tam nestálo espresso neuvěřitelných 39 Kč, strávil bych tam nejspíš celé odpoledne. Nakonec jsem vlastně pořídil i jeden dárek. Pro sebe, samozřejmě…

pátek 2. prosince 2011

Deník nespavce

Poslední dobou mám problémy se spánkem. Trpím nespavostí, nebo jak říkají odborníci – insomnií. A co mám možnost pozorovat jiné lidi, a to jak na internetu tak ve skutečném životě, netrpím tímto problémem sám. Posledních čtrnáct dní jsem slyšel několik stížností, že někdo nemůže v noci usnout. @Jesisem dokonce nedávno napsala návod, jak s tímto problémem bojovat. Bohužel, někdy nejsou rady nic platné a člověk neusne, ať se snaží sebevíc. Pár dní zpět to došlo až tak daleko, že jsem začal uvažovat, že si v lékárně koupím prášky na spaní nebo že se vloupu na veterinární stanici a ukradnu jim zásobu uspávacích šipek na slony.

sobota 26. listopadu 2011

Informatický večírek

Kdysi dávno jsem psal o tom, jak se @novalu dostal k organizování letošního Informatického večírku a já se stal jeho osobním „dokopávačem“. Informace však končí objednáním hospody. Poté však probíhal měsíc příprav. Rozhodli jsme se, že by bylo super vyrobit odznáčky, které by jednak dávali najevo, že jeho nositel je studentem Olomoucké informatiky, ale také majiteli připomněl, že se jednoho dne konal nezapomenutelný informatický večírek. Začalo se s designem a nakonec vznikly tři verze odznáčků. Přemýšleli jsme, jak ještě tuto akci oživit. Zašli jsme tedy opět do S-baru a domluvili se se šéfem, že nám zapůjčí plátno a projektor, a tak jsme mohli uskutečnit své plány.

neděle 20. listopadu 2011

Proč nenávidíme?

Na to je, kupodivu, naprosto jednoduchá odpověď: nenávidět je lidské. Každý z nás nemá něco rád a něco přímo nesnáší. A s touto nenávistí většinou chodí ruku v ruce další lidská vlastnost, a to touha vnucovat všem vlastní názor nebo jej alespoň vykřičet do světa. Příchod internetu nám samozřejmě usnadnil spoustu práce. Na sociálních sítích se můžeme vesele sdružovat, spájeni společnou nenávistí. Neuvědomujeme si však, že zatímco něco nenávidíme, děláme věci, které nenávidí někdo jiný. Tak dobře, uvědomujeme si to, ale je nám to jedno, protože nenávidíme lidi, kteří nenávidí to, co my máme rádi. A to se dostáváme do začarovaného kruhu. Nenávidíme někoho, kdo něco nenávidí, ergo měli bychom nenávidět sami sebe. To ale neděláme, protože jsme sobečtí a ostatním měříme jiným metrem, než sami sobě. A to je další z typicky lidských vlastností.

středa 16. listopadu 2011

Články na přání (1) - Bojíte se tmy?

Dnes jsem se rozhodl, že využiji téměř volné středy k tomu, abych napsal další článek na blog. A aby to bylo něco extra, napadlo mě, že středeční články by mohly být na přání, tedy na téma, které si čtenáři sami navrhnou. Vyhlásil jsem tedy veřejnou „soutěž“, která měla nečekanou účast. Nepředpokládal jsem totiž, že by se vůbec někdo ozval. Dostal jsem však hned dva návrhy. První byl od @Maruxs: „Jak neprokrastinovat? :o)“. Toto téma jsem musel zavrhnout, neb bych absolutně nevěděl, o čem psát. Jako druhá se ozvala @G_i_r_a „Oblíbené sci-fi-hororové knížky/filmy/hry. Alespoň bych pak měla podle čeho hledat. :D“. To se mi zalíbilo, a tak je to tady, první článek na přání.

pondělí 14. listopadu 2011

Vytěžme z hudby maximum

Napsat dobrou skladbu je velmi náročné a novodobí interpreti si toho jsou velmi dobře vědomi. Často se objeví problém, jak zaujmou posluchače a přitom si nezavařit mozkové závity? Řešení je jednoduché, vykrást něco tak starého, že si to dnešní mládež nemůže pamatovat a sklidit ovoce, které vypěstoval někdo jiný. Osobně mám cover verze velice rád, protože na známé skladbě umělec může ukázat své schopnosti tak, aby byly srovnatelné. Některé považuji za srovnatelné s originálem a některé dokonce za lepší. Takový cover se však musí přiznat. Nejlépe na začátku skladby říci: „Tohle jsem nevymyslel já, ale nějaký pan Gershwin. Mám tu skladbu velice rád, tak jsem se rozhodl, že vám ji zahraji.“ Ano, Summertime je nejoblíbenější jazzový standard a nejčastěji „vypůjčovaná“ skladba vůbec. Podle Wikipedie existuje kolem 30 000 nahraných verzí této skladby.

pátek 11. listopadu 2011

Je to samá jedenáctka

Dnes je 11.11.11 a právě je 11:11:11. Co to znamená? Vůbec nic. Stane se nějaká významná událost? Inu, možné to je, významné události se dějí denně, tak proč ne zrovna dnes. Skončí svět tak jak jej známe? Určitě, ale dnes to zřejmě nebude. Meteorit se neblíží, supervulkán v Yellowstoneském národním parku je zatím stabilní a Evropská Unie vydrží alespoň do zítřka. Takže, bude mít dnešní den nějaký význam? Ale zajisté! Na Tv Nova jistě bude půlhodinová reportáž o tom, jak je dnešek významný a bude nám to potvrzeno renomovanými věštci a numerology. Takže jestli dnes chcete zažít něco, na co nezapomenete, dívejte se na večerní zprávy na tom pravém kanále

středa 9. listopadu 2011

Třistapětašedesátka

Už dlouhou dobu (bude to přibližně rok) uvažuji o tom, že si založím třistapětašedesátku. Nevíte co to je? Je to projekt s naprosto jednoduchým principem: každý den (nebo za každý den) zveřejnit nějaký záznam. Většina lidí preferuje fotky. Ať už se jedná o fotky jich samotných, domácích mazlíčků či různých figurek a plyšáků, vždy zaznamenávají nějaký důležitý okamžik dne. Když se pak někdo na fotky zpětně podívá, hned má přehled o tom, co který den v roce dělal. Komu na zaznamenání celého dne nestačí fotka, vyjádří dění slovy a ti nejkreativnější třeba básničkou.

Takže, říkám si, co bych měl dělat? Focení mám rád, ale můj foťák není zrovna ideální na každodenní nošení a po tom, co začal blbnout, s ním nenafotím už možná vůbec nic. Psát krátké reportáže by mi nedělalo problém, ale o čem? Mám tak nudný život, že by stěží naplnil dvě věty a co se týče básniček, na ty moc talent nemám. A to je vše. Co dál? Budu si muset vymyslet něco speciálního. Když je můj život nudný, mohl bych psát třeba o životě někoho jiného. Mohl bych si třeba někoho vymyslet. 365 dní v kůži fiktivní postavy v imaginárním světě…

pátek 4. listopadu 2011

Pravidla českého prasopisu

Jestli se někdy podíváte na internet, o čemž nepochybuji, jistě se pravidelně setkáváte s lidmi, kteří píší, lidově řečeno, jako prasata. Nemluvím o malých „bezvýznamných“ chybách, jako je záměna tvrdého a měkkého „i“, „s“ a „z“ nebo „mě“ a „mně“. Všichni jsme chodili do školy, všichni jsme se učili češtinu a drtivá většina z nás z ní má i maturitu. Přesto se takových chyb občas dopustí každý a lze je tolerovat. Dnes bych se rád věnoval úplnému minimu, které by měl znát každý, kdo kdy držel v ruce [doplňte psací potřebu dle vlastního výběru] nebo, v tomto případě, usedl k počítači (nebo psacímu stroji) a použil klávesnici, aby vyplodil nějaký text.

pondělí 31. října 2011

Duševní kuchyně

Jelikož jsem těžký muzikofil a patologický prokrastinátor, trávím hodně času tím, že prohledávám YouTube a hledám hudební videa svých oblíbených interpretů. Většinou člověk ví co hledá a přesně to taky najde. Občas se však podaří nejít něco, co člověka překvapí a mile potěší. V tomto případě to byl francouzský hudební magazín Soul Kitchen, které má za zmíněném portále vlastní kanál a pořádá hromady koncertů. Mimo těch je však na jejich kanále k nalezení několik výborných akustických videí. Zkrátka si kameraman s hudebníky zašel někam do parku nebo s nimi nahrál něco přímo na ulici. A tak jsem nejen našel unikátní verze svých oblíbených skladeb, ale objevil spoustu zajímavých interpretů.

sobota 29. října 2011

Další Hanácké Tweet

Před nějakým časem (podle zbytkového obsahu alkoholu v krvi to budou tak dva dny) se konal další, tedy kdovíkolikátý sraz uživatelů Twitteru z Olomouce a okolí, maskovaný názvem Hanácké Tweet. Pro mě to znamenalo již třetí účast v řadě, takže jsem si řekl, že bych měl nějak přispět do kolektivu a přemluvil jsem dva kamarády, aby se také zúčastnili. U některých to chtělo přemlouvání více, u jiných méně, ale nakonec se oba dostavili. S těmito dvěma účastníky navíc se (průtoková) návštěvnost vyšplhala na dvanáct (tedy tucet) lidí, čímž jsme sice rekord nepřekročili, ale alespoň jsme na něj dosáhli.

středa 26. října 2011

Mračna se stahují

Poslední dobou se ne světě výpočetní techniky objevuje jedno kouzelné slovíčko – „cloud“. Jak se začal šířit internet, začaly se rozšiřovat i možnosti jeho využití. S narůstajícím počtem uživatelů internetu vznikla potřeba sdílet informace, a protože někoho nebavilo rozesílat dokumenty emailem, vznikly služby poskytující prostor na uložení těchto dat. A někdy tou dobou si kdosi řekl, že by tato metoda šla využít ve větším měřítku. Proč spoléhat na to, že mi zaměstnanec pošle svou část zdrojového kódu, když když může vlastně vzdáleně programovat přímo na mém počítači (serveru)? A tehdy, milé děti, začal vznikat cloud programming. A stejně jako dříve počítače, i cloud se po firemním využití začíná rozšiřovat do sféry osobního využití.

neděle 23. října 2011

Ve znamení ZENu

V minulém článku jsem vás obeznámil s faktem, že se loučím se svým starým MP3 přehrávačem Emgeton Meizu X6. Nyní přichází článek o malém kousku techniky, který zaujme jeho místo. Když jsem věděl, že můj starý brach již dlouho nevydrží, začal jsem se poohlížet po jeho nástupci. Jako vždy byl pro mě rozhodujícím faktorem poměr výkon/cena (což vyřadilo všechny produkty firmy Apple). Na konec to vyhrál 8GB Creative ZEN Style M300, který nakonec trumfl verzi M100 o Bluetooth a rádio. Tyto funkce ve možná ani nepoužiji, ale cenový rozdíl cca 150 Kč říkal „proč to nezkusit“.

středa 19. října 2011

Tak odchází přítel můj

Řeknu vám rovnou, že je řeč o MP3 přehrávači, abyste nesmutnili z toho zavádějícího názvu. Pro mě je to však velká událost. Meizu X6 byla moje první „empétrojka“, takže k tomuto kousku elektroniky chovám nezvykle hluboké city. Daleko hlubší, než k ostatním „hračkám“, protože, jak jistě víte, jsem postižen muzikofílií. Notebook je sice fajn, ale pořád je to jen „pracovní stanice“. Mobilní telefon mi umožňuje komunikaci se světem, ale za ty dva roky mi nestál ani za změnu tapety. Zato můj milovaný přehrávač strávil mnoho hodin v mé kapse a vystřídal za svou „kariéru“ nesčetné množství skladeb a zašil všechna má hudební období, dobrá i zlá.

sobota 15. října 2011

Co bylo? Co bude?

Zase jsem se jednou ocitl v období, kdy mě nic nebaví, pořád se mi chce spát a fantasie nepracuje, jak bych chtěl (jinými slovy: podzimní únava). Již několikátým dnem přemýšlím, co napsat a nic mě nenapadá. Týden čekám na nějaký "záchvat" inspirace a ten nepřichází a nepřichází.

Na druhou stranu mám chuť něco napsat, tak jsem se rozhodl, že napíši zase nějaká „emopost“ a povyprávím vám, jak jsem se poslední dobou měl a jak se pravděpodobně mít budu.

středa 12. října 2011

Nemilosrdný podzim

Podzim je možná velice fotogenické roční období (najít depresivní fotku s podzimní tématikou bylo opravdu těžké), ale umí být i zlý. Začíná škola a se školou přichází stres. Začíná se ochlazovat a s chladem přichází nemoci. A aby toho nebylo málo, zanedlouho se bude posouvat čas a některým z nás totálně zpřehází biorytmus. Takže ať je podzim na fotografiích sebekrásnější a používá úžasnou oranžově laděnou škálu barev, pro náš organismus bývá náročná a mnoho z nás, dříve nebo později, skončí v posteli s nějakou tou rýmečkou.

neděle 9. října 2011

Hudební ochutnávka

Během posledního měsíce vyšlo pár (pro mě) významných alb. 19. září to bylo debutové album „superskupiny“ SuperHeavy. O několik týdnů později, přesněji 4. října, vyšlo v pořadí již páté studiové album kanadské zpěvačky Feist ověnčené titulem Metals. A konečně dnes (10. října) spatřilo světlo světa dlouho očekávané album Biophilia od islandské pěvkyně Björk, která na jeho vzniku úporně pracovala již od roku 2008. Domnívám se, že každé z těchto alb si zaslouží pozornost, proto jsem se rozhodl napsat tři krátké a stručné recenze, ve kterých shrnu své pocity z jejich poslechu.

pátek 7. října 2011

Teorie velkého stesku

Cože stesku? Ano, čtete správě. Stýská se mi. Stýská se mi po starém dobrém The Big Bang Theory, jak jej známe z prvních sérií. Stýská se mi po dobách, kdy tento seriál byl o šílených geecích na okraji společnosti. Stýská se mi po vtipech, jejichž základem byla matematika, fyzika a počítače. Stýská se mi po referencích na klasická díla sci-fi a fantasy. Co se od té doby změnilo? Kde se stala chyba? A proč se z skvělého seriálu pro geeky stal průměrný seriál pro všechny, kteří zrovna sedí u televize? Téměř všechny seriály postupem času klesají na kvalitě, ale u The Big Bang Theory mi tento pokles připadá velice markantní, zvláště pak s příchodem nové (páté) série.

pátek 30. září 2011

Geek, či negeek?

V poslední době se jistě setkáváte s podivným slovíčkem geek a možná někteří nevíte, co vlastně znamená. V původním význam toto slovo znamená zrůda, šílenec nebo blázen a v 19. století se používalo jako označení osoby v cirkuse, jehož práce spočívala především v ukusování hlav živým kuřatům. V té době to bylo také zřejmě naposledy, kdy byla jeho definice jednoznačná. Z tu dobu se výrazně změnil význam slova a podstatně se rozšířil okruh osob, které může označovat. Došlo také k obrovské popularizaci (hlavně díky seriálu The Big Bang Theory), což postupně vedlo, hlavně z pohledu radikálních geeků, k jeho nadužívání a devalvaci.

pátek 23. září 2011

Velká stovka a Poznej svého blogera

Tento můj článek má jubilejní číslo 100. Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto událost oslavit a o čem by tento článek měl být. Tak v první řadě jsem zavrhl velkou blikající stovku v hlavičce stránky. Ale co napsat, aby to stálo za tu stovku. Nechtěl jsem psát žádné blbosti, a tak "Omítkový démon" skončil na Errolově Odpadníku, přesto že by se jednalo a skvěle aktuální a kontroverzní článek, což je sen každého blogera. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že tento výroční post věnuji Vám – čtenářům.

pondělí 19. září 2011

Něco končí, něco začíná

Dneškem mi oficiálně, jako mnoha vysokoškolákům, skončily prázdniny a začal školní rok. Nebyl bych to ale já, kdybych nebyl, těsně před prvním školním dnem, sklácen podivnou chorobou. Dnes ráno jsem tedy místo do školy vyrazil k doktorce, a jak už to tak bývá, ta mi řekla, že jsem nemocen. Jejími slovy "bude to nějaký infekt". Nevím sice, co si mám pod slovem "infekt" představit, ale předpokládám, že to bude mít něco společného s infekcí (jsem já to ale hlavička, co?). Ať už se to však jmenuje jakkoliv, musím zůstat pár dní doma, v klidu, na dietě a podporovat imunitu. To v praxi znamená, že jsem zalezlý v posteli, přitápím si notebookem, popíjím čaje i "nečaje" a uzobávám kandovaný zázvor.

sobota 17. září 2011

Pravidla moštárny

Ač k tomu název svádí, nejedná se o recenzi knihy Johna Irvinga, ani filmu Lasse Hallströma, ale o skutečnou výrobu moštu. Máme totiž zahradu. Neroste tam skoro nic, ale máme slušnou řádku jabloní, takže každoročně na přelomu léta a podzimu vyrážíme na rodinný sběr jablek. Nabízí se však otázka, co děláme s tolika jablky. Většina skončí v jablečném závinu, něco se zavaří a z části se vyrobí mošt. Výroba moštu je jedna z mých nejoblíbenějších činností z prací na zahradě a čerstvě vylisované jablečné šťávy se nemohu nabažit. Letos jsem se tedy rozhodl, že se o tento, snad nejchutnější, den v roce podělím i s Vámi a nafotím pár lákavých obrázků.

pátek 16. září 2011

Tyhle aféry...

Nebyl by to náš milovaný twitter, kdyby se čas od času neobjevil nějaký kontroverzní hashtag (viz článek o Twitteru). Většinou v tom má prsty @hassmanm (např. #posexu, #takhlespim). Tyto masové hashtagy téměř vždy rozdělí Twitter na tři části. Jedni se účastní, druzí se neúčastní a třetí, jak jinak, nadávají. Tentokráte v tom však naše hashtagová stálice byla nevině. Akci totiž odstartovala @white_kate, když ve svém tweetu nominovala pár děvčat na (zatím) pomyslnou soutěž #missCZtwitter. To samozřejmě vyvolalo vlnu nominací, vlnu nezájmu a, jak jinak, vlnu nadávek ve smyslu, že Twitter začíná facebookovatět. Tentokrát se kromě tří základních táborů objevil čtvrtý.

středa 14. září 2011

Vítejte ve Vegas, New Vegas

Co by to bylo za prázdniny, kdybych spoustu času nepromrhal hraním nějaké počítačové hry. Letos jsem zvolil další pokračování legendární, nebo jak by někdo řekl kultovní série Fallout. Fallout: New Vegas vyšel již asi před rokem, ale jelikož hru znám a znám hlavně sebe, neodvážil jsem si nainstalovat během školního roku. Dobře jsem udělal. Hra mi zabrala nějakých 40 hodin čistého herního času a to jsem to vzal velmi svižně a nesplnil zdaleka ani polovinu vedlejších úkolů, ani jsem neměl nainstalovaný žádný doplňující balíček. Když si necháte záležet, splníte všechny úkoly, objevíte všechny lokace a získáte všechna možná ocenění, herní doba se může snadno vyšplhat přes sto hodin.

sobota 10. září 2011

Muž, který neměl rád déšť

Na posteli ležel muž. Několikrát se převrátil a hledal vhodnou polohu. To se mu stále nedařilo, a tak se rozhodl, že setrvávat nadále v posteli nemá cenu. Otevřel oči, pomalu vstal, přešel k oknu a věnoval krajině venku dlouhý prázdný pohled. Již několikátý den v řadě pršelo. Stromy se prohýbaly pod náporem vody padající shůry a před vchodem se dělala malá jezírka. Včera musel vylézt na půdu pro nějaká stará prkna, ze kterých si dělal provizorní mostek, aby se cestou ke studni nemusel brodit bahnem. Ve válce s Matkou přírodou nemůžeme vyhrát, můžeme jen hledat způsoby, jak si tento souboj s větrnými mlýny ulehčit, nebo se vzdát nepříteli.

čtvrtek 8. září 2011

Jak se vypořádat s tragédií

Nikomu, kdo má oči otevřené nebo naslouchá svému okolí, nemohlo uniknout, že se včera zřítilo letadlo s ruským hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl, jehož členy byli i tři Češi - Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek. Zejména poslední jmenovaný se nemalou mírou podílel na našem úspěchu na letošním MS v hokeji. Tato událost vyvolala rozruch ve světě hokeje, v srdcích fanoušků i většiny lidí, kteří hokej nesledují, ale cítí se být patrioty. Nehodu však doprovázel i jiný jev. Okamžitě se rozpoutaly rozsáhlé diskuse o etice, moralitě a patriotismu českého národa a zveličená medializace a "proklamace" smrti některých vybraných osob, které jsou jistým způsobem "elitou".

pátek 2. září 2011

Po olomouckých kavárnách (2)

Café la Fée

Adresa: Ostružnická 13
Dodavatel kávy: Caffé Vescovi
Dodavatel čaje: Rennefeldt
Otevřeno: Po–Čt - 10:00–20:00, Pa - 10:00–21:00, So - 9:00–14:00

pátek 26. srpna 2011

Léto, jak má být

Nejsou to ani dva týdny, co se ze všech stran ozývalo "proč je tak hnusně", "proč pořád prší", "nemá být náhodou léto" a podobné výlevy nespokojenců s aktuálním počasím. Jediné, co probíhalo hlavou mě bylo: "buďte všichni zticha", protože jsem byl rád za příjemný chládek a osvěžující deštíky. Každý kdo mě zná, ví, že 25 °C je pro mě smrtící teplota a pokaždé, když se teploměry vyšplhají tak vysoko, plánuji imaginární cesty na sever do zemí vikingů. Dnes, kdy konečně "začalo léto", jak všichni chtěli, stěžují si zas. A já jen opakuji své "buďte všichni zticha", jedním dechem pak dodávám "máte co jste chtěli" a vracím se k satelitním snímkům Švédska.

pondělí 22. srpna 2011

Tak jsem si dovolil dovolenou (3)

Tentokrát se mi snad povede shrnout poslední dny dovolené bez dalšího dělení článků. Středa se ukázala natolik akční, že si zabrala celý předchozí článek jen pro sebe a na ostatní nezbylo místo. Tak ale už k věci. Ve čtvrtek jsme byli opět převeleni k pěšímu pluku. Možná se budete divit, ale byl to nápad mé drahé přítelkyně, která i přes úterní muka zřejmě přišla na chuť vysokohorské turistice. Tentokrát jsme však zvolili menší převýšení a pohodlnější cestu, i když vzdálenost byla zhruba stejná. Našim cílem se stalo lázeňské město Karlova Studánka, které jsem za ta léta navštívil mnohokrát, ale letos poprvé jsem šel po červené značce z Malé Morávky. Většinou totiž do Karlové Studánky chodíme právě Bílou Opavou z Ovčárny, jak jsem to měl v plánu v úterý.

Tak jsem si dovolil dovolenou (2)

Jak jsem vám psal minule, letos jsem jel se svou milou přítelkyní na společnou dovolenou do Karlova pod Pradědem. Stručně jsem vám popsal, co se stalo v prvních dvou dnech a dnes je na řadě středeční výlet do Velkých Losin. Po úterním výletu na Praděd jsme se rozhodli, že druhý den podnikneme něco "odpočinkového". Tehdy jsme ještě netušili, jak může být takový malý výlet vyčerpávající, a to zejména po psychické stránce. Původně jsem chtěl napsat i o zbylých dvou dnech, ale ve středu se toho stalo tolik, že jsem se musel trochu více rozepsat. Abyste neměli zbytečně dlouhé úseky textu, rozdělím zbytek dovolené na dva kratší články. Ten druhý snad stihnu ještě dnes.

neděle 21. srpna 2011

Tak jsem si dovolil dovolenou (1)

V pondělí minulého týdne (tj. 15. srpna) jsem odjel na svou první pořádnou dovolenou s přítelkyní. Jeli jsme do Jeseníků, konkrétně do Karlova pod Pradědem, kde jsme pobývali na chatě patřící Univerzitě Palackého. Jako studenty zmíněného ústavu nás přišla na "pár šupů". Do Karlova a dokonce do té konkrétní chaty jsem jezdíval již v dětství, takže na mě tato dovolená působila velmi nostalgicky a nemohl jsem se ubránit vzpomínkám na doby dávno minulé. Jeseníky zná jistě každý, takže nemusím sáhodlouze vyprávět, kolik je v okolí krásných míst, ať se jedná o krásnou přírodu, zajímavá a mnohdy jedinečná místa nebo památky z dob, kdy se Jesenickými proháněli rytíři na koních.

sobota 20. srpna 2011

#HanackeTweet podruhé

Dnes, tedy přesněji řečeno včera, se konal další Hanácké Tweet, tedy akce, při které se schází uživatelé Twitteru z Hané, tedy převážně Olomouce a okolí. Nevím přesně, o kolikátý sraz, jako takový, se jednalo, tuto informaci jistě doplní některý z pořadatelů, ale co se týče účasti mé osoby, byl to sraz druhý. Kdysi jsem psal, jak můj život ovlivnil Twitter, a jak jsem se seznámil s novými lidmi, které jsem znal jen virtuálně. Právě Hanácké Tweet, je pak příležitostí, kdy se tyto internetové sociální vazby mění ve skutečné, a kdy se obrázkoví avataři vytratí a místo nich se objeví skutečné tváře a setkají se nad pár sklenicemi točeného piva (nebo podivných nápojů s brčkem).