V kruhu rodinném

Před pár dny se v základech otřásl "trh" sociálních sítí. Společnost Google oznámila vlastní sociální síť – Google+. Zatímco "běžní lidé" ani netušili, že se něco děje, na Twitteru (který je častým útočištěm odpůrců Facebooku) začali vřít vášnivé diskuse. Většina tweetů s tagem #GooglePlus byly žádosti o pozvánky, ale také se řešilo, zda tato novinka bude znamenat konec Facebooku, nebo se jedná o další bublinu, která po chvíli splaskne? Jelikož se vody již trochu uklidnili, rozhodl jsem se je opět trochu rozbouřit a napsat o Google+ to, co bylo již několikrát napsáno, ale na místech, která čtou jen brýlatí podivíni známí též jako počítačoví geekové nebo ajťáci (např. já).

Sociální závislosti (1) - Twitter

Možná ho znáte, možná ne. Modrý pták není jen symbolem jedné z našich politických stran, ale také jedné ze sociálních sítí. Na rozdíl od Fakebooku však Twitter vsází na poněkud světlejší odstín modři. A čím se vlastně liší například od FB? Zde si dovolím citovat jednu z internetových kolegyň (kterou bych mimochodem nepoznal, nebýt Twitteru): "Já vždycky říkám, že to je jako FB, ale úplně jiný, lepší :D". Pokusím se oprostit od svých osobních zaujatostí a alespoň trochu objektivně vám přiblížit, co to vlastně ten Twitter je.

Zkouška dospělosti

V životě každého z nás (rozumějte samců) přijde okamžik, kdy se chlapci mění v muže. Tím samozřejmě nemluvím o prvních sexuálních prožitcích nebo ulovení a zabití divokého prasete holýma rukama. Jedná se, obrazně řečeno, o jakési osvícení, či chcete-li, prozření. Okamžik, kdy si uvědomíte, že ty zničené žluté boty (zasvěcení vědí), které leží ve skříni, již nikdy nosit nebudete a po roce schovávání je vyhodíte. A dnes jsem se rozhodl vyhodit ten Facebook (dále FB), který mi tu tak dlouho leží...

Je ráno...

...a já jsem ještě nešel spát. Je to tak, minuty po půlnoci pomalu naskakují a já jsem stále v bdělém stavu. Sedím u notebooku, přilepen ke klávesnici, v zajetí internetu. Počítače nás jednou zničí, ale co s tím můžeme dělat? Dobrovolně se jim poddáváme a ani s tím nechceme nic dělat. Vyhovuje nám to tak, jak to je. Ráno vstaneme a než jdeme na záchod, zapneme počítač a vypínáme ho až když jdeme spát. Jak já bych potřeboval dovolenou, v přírodě, daleko od počítačů. Alespoň měsíční "odvykací" kůru.