Tyhle aféry...

Nebyl by to náš milovaný twitter, kdyby se čas od času neobjevil nějaký kontroverzní hashtag (viz článek o Twitteru). Většinou v tom má prsty @hassmanm (např. #posexu, #takhlespim). Tyto masové hashtagy téměř vždy rozdělí Twitter na tři části. Jedni se účastní, druzí se neúčastní a třetí, jak jinak, nadávají. Tentokráte v tom však naše hashtagová stálice byla nevině. Akci totiž odstartovala @white_kate, když ve svém tweetu nominovala pár děvčat na (zatím) pomyslnou soutěž #missCZtwitter. To samozřejmě vyvolalo vlnu nominací, vlnu nezájmu a, jak jinak, vlnu nadávek ve smyslu, že Twitter začíná facebookovatět. Tentokrát se kromě tří základních táborů objevil čtvrtý.

Ve čtvrtém táboře se nacházel jeden člověk, a to @JonnyDrake, který byl velice aktivní a ihned založil hlasování o miss twitteru i s vlastními pravidly. Když odmyslíme tu část, že bylo mezi nominovanými i několik mužů a půjdeme k jádru věci, zjistíme, že se @JohnyDrake, ač možná nechtěně, dopustil krádeže. Těžko říct, jestli lze "ukrást" hashtag, jak bylo řečeno@white_kate, ale co rozhodně ukrást lze je nápad, nebo jak říkají páni právníci – duševní vlastnictví. Nechci tady přímo napadat @JohnyDrake, věřím, že to myslel dobře, ale tato aféra mě zase donutila zamyslet se nad internetem.

Každý z nás má na zádech velký pytel s nápisem "duševní vlastnictví". V tom pytli nic není, tedy nic hmatatelného, ale přesto se to dá ukrást. S rozvíjejícím se internetem čím dál častěji vystavujeme své duševní vlastnictví na odiv okolí. Problém je však v tom, že na internetu nás nikdo nechrání. Nedávno jsem četl, že nějakému blogerovi kdosi pravidelně vykrádal stránky a každá jim vydaný článek vydával za svůj. Poškozený samozřejmě hledal oporu, a tak se se svým problémem svěřil na fóru GUG. Tam mu bylo řečeno, že se s tím prakticky nedá nic dělat. Že sice danou osobu může žalovat, ale že mu poskytovatel stránek odmítne poskytnou skutečnou totožnost zloděje (jestli ji vůbec má), a tak nebude vlastně koho žalovat. Nezbývalo mu tedy, než se s krádeží smířit.

Proto si člověk musí dávat pozor co a kde uveřejňuje a zjistit si, zda budou jeho data nějak (právně) chráněna proti krádeži. Když kupříkladu uveřejníte fotku na Facebooku, může s ní Mark Zuckerberg a jeho kamarádi nakládat, jak uznají za vhodné, a to včetně komerčního využití. Picasa od Google si sice žádná práva na vaše díla nenárokuje, ale to neznamená, že vám je v případě poškození (krádeže) pomůže hájit. Například na deviantArt můžete "chránit" svá díla pomocí Creative Commons, které však český právní systém naprosto ignoruje. Jinými slovy (volnou citací Miloše Čermáka), cokoliv jednou digitalizujete, o to můžete přijít a nikdo vám nepomůže.