První školní den (LS 2013)

Rozhodl jsem se, že se naučím trochu lépe pracovat s videem. Během svého úterka jsem natočil 107 krátkých klipů o celkové délce asi 20 minut, které jsem sestříhal v následující krátké video.

Tak co bude s tím blogováním?

Pokud náhodou patříte k hrstce pravidelných čtenářů, nejspíš jste si povšimli, že jsem za celý únor napsal jen jeden trapný, ba přímo ubohý článek a 3. díl povídky, který jsem stejně napsal asi před rokem. Což je mimo jiné velice zajímavá příhoda, protože 2. díl je starý asi 3 roky a 1. jsem opravdu psal v den zveřejnění, ale o tom jindy. Teď totiž nadešla chvíle, kdy si sednu a napíšu nadmíru zajímavý článek, který vás 100% přesvědčí, že jsem stále při síle, a to jak fyzické, tak duševní. Tedy možná. No, vlastně spíš ne. Ve skutečnosti budu jen tlachat o tom, co jsem všechno dělal, že jsem se nedostal k blogování. Nebo jinými slovy – jak se říká u nás mezi informatiky – GetRandomVýmluva();

Kde vězíš?

Už nějakou dobu jsem nic nenapsal. Popravdě, zítra to bude měsíc. A nebyli by to věrní čtenáři, kdyby mi neposílali hromady (konkrétně 0) emailů, co se stalo a proč nepíšu. Nemusíte však mít obavy, jsem naprosto v pořádku a na blog jsem nezanevřel. Jen jsem měl takové trochu náročnější období. Říká se mu zkouškové období. Je to taková ta část roku, kdy děláte to, co jindy, jenom z toho máte špatný pocit a v noci se vám špatně spí. Toto období temna je však na mnou (nikdo neříká, že úspěšně) a já se pomalu navracím do reality. Tedy do zkreslené virtuální reality informatika, která s tou skutečnou realito mnoho společného nemá. Věc se má tedy takto:

365 dní s Busterem – Projekt samozřejmě pokračuje. Dnes je na pořadu 58. fotka.
Lightning Bird – Kdo neví, oč se jedná, před pár týdny jsem se rozhodl napsat si klienta pro Twitter. Jeho zatím nejmocnější zbraní je logo, na kterém jsem zatím strávil snad nejvíce času. jinak umí přihlásit uživatele, načíst jeho timeline a dokonce poslat tweet.
Bakalářská práce – Ano, i na té občas pracuji.
Škola – Co si budeme povídat, občas do ní zajdu. Zapsal jsem si typografii, která vypadá celkem zajímavě, z loňska opakuji Operační systémy 1, které musím zvládnou, jinak vyletím ze školy, jako Béčkový předmět jsem si zapsal Pravděpodobnost a statistiku (PRAS), která vypadá docela vesele a každá přednáška má přes 50 slidů, a zbytek výuky jsou tzv. „manažerské kecy.“

Zkouška nervů

Tak už je to zase tady. Zkouškové období. Venku je hnusně, tedy ideálně na učení. Ven mě to rozhodně netáhne, ale na druhou stranu je tohle počasí poněkud únavné až uspávající. Přitom se toho po mně moc nechce, jen se naučit na jednu jedinou zkoušku. A o to je to možná horší. Člověk se občas dostane do té depresivní fáze, kdy si řekne: „Má to vůbec cenu? Co já se s tím budu namáhat, nechám to na příští rok a bude klid…“ A pak? Pak si člověk řekne: „Ty debile! S tímhle přístupem se nediv, že tu školu budeš studovat ještě další rok!“ A nakonec si řekne: „Jdi do prdele!“ Jak chcete po takovéto diskusi ještě něco vyřešit? Když se pohádáte sami se sebou a v duchu se pošlete někam?

Je rozhodnuto

Dnes jsem dostal nepříjemný email, který jen potvrdil to, co jsem tušil již včera. Stálo v něm:

„…zápočet jste nezískal.“

To by nebyl takový problém, kdybych nebyl ve třetím ročníku a nejednalo se o áčkový předmět. Bohužel. Z této informace tedy vyplývá, že se mé studium prodlouží o další rok. Moc nadšený z toho nejsem, ale co mohu dělat. Mohlo by být hůř, stále se mohu uklidňovat myšlenkou, že jsem nevyletěl úplně.

Informatický večírek

Kdysi dávno jsem psal o tom, jak se @novalu dostal k organizování letošního Informatického večírku a já se stal jeho osobním „dokopávačem“. Informace však končí objednáním hospody. Poté však probíhal měsíc příprav. Rozhodli jsme se, že by bylo super vyrobit odznáčky, které by jednak dávali najevo, že jeho nositel je studentem Olomoucké informatiky, ale také majiteli připomněl, že se jednoho dne konal nezapomenutelný informatický večírek. Začalo se s designem a nakonec vznikly tři verze odznáčků. Přemýšleli jsme, jak ještě tuto akci oživit. Zašli jsme tedy opět do S-baru a domluvili se se šéfem, že nám zapůjčí plátno a projektor, a tak jsme mohli uskutečnit své plány.

Co bylo? Co bude?

Zase jsem se jednou ocitl v období, kdy mě nic nebaví, pořád se mi chce spát a fantasie nepracuje, jak bych chtěl (jinými slovy: podzimní únava). Již několikátým dnem přemýšlím, co napsat a nic mě nenapadá. Týden čekám na nějaký "záchvat" inspirace a ten nepřichází a nepřichází.

Na druhou stranu mám chuť něco napsat, tak jsem se rozhodl, že napíši zase nějaká „emopost“ a povyprávím vám, jak jsem se poslední dobou měl a jak se pravděpodobně mít budu.

Něco končí, něco začíná

Dneškem mi oficiálně, jako mnoha vysokoškolákům, skončily prázdniny a začal školní rok. Nebyl bych to ale já, kdybych nebyl, těsně před prvním školním dnem, sklácen podivnou chorobou. Dnes ráno jsem tedy místo do školy vyrazil k doktorce, a jak už to tak bývá, ta mi řekla, že jsem nemocen. Jejími slovy "bude to nějaký infekt". Nevím sice, co si mám pod slovem "infekt" představit, ale předpokládám, že to bude mít něco společného s infekcí (jsem já to ale hlavička, co?). Ať už se to však jmenuje jakkoliv, musím zůstat pár dní doma, v klidu, na dietě a podporovat imunitu. To v praxi znamená, že jsem zalezlý v posteli, přitápím si notebookem, popíjím čaje i "nečaje" a uzobávám kandovaný zázvor.

Prázdninové prázdno

Tak to na mě zase jednou přišlo. Další "emo nálada". Koukal jsem, koukal, že poslední článek jsem napsal minulou sobotu. Mezitím jsem chtěl napsat asi pět článků (Jak jsem běžel půlmaraton, Sociální závislosti (3) - last.fm, Lidice - dobré nebo špatné?, Po olomouckých kavárnách (2) - Café Sant´ Angelo a Tvarohový dort s jahodami aneb pečeme s tabletem), ale nějak jsem se k tomu nedokopal. Nejdříve jsem se vzpamatovával z velkého běhu a ve středu mi víceméně začali prázdniny a v tu chvíli jsem již totálně odpadl do lehkého bezvědomí. Letního spánku. Naprosté nicoty.

Jackpot

Dnes se mi zadařilo. Úspěšně jsem složil nejtěžší, nejobávanější a zároveň mou poslední zkoušku druhého ročníku. Zkoušku z Formálních jazyků a automatů. Ve zkratce pro neznalé: to nepochopíte. V loňském roce byla úspěšnost této zkoušky krásných kulatých 0 %, což nás všechny náramně vyděsilo, a někteří dokonce zkoušku vzdali ještě předtím, než ji zkusili. A při tom to nebylo až tak těžké, ale jak se říká, po bitvě je každý generálem. Z maturity také byla většina studentů vyděšená a sotva bylo odmaturováno, začali čerství maturanti prohlašovat, jak je maturita strašně jednoduchá. Ono tomu tak opravdu je, především s pohledu vysokoškoláka, ale postupem času zjišťuji, jak velkou roli tenkrát sehrálo štěstí.

Je toho moc...

Jak jste si možná všimli, poslední dobou moc aktivně nepíšu. Je to samozřejmě tím, že se nacházíme v nejhektičtějším období roku — letním zkouškovém období. Nevím, čím to je, ale vždy bývá mnohem horší, než to zimní. Možná je to předměty, možná je to horkem, možná tím, že na druhé straně dveří čekají prázdniny, kterých se nemůžeme dočkat. Těšíme se na klid, výlety, festivaly, až se budeme moci bavit bez pocitu viny, že ztrácíme drahocenný čas, který bychom měli věnovat učení. Stres a nedostatek spánku se pomalu začíná podepisovat na naší psychické i fyzické kondici a stávají se z nás pouhé prázdné skořápky bez duše, proto je třeba i v tomto liknavém období takzvaně upustit páru a alespoň na chvíli vysadit. Tak vám přeji hodně štěstí a nezblázněte se z toho.

Tak nám to skončilo...

Včera byl čtvrtek, a jelikož v pátek většina vysokoškoláků do školy nechodí, byl právě včerejšek pro mnohé posledním dnem letního semestru. Poslední dva týdny jsme ze všech sil bojovali, abychom ulovili co nejvíce zápočtů. Ti, kteří zvládli těžké zápočtové úlohy teď mohou postoupit k ještě těžším zkouškám. "Je to vůbec výhra?" ptají se možná někteří. Těžko říct, patříte mezi ty, kteří chtějí vysokou školu dokončit? Pokud ano, tak to výhra je. No, tedy výhra... Řekněme, řečí hokejovou, které těď celý národ naslouchá, že jsme teprve v osmifinále. Poté nás čeká ještě čtvrtfinále se zimním semestrem, semifinále s letním semestrem a konečně finále s nejobávanějším týmem - státními závěrečnými zkouškami.

Myšlenky usínajícího muže

Včera (možná asi spíš dneska) jsem se snažil usnout a nad hlavou se mi vznášel radioaktivní mrak myšlenek. Mám jeden takový zlozvyk, možná je to další duševní porucha, ale když ulehnu do postele, začnu přemýšlet. Občas, když se potřebuji vyspat, snažím se ze všech sil na nic nemyslet a ono to nejde. Inu myšlení je někdy prokletí, ale jak z toho ven? Snažit se nemyslet nepomáhá, tak na to musíte jít opačně - myslet tak intenzivně, že se mozek rychle unaví a vy odpadnete.

168 hodin

Tak jako stejnojmenný pořad České televize se tento článek bude věnovat událostem uplynulého týdne. Je to již sedm dní (tedy sto šedesát osm hodin) od doby, kdy jsem něco napsal a za tu dobu se stala spousta událostí. Začao mistrovství světa v hokeji, posbíral jsem pár zápočtů zápočtů, dostal jsem práci, započala Majálesová vlna, na některých místech České republiky klesla teplota pod bod mrazu a napadl sníh a byl zabit teroristický vůdce a desetiletý mistr hry na schovávanou - Usāma bin Muhammad bin ʿAwaḍ bin Lādin.

Malá Itálie

V každém městě světového významu najdete takzvané etnické enklávy. Žijí v nich příslušníci menšin, kteří si městskou část přetvořili k obrazu svému tak, aby jim co nejvíce připomínal domov. Většinou se jim říká například Malá Havana (Little Havana) nebo Čínská čtvrť (Chinatown). Když je navštívíte, jako byste opustili stát, ve kterém jste ještě před pár minutami byli, a ocitli se na opačném konci Zeměkoule. A právě v Olomouci se objevila jedna taková Malá Itálie, a to přímo na půdě Přírodovědecké fakulty UP.

Se silami u konce

Sedím a koukám. Můj pohled padá do pravého dolního rohu obrazovky a já vidím, že je 18. dubna. To znamená, že jsme již nakousli druhou půlku měsíce. Do konce semestru již mnoho času nezbývá, práce přibývá, stres narůstá, na spánek není čas, tak si člověk musí vystačit s nějakými pěti až šesti hodinami spánku denně a do toho nám příroda dává na vědomí, proč se vlastně používá termín "aprílové počasí". Kombinace všech těchto faktorů se samozřejmě podepisuje na mé (naší) fyzické i psychické kondici. Nicméně času je málo a nemohu si dovolit otálet. Proto přichází na řadu zbraně hromadného učení - litry kávy, zeleného čaje a guaranové kapky.

Předvolební šílenství

Senát, poslanecká sněmovna nebo křeslo prezidenta? Že jsou všechny tyto volby daleko? Ano, jsou, a proto si je schovám na jindy. Dnes budu psát o volbách lokálního významu. Ne, nejde ani o městské zastupitelstvo, ale o ještě menší oblast. O Spojené rektorství University Palackého, skládající se z osmi autonomních děkanství, rozložených po celém světě (většina z nich se nachází v Olomouci). A právě v tomto malém státě se chystají velké volby. Volby do akademického senátu university a také do zastupitelstva některých fakult.

Jsem zpět aneb nikdy jsem neodešel

Když se podíváte na poslední článek, zjistíte že je orazítkován datem 1. dubna. To může znamenat jen jednu věc: kdo uvěřil, že s blogováním končím, ten se stal obětí aprílového žertu. Když však přihlédnu k počtu bouřlivých telefonátů a hromadám výhrůžných dopisů a emailů, nejspíš jste můj pokus o žert všichni prokoukli. Pravdou je úplný opak. Po předchozím úspěšném měsíci (ano, už si opět nechávám narůst ego, chci si ho stáhnout do culíku) jsem naplněn pozitivní energií a hodlám se opět s nadšením pustit do psaní. Jediné, co mi k tomu chybí, je inspirace, takže máte-li na srdci nějaký nešvar naší společnosti, napište a já rád napíšu fejeton.

Kousek pravdy však na článku byl. Opravdu musím (no, tedy měl bych) pracovat na ročníkovém projektu. Po dlouhé době strádání jsem se konečně pustil do práce. Překonal jsem prvotní odpor, což je první a nejdůležitější krok. Teď už zbývá jen udržet pozornost a nenechat se rozptýlit silou jara. Jelikož do odevzdání zbývá asi měsíc, budu muset projektu věnovat každým týdnem více a více času. Tak mi držte palce, ať to vydržím...

IT Jam Session

Dnes se konala dlouho proklamovaná akce s krycím názvem IT Jam Session. Jak už název napovídá, sešli jsme pod záminkou hudební produkce (ano, informatici nehrají jen hry, ale i na hudební nástroje), což je do jisté míry krycí název pro alkoholismus. Dali jsme dohromady tři kytary (z toho jedna elektrická, která byla bez zásuvky poměrně zbytečná), bonga, flétna a sheker (který aktivista sebou toho tolik tahal?). Bohužel nám však chyběl hlavní (jediný) violista - Drobek, který byl shodou okolností iniciátorem této akce.

Život vysokoškoláka

Dlouho jsem přemýšlel, o čem napsat a stále mě nic nenapadalo. Zabrousil jsem tedy zase jednou do svého archivu a našel jeden ze starších článků. Tento vyšel ve druhém vydání Kofoláku na konci června loňského roku, v dobách, kdy vysokým školám vládla dusná atmosféra zkouškového období a celým státem lomcovala nespokojenost s výsledky voleb, ve kterých se ukázalo, že vůbec nezáleží, která strana vyhraje, když má opozice početní převahu. A právě dvě výše zmíněné události silně ovlivnili fejeton o vysokoškolácích, tedy o nás...