Zkouška nervů

Tak už je to zase tady. Zkouškové období. Venku je hnusně, tedy ideálně na učení. Ven mě to rozhodně netáhne, ale na druhou stranu je tohle počasí poněkud únavné až uspávající. Přitom se toho po mně moc nechce, jen se naučit na jednu jedinou zkoušku. A o to je to možná horší. Člověk se občas dostane do té depresivní fáze, kdy si řekne: „Má to vůbec cenu? Co já se s tím budu namáhat, nechám to na příští rok a bude klid…“ A pak? Pak si člověk řekne: „Ty debile! S tímhle přístupem se nediv, že tu školu budeš studovat ještě další rok!“ A nakonec si řekne: „Jdi do prdele!“ Jak chcete po takovéto diskusi ještě něco vyřešit? Když se pohádáte sami se sebou a v duchu se pošlete někam?

Jackpot

Dnes se mi zadařilo. Úspěšně jsem složil nejtěžší, nejobávanější a zároveň mou poslední zkoušku druhého ročníku. Zkoušku z Formálních jazyků a automatů. Ve zkratce pro neznalé: to nepochopíte. V loňském roce byla úspěšnost této zkoušky krásných kulatých 0 %, což nás všechny náramně vyděsilo, a někteří dokonce zkoušku vzdali ještě předtím, než ji zkusili. A při tom to nebylo až tak těžké, ale jak se říká, po bitvě je každý generálem. Z maturity také byla většina studentů vyděšená a sotva bylo odmaturováno, začali čerství maturanti prohlašovat, jak je maturita strašně jednoduchá. Ono tomu tak opravdu je, především s pohledu vysokoškoláka, ale postupem času zjišťuji, jak velkou roli tenkrát sehrálo štěstí.

Je toho moc...

Jak jste si možná všimli, poslední dobou moc aktivně nepíšu. Je to samozřejmě tím, že se nacházíme v nejhektičtějším období roku — letním zkouškovém období. Nevím, čím to je, ale vždy bývá mnohem horší, než to zimní. Možná je to předměty, možná je to horkem, možná tím, že na druhé straně dveří čekají prázdniny, kterých se nemůžeme dočkat. Těšíme se na klid, výlety, festivaly, až se budeme moci bavit bez pocitu viny, že ztrácíme drahocenný čas, který bychom měli věnovat učení. Stres a nedostatek spánku se pomalu začíná podepisovat na naší psychické i fyzické kondici a stávají se z nás pouhé prázdné skořápky bez duše, proto je třeba i v tomto liknavém období takzvaně upustit páru a alespoň na chvíli vysadit. Tak vám přeji hodně štěstí a nezblázněte se z toho.

Tak nám to skončilo...

Včera byl čtvrtek, a jelikož v pátek většina vysokoškoláků do školy nechodí, byl právě včerejšek pro mnohé posledním dnem letního semestru. Poslední dva týdny jsme ze všech sil bojovali, abychom ulovili co nejvíce zápočtů. Ti, kteří zvládli těžké zápočtové úlohy teď mohou postoupit k ještě těžším zkouškám. "Je to vůbec výhra?" ptají se možná někteří. Těžko říct, patříte mezi ty, kteří chtějí vysokou školu dokončit? Pokud ano, tak to výhra je. No, tedy výhra... Řekněme, řečí hokejovou, které těď celý národ naslouchá, že jsme teprve v osmifinále. Poté nás čeká ještě čtvrtfinále se zimním semestrem, semifinále s letním semestrem a konečně finále s nejobávanějším týmem - státními závěrečnými zkouškami.

Štěstí přeje nepřipraveným

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Možná ještě líp, protože to bylo dnes. Nastala pro mne velká událost - zkouška z Úvodu do informatiky. Nejdůležitější zkouška tohoto semestru. Především proto, že jsem zmíněný předmět opakoval a tudíž by pro mě byl neúspěch u této zkoušky fatální, neb bych musel ukončit studium na VŠ.