Tak jsem si dovolil dovolenou (3)

Tentokrát se mi snad povede shrnout poslední dny dovolené bez dalšího dělení článků. Středa se ukázala natolik akční, že si zabrala celý předchozí článek jen pro sebe a na ostatní nezbylo místo. Tak ale už k věci. Ve čtvrtek jsme byli opět převeleni k pěšímu pluku. Možná se budete divit, ale byl to nápad mé drahé přítelkyně, která i přes úterní muka zřejmě přišla na chuť vysokohorské turistice. Tentokrát jsme však zvolili menší převýšení a pohodlnější cestu, i když vzdálenost byla zhruba stejná. Našim cílem se stalo lázeňské město Karlova Studánka, které jsem za ta léta navštívil mnohokrát, ale letos poprvé jsem šel po červené značce z Malé Morávky. Většinou totiž do Karlové Studánky chodíme právě Bílou Opavou z Ovčárny, jak jsem to měl v plánu v úterý.

Tak jsem si dovolil dovolenou (2)

Jak jsem vám psal minule, letos jsem jel se svou milou přítelkyní na společnou dovolenou do Karlova pod Pradědem. Stručně jsem vám popsal, co se stalo v prvních dvou dnech a dnes je na řadě středeční výlet do Velkých Losin. Po úterním výletu na Praděd jsme se rozhodli, že druhý den podnikneme něco "odpočinkového". Tehdy jsme ještě netušili, jak může být takový malý výlet vyčerpávající, a to zejména po psychické stránce. Původně jsem chtěl napsat i o zbylých dvou dnech, ale ve středu se toho stalo tolik, že jsem se musel trochu více rozepsat. Abyste neměli zbytečně dlouhé úseky textu, rozdělím zbytek dovolené na dva kratší články. Ten druhý snad stihnu ještě dnes.

Tak jsem si dovolil dovolenou (1)

V pondělí minulého týdne (tj. 15. srpna) jsem odjel na svou první pořádnou dovolenou s přítelkyní. Jeli jsme do Jeseníků, konkrétně do Karlova pod Pradědem, kde jsme pobývali na chatě patřící Univerzitě Palackého. Jako studenty zmíněného ústavu nás přišla na "pár šupů". Do Karlova a dokonce do té konkrétní chaty jsem jezdíval již v dětství, takže na mě tato dovolená působila velmi nostalgicky a nemohl jsem se ubránit vzpomínkám na doby dávno minulé. Jeseníky zná jistě každý, takže nemusím sáhodlouze vyprávět, kolik je v okolí krásných míst, ať se jedná o krásnou přírodu, zajímavá a mnohdy jedinečná místa nebo památky z dob, kdy se Jesenickými proháněli rytíři na koních.

Okurková sezóna

VAROVÁNÍ: článek je naprosto o ničem a může silně poškodit vaši psychiku!

Jako každý rok, i letos dorazila okurková sezóna, období, kdy není o čem psát, protože se vlastně nic neděje. Nejlépe je to vidět na TV ovNa, která nás tak ve svém zpravodajství musí informovat o tom, že hasiči sundávají čapí vejce z hnízda a iDěs pak považoval za důležité, že advokáti nedostali ramínka na taláry. Inu, když se války uklidní, radiace poklesne a není zrovna nikdo pohřešovaný a nepátrá po něm celá republika, není v médiích o čem mluvit. A přitom se děje každý den tolik věcí. Proč třeba neslyšíme o tom, že dnes téměř sedm miliard lidí NEzemřelo při autonehodě? Nebo že přes čtyři miliony českých domácností NEvyhořely? Hned by bylo na světě veseleji a večerním zprávám by se nemuselo přezdívat "černá kronika".