Smrt přišla v černém (3) – Zápisky z deníku

Do nedávna jsem se živila jako zločinec. Pracovala jsem pro bohaté a za jejich, ne vždy poctivě vydělané peníze vykonávala jisté služby za hranicemi zákona. Ano, bývala jsem nájemným vrahem. Nebyla jsem na tu práci nějak zvlášť hrdá, ale každý dělá, co dělat umí, aby se uživil. Já uměla zabíjet. Někdo by mohl říci, že zabíjet přece dokáže každý, ale měl by pravdu jen z části. Když vás chce někdo okrást a drží vám nůž na krku a vy máte shodou okolností taky jeden a k tomu ve volné ruce poblíž jeho břicha, snadno uděláte jeden rychlý pohyb a zachráníte život svůj na úkor života útočníka. Ale zabít úplně cizího člověka jenom kvůli tomu, že vám někdo dal peníze, to je věc jiná, na to musíte mít silný žaludek a mít v sobě jistý kus šílenosti nebo chcete-li, zvrhlosti.

Kde vězíš?

Už nějakou dobu jsem nic nenapsal. Popravdě, zítra to bude měsíc. A nebyli by to věrní čtenáři, kdyby mi neposílali hromady (konkrétně 0) emailů, co se stalo a proč nepíšu. Nemusíte však mít obavy, jsem naprosto v pořádku a na blog jsem nezanevřel. Jen jsem měl takové trochu náročnější období. Říká se mu zkouškové období. Je to taková ta část roku, kdy děláte to, co jindy, jenom z toho máte špatný pocit a v noci se vám špatně spí. Toto období temna je však na mnou (nikdo neříká, že úspěšně) a já se pomalu navracím do reality. Tedy do zkreslené virtuální reality informatika, která s tou skutečnou realito mnoho společného nemá. Věc se má tedy takto:

365 dní s Busterem – Projekt samozřejmě pokračuje. Dnes je na pořadu 58. fotka.
Lightning Bird – Kdo neví, oč se jedná, před pár týdny jsem se rozhodl napsat si klienta pro Twitter. Jeho zatím nejmocnější zbraní je logo, na kterém jsem zatím strávil snad nejvíce času. jinak umí přihlásit uživatele, načíst jeho timeline a dokonce poslat tweet.
Bakalářská práce – Ano, i na té občas pracuji.
Škola – Co si budeme povídat, občas do ní zajdu. Zapsal jsem si typografii, která vypadá celkem zajímavě, z loňska opakuji Operační systémy 1, které musím zvládnou, jinak vyletím ze školy, jako Béčkový předmět jsem si zapsal Pravděpodobnost a statistiku (PRAS), která vypadá docela vesele a každá přednáška má přes 50 slidů, a zbytek výuky jsou tzv. „manažerské kecy.“