Podzim je možná velice fotogenické roční období (najít depresivní fotku s podzimní tématikou bylo opravdu těžké), ale umí být i zlý. Začíná škola a se školou přichází stres. Začíná se ochlazovat a s chladem přichází nemoci. A aby toho nebylo málo, zanedlouho se bude posouvat čas a některým z nás totálně zpřehází biorytmus. Takže ať je podzim na fotografiích sebekrásnější a používá úžasnou oranžově laděnou škálu barev, pro náš organismus bývá náročná a mnoho z nás, dříve nebo později, skončí v posteli s nějakou tou rýmečkou.
Asi před dvěma týdny, když začala škola, jsem se doma válel v horečkách. Nechtěl jsem však zbytečně meškat, a tak jsem šel do školy již ve čtvrtek. Tehdy bylo ještě teplo, ba přímo horko. V počítačových učebnách, z počítačů sálal horký vzduch, z klimatizace málem sněžilo a tam někde uprostřed, kde byla moje hlava se tvořila malá tornáda. V tomto prostředí stačil opravdu jen týden a začalo mě bolet v krku. Takže jsem opět zahájil léčbu, ale nemohl jsem si již dovolit zůstat doma. Přes den jsem se tedy naléval čajem (Oxalis - Antigrip, Babička Růženka - sedmero bylin s echinaceou), mlékem s máslem a medem a opět jsem uzobával svůj oblíbený kandovaný zázvor. Snažil jsem se držet krk v teple (což mělo malý háček, neboť bylo asi 25°C) a párkrát jsem byl nucen použít i těžké zbraně (Stopangin ve spreji).
Ač jsem se snažil ze všech sil, Podzim mi podrazil nohy svou nejmocnější zbraní. Ochladilo se o nějakých patnáct stupňů a začalo pršet. Bolesti v krku jsem se sice zbavil, ale počasí, stres a špatná životospráva si na mě vybrali svou daň. Nedbal jsem na oslabenou imunitu a neustále jsem chodil spát ve dvě a po škole jsem místo do tepla domova šel do chladu hospody. A tak přišla podzimní únava, slabost a sem tam nějaká ta deprese (a zase budu o rok starší...).
Žádné komentáře:
Okomentovat