Letos jsem zase podle utekl před vánočním shonem, schoval se v pokoji, nasadil sluchátka a vesele vše kolem ignoroval. Podařilo se mi tak vyhnout snad všem „veselým“ tradicím, jako je zdobení stromečku, které přímo nesnáším. Ve vší skromnosti jsem si, dle vlastní tradice, nazdobil palmu na okně, a tím pro mě přípravy skončily. Málem bych zapomněl, ještě jsem ti pověsil stříbrný vánoční řetěz mezi garnýží a knihovnou, takže mi visí přímo nad pracovní stanicí. Pak jsem se snažil nerušeně odpočívat, což se mi dařilo pouze do večera, než přišly jisté záležitosti, které si přímo vyžadovali mou účast, tak jsem se slušně oblékl a vyrazil do společnosti vlastní rodiny.
Štědrovečerní večeře
Jak bývá zvykem, na oběd jsme měli jen čočkovou polévku s opečenou zeleninou, takže jsme k večeři zasedli náležitě vyhládlí, a proto jsme se všichni horlivě pustili do jídla. Tedy kromě mého malého synovce, který „nebude jíst polívečku“ a poté nechtěl ani „řízeček z rybičky“. Po krátkém citovém vydírání a vyhrožování, že Ježíšek nic nepřinese, se umoudřil a snědl pár brambor a osmaženou strouhanku z filé.
Po večeři byl plán následující: synovec zajde se svým dědečkem do sklepa, podívat se, jestli máme zelí k pondělní kachně, babička půjde do kuchyně umýt nádobí a maminka půjde se strejdou se na něco podívat k němu do pokoje. To mělo však jeden háček „já do sklepa nepůjdu, tam je zima, já půjdu s maminkou ke strejdovi do pokoje“, kde byly samozřejmě ukryty všechny dárky. Nakonec byl synovec donucen jít do ložnice, podívat se z okna na hvězdy, a jestli náhodou neuvidí Ježíška. Což byl signál pro nás, abychom přenesli dárky pod stromeček.
Takže vše dobře dopadlo dobře a opět bylo velké překvapení, že synovec dostal tolik dárků, když zlobil. „To on asi doufá, že když mi dá tolik dárků, tak se polepším, víš.“ O co by to bylo snazší bez dítěte v domě, hlavně když si začne přivlastňovat vaše dárky v domnění, že „On to Ježíšek určitě popletl.“
Zatímco si synovec hrál s novými hračkami a mí rodičové také, sbalil jsem sestru a šli jsme na další skvělou vánoční tradici – dual play. Za ta léta jsme dohráli oba díly LEGO Star Wars, LEGO Indiana Jones a letos jsme sáhli po LEGO Pirates of Carribean, protože není nic vánočnějšího, než pobíhat s opilým lego-pirátem po lodi a rozsekávat nábytek na kostičky.
Boží hod
Na druhý den jsem měl ještě dokonalejší plán – zmizet z domova. Tento akt se již stal součástí mého vánočního rituálu. Štědrý den trávím s rodinou a Boží hod s přítelkyní, a tak jsem se i letos po obědě sbalil a utekl z domova. Dovezl jsem jí velkého plyšového medvěda s velkou mašlí a keramický přívěsek ve tvaru motýla. Na oplátku jsem dostal vynikající zatuchlý Pu-Erh z Yunnanu a roztomilého želváka. A poprvé v životě jsem ochutnal liči.
Na Svatého Štěpána
A pokračujeme v tradicích, a tak na stole nechyběla kachna s knedlíkem a se zelím. K tomu nějaké to pivo a člověku se hned chtělo spát. Ospalost jsem však překonal a místo toho si chvíli četl. Odpoledne jsme vyrazili na další návštěvu, tentokráte však za příbuznými. Tam jsme se oddávali nezřízenému hodování. Vypil jsem několik sklenic vína a k tomu jsem spořádal nějaké ty uzeniny, slaninu, sýry, italské pesto s bazalkou, nakládané papričky, okurky a cibulky. Zkrátka návštěva, jak má být. Když jsem dorazil domů, byl jsem již řádně znaven. Nahrál jsem tedy další Busterovu fotku na internet a šel pomalu ulehnout.
A co teď?
Období mezi svátky je velmi oblíbené pro pořádání akci, jelikož tou dobou bývají všichni doma, a navíc lehce otrávení z rodiny, takže rádi vypadnou z domu. Není tedy náhodou, že se sešli hned dvě akce, bohužel však ve stejný den. Dnes tedy vyrážím na Hanácké Tweet – Vánoční mega speciál a poté se přesunu na třídní sraz, kde se sejdeme poprvé od maturity, tedy skoro po třech letech.
Pak už mi zbudou jen dva dny na to, abych si vypůjčil lyže, nakoupil zásoby, sbalil se a 30. prosince mohl vyrazit na hory a vrátit se až příští rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat