Deník nespavce

Poslední dobou mám problémy se spánkem. Trpím nespavostí, nebo jak říkají odborníci – insomnií. A co mám možnost pozorovat jiné lidi, a to jak na internetu tak ve skutečném životě, netrpím tímto problémem sám. Posledních čtrnáct dní jsem slyšel několik stížností, že někdo nemůže v noci usnout. @Jesisem dokonce nedávno napsala návod, jak s tímto problémem bojovat. Bohužel, někdy nejsou rady nic platné a člověk neusne, ať se snaží sebevíc. Pár dní zpět to došlo až tak daleko, že jsem začal uvažovat, že si v lékárně koupím prášky na spaní nebo že se vloupu na veterinární stanici a ukradnu jim zásobu uspávacích šipek na slony.

Už ani nevím, kdy to začalo. Byl jsem zvyklí chodit spát mezi jednou a druhou hodinou ranní, což mi nikdy nedělalo problémy. Až jednoho dne jsem byl ze školy nějak unavený, tak jsem si šel lehnout asi v devět. Probudil jsem se kolem dvanácté, začal jsem něco dělat na počítači a ve dvě jsem zase šel spát, jak jsem byl zvyklý. Samozřejmě jsem neusnul, protože jsem byl odpočatý z večera, ale zároveň jsem si nedokázal číst, protože mě bolely oči z věčného sezení u počítače. Tak jsem jen tak ležel a počítal ovečky a nemohl usnout. Druhý den jsem šel spát dvanácté, což je na mě nezvykle brzo, takže jsem samozřejmě neusnul a jelikož byla středa/čtvrtek, musel jsem ráno vstávat v sedm, což je na mě nezvykle brzo. Dal jsem si kafe, hurá do školy, hurá ze školy, druhé kafe, a psychicky a fyzicky se připravit na večer. Měli jsme Informatický večírek, takže spánek jsem v blízké době neočekával. Proto jsem si dal další kafe a vyrazil. Vrátil jsem se kolem čtvrté a šel spát, prospal jsem půl dne, v noci jsem byl přespaný, a tak jsem nemohl usnout.

A tento kolotoč se točil a točil. V noci jsem nemohl spát, protože jsem musel přemýšlet o hrůzách, které mě čekají ve škole. K tomu přibyla nehorázná zima, takže abych měl vůbec šanci usnout, musel jsem se zamotat do dvou peřin. Moc jsem se nevyspal, celý den jsem chodil se zavřenýma očima jako oživlá mrtvola a když jsem se dostal domů, padl jsem na postel a usnul. Neustále dokola. Až jednoho ohavného dne (tj. včera) jsem byl tak zničený, že jsem se rozhodl jít spát v jedenáct a světe div se, dokonce jsem i usnul. A nejen že jsem usnul, o nějakých dvanáct hodin později jsem se i probudil. Sice s rozlámaným krkem a ukrutně bolavou hlavou, ale probudil. Tělo si za tu dobu zvyklo na šestihodinový spánek, že když se mu dostalo dvojnásobku, mělo problém ho přijmout.

Nicméně se to podařilo. Vyspal jsem se, a to dobře. Když nepočítám rozlámané tělo, psychicky a emocionálně jsem na tom nejlépe za poslední dva týdny. Takže jestli trpíte stejným problémem jako já, zde je moje rada: zničte si organismus tak, že už to víc nepůjde, pak zatáhněte žaluzie, zabedněte se a upadněte v zimní spánek. Až se z něj proberete, snažte se obnovit svůj pravidelný spánkový režim.