Bylo nebylo, v království z temné brazilské žuly a skla, žil národ podivných tvorů, kteří si říkali Informatici. Byli sice bledí a ne příliš statní, avšak vládli mocnou magií, které jim umožňovala komunikovat na neomezené vzdálenosti bez vydání jediné hlásky nebo mávnutím ruky rozproudit vodu. Jednoho dne se však nad jejich zemí začala stahovat mračna a jejich moc začala slábnout. A právě v těchto časech, v tomto období temna, se odehrává náš příběh...
Nebyl bych to já, kdybych neměl to "štěstí" onemocnět v prvních školních týdnech. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsem si hned v prvním týdnu prvního ročníku pořídil anginu komplikovanou afty v celém krku, a zmeškal tak vůbec první zápočtový test (z Informatické propedeutiky 1). Můj organismus se zřejmě rozhodl v této tradici pokračovat a nadělil mi (doplním po zítřejší návštěvě u lékaře). Vzhledem k tomu, že jsem v posledních dvou dnech naspal asi dvě hodiny, tělesná teplota se mi vyšplhala téměř na 39 °C a potrava se občas pohybovala v opačném směru, než jsem zvyklý, neměl jsem čas na napsání pár zajímavých článků, které jsem měl v plánu. V pátek to měl být fejeton na nepostradatelnost elektřiny, ke kterému mě přivedl čtvrteční výpadek a v sobotu jsem chtěl zveřejnit recept na čokoládový koláč se smetanou. Snad se alespoň k jednomu z nich dostanu ještě před koncem měsíce, který je tentokráte výjimečně krátký. Zatím nezbývá, než doufat, že mi doktorka při zítřejší návštěvě předpoví více jak dva týdny života.
Dnes je tomu bezmála devět měsíců, kdy jsem "počal" tento blog. Ten se dlouhé měsíce vyvíjel, formoval a rostl. Dost ale antropomorfních metafor. Když jsem procházel archiv, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nerozvedl, jak jsem se stal literátem a co mě vedlo k založení webového zápisníku. Některým je tato historie známa, zejména těm, kteří mě znají již delší dobu a kteří se tohoto vývoje zúčastnili, nicméně přijdou dny, kdy ani já si toto období nebudu pamatovat, a tak si přečtu tento článek a vzpomenu si...
Tak nám skončil první školní týden. Pro některé, včetně mě, to byl pořádný zápřah. Během posledních několika týdnů jsem si navykl chodit spát mezi druhou a třetí hodinou raní. Poté začala škola a já stále chodil spát kolem druhé, avšak vstávat jsem musel již v sedm, což se ukázalo jako velice neefektivní a vedlo k celkové devastaci mého organismu. Netrvalo )dlouho a spánkový deficit si vybral daň, a to již v půlce týdne. Ano, byla to středa, den, který budu já, a jistě i mí spolužáci, nenávidět z celého týdne nejvíce. Po náročné přednášce z Formálních jazyků a automatů, snad nejtěžšího předmětu na katedře a cvičení z Operačních systémů 1 (nenechte se oklamat názvem, první cvičení jsme zahájili procvičováním bitových operací v jazyce C, ze kterého volně přejdeme do Assambleru) mě rozbolela hlava, takže jsem byl velice rád, že se mi podařilo dorazit domů, vzít si prášek a odpadnout již v devět hodin.
Milí čtenáři, tak jsem zase jednou udělal něco pro Vás. Jak jste si možná všimli, v posledních dnech jsem si vyvinul úchylku/posedlost mými malými milými odznáčky, kterými nenápadně oznamuji více či méně významné události v mém životě a tak si kompenzuji nemožnost sdílet je na Facebooku. Ale zpět k věci. Rozhodl jsem se vyrobit ikonky k jednotlivým článkům, podle kterých ihned poznáte, čeho se tento týká. Velké B, které vidíte vlevo je logo Bloggeru, které oznamuje, že se článek týká blogu. Dále můžete vidět hromadu knih, která značí literární dílo, například fejeton (povídky mají ikonky vlastní). Budova přírodovědecké je předzvěstí, že se článek bude týkat školy. V některých případech je ikonka vyrobena na míru článku, a tak již z dálky poznáte, o čem si můžete přečíst, což je výhoda zejména pro facebookovské fanoušky, kteří snáze identifikují novinky na své zdi.
Doufám, že se vám toto malé vylepšení líbí. Byl bych také rád, kdybyste mi ikonky nějak zhodnotili a zkritizovali, ať už jako celek, nebo jen jednotlivé kousky.
Kdo by neznal Google, nepoužívanější a nejefektivnější vyhledávač. To však není vše co Google nabízí. O několik let později představil další ohromující produkt - virtuální model země Google Earth, který dal mapám úplně nový rozměr, ten třetí. To však nestačilo a o dalších pár let později se firma rozhodla prorazit na již poměrně nasycený trh s internetovými prohlížeči. Během dvou let si získal silných 12 % uživatel, čímž přeběhl 16 let starou Operu a 7 let staré Safari a stal se tak třetím nepoužívanějším prohlížečem. Poté Google provedl chytrý tah a koupil mobilní operační systém Android, který dokázal obratně prodat a dnes ho najdete na velké části chytrých mobilních telefonů na trhu. Největší přínos však byl v tom, že Google předvedl nový model, ve kterém může firma vydělat a zákazník mít produkty zadarmo. Inu, reklama je dnes mocná...
Tak v první řadě: v době, kdy píšu tento článek mají Errolovy výlevy 999 přístupů, takže první člověk, který si přečte tento článek bude jubilejním tisícím návštěvníkem. Původně jsem chtěl, aby mu vyskočilo okno s velkou blikající číslici "1000", ale nikdo by to nejspíš nebral vážně (= Nicméně doufám, že se web bude i nadále rozrůstat. Udělám pro to vše, co bude v mých silách. I vy však můžete přispět svou troškou do mlýna - sdílejte články na sociálních sítích nebo je doporučte přátelům.
Další skvělou zprávou je, že jsem dnes úspěšně složil poslední zkoušku a s průměrem 2,14 tak dokončil třetí semestr bakalářského studia. Po více jak měsíci více či méně intenzivního, avšak neustálého studia se můžu konečně pořádně prospat a psychicky si odpočinout. Takže hned zítra vyrážím se svými bratry ve zbrani na pár sklenic bílého vína a pořádně si mozek očistím od parazitujících vědomostí.
Vážení čtenáři. Dovoluji si vás požádat o vyplnění dotazníku, který mi pomůže při dalším rozvoji Errolových výlevů. Doufám, že se tak dozvím, čemu bych se měl v budoucnu více věnovat a co bych mohl vylepšit.
Pro zajímavost: dotazník je vytvořen pomocí služby Google Docs, který umí získaná data sdílet, analyzovat a vygenerovat z nich tabulku nebo graf.
Znáte ty chvíle, kdy si říkáte "už to není, co to bývalo". Takovou chvíli prožívám už hodně dlouho. Mírně ovíněn usedám ke klávesnici a všichni víme, co to znamená. Další dvouhvězdičkový článek. Já tomu někdy říkám inspirace, zatímco můj kamarád Kauí tomu říká "emo nálada". No, na každého to občas přijde. Sedíte takhle v sobotu večer doma a snížíte se k tomu, že si dáte sklenku vína s rodiči. V televizi, jako obvykle nic není a nic se vám nechce, protože vás tlačí nepříjemný pocit, že byste mrhali časem, který můžete využít na učení na poslední zkoušku. Tak jen tak ležíte se sluchátky na uších a uděláte tu vůbec nejhorší věc - začnete přemýšlet.
