Jak jsem přežil půlmaraton

Pokud vás neodradily mé občasné citové výlevy a občas si můj blog přečtete, možná jste sem tam pochytili pár slov o běhání. Jestli toto podivné místo navštěvujete delší dobu, možná jste narazili i na článek Už neběhám jen na tramvaj a víte, jak jsem se ke běhání vlastně dostal. Jestli jste tuto mou výlevku objevili teprve nedávno, i tak jste nejspíš narazili na "online" reportáž Olomoucký půlmaraton očima účastníka, takže budete tušit, že jsem se tohoto velkého závodu zúčastnil a také víte co se dělo předtím a potom. Co už ale nespíš nevíte je, jaké to je,běžet takový půlmaraton.

Olomoucký půlmaraton očima účastníka

Před několika měsíci jsem se úplně zbláznil a rozhodl se letos běžet Olomoucký půlmaraton. Začal jsem trénovat. Několikrát týdně jsem vyběhl do parků, jen abych se připravil na dnešní den. A protože je pro mě tento den velice důležitý (protože mám možnost překonat sám sebe a vytřít zrak všem, co se mi smáli a nevěřili mi), rozhodl jsem se udělat online reportáž.

Už neběhám jen na tramvaj

V loňském roce se stala jedna, pro Olomouc velmi důležitá událost. Běžel se historicky první ročník Olomouckého půlmaratonu, který se ihned setkal s nečekaně vysokou účastí. Na hlavní závod se zaregistrovalo přes 1300 závodníků, na kratší desetikilometrovou trať se postavilo 274 běžců a štafety se zúčastnilo 12 týmů. Tohoto vytrvalostního závodu se účastnilo i několik mých kamarádů. Mezi nimi i Luděk, který mě také přesvědčil, abych se dalšího ročníku zúčastnil také.