Návrat, nebo nasrat?

Za posledních několik let se toho událo tolik, že mi na to jedno ublognutí stačit nebude. Nicméně se to pokusím alespoň trochu stručně shrnout.

Když se podíváte na archiv, v někdy v roce 2013 tak nějak zlenivěl. Vydal jsem pouze 8 článků, a všechny v prvním kvartálu a pak už nic. V tom roce jsem totiž objevil nový způsob sebevyjádření. Místo psaného textu jsem přesedlal na mluvené slovo. Začal jsem točit videa hned na dva kanály. Jeden byl věnovaný hrám a druhý mému osobnímu životu. Když jsem ze sebe chtěl něco dostat, vykecal jsem se zkrátka v nějakém videu na jednom z těchto kanálů. A najednou nebylo o čem psát...

Ještě o nějakou dobu později jsem jsem přestal natáčet videa. Za svou "youtuberskou kariéru" jsem se seznámil se spoustou fantastických lidí a z několika jsem v kontaktu ještě dnes. Těchto pár lidí je však světlá výjimka. YouTube se v posledních letech totiž změnil v toxickou stoku. Jednak se v komentářích začaly objevovat nadávky, hádky, urážky a někteří diváci dokonce nabyly dojmu, že to oni rozhodují o tom, co budu natáčet. A to mě vede k druhému problému. Z YouTubera se stalo atraktivní zaměstnání pro spoustu mladých lidí. Cože? Sedět celý den na zadku u počítače, hrát hry a ještě za to mít peníze? No kdo by to nebral. A tehdy začala do výběru témat zasahovat mocná ruka kapitalizmu. Hra A vydělává více, než hra B? Tak to budu muset hrát hru A, i když mě nebaví. Potřebuji přece zaplatit nájem, ne? A tak se z některých YouTuberů stali zaprodanci. Reklama maskovaná za běžné video? Jistě! Provádět mnohdy až nelegální kousky, jenom abych měl co nejvíce zhlédnutí? Samozřejmě! A podsouvat dětem hazard maskující se za zábavnou hru a dostat podíl z jejich prohry? Co víc si přát...

Jistě uznáte, že v takové společnosti (jak diváků, tak "kolegů" tvůrců) se moc radostně žít nedá. Buď se k nim přidat, nebo odejít. A když potom samotný YouTube přišel se všemožnými "vylepšeními", které jen dále podpořili davové podléhání trendům, pohřbily videa malých tvůrců a začal rozhodovat o tom, co se vám má nebo nemá líbit. Chcete vidět videa lidí, u kterých máte odběr? My vám je neukážeme. Vy se totiž chcete podívat na tenhle seznam TOP 10 neuvěřitelných blbostí, které vám nedají spát! Takže to bylo jasné. Odejít...

Ze stejného důvodu jsem odešel i z Twitteru. I tam se nahromadily davy instagrammerů, influencerů, youtuberů a dalších individuí, kteří do té doby přežívali jen na Facebooku. Upřímnost a běžné lidské životy nahradili "herci". Nasraný X a Nadržená Y vládnou internetu. Jeden plive na všechno a na všechny, má politicky vyhraněné názory, je plný sarkasmu a ironie a trollí všechny o kolo. Druhá pak nadšeně rozepisuje svůj imaginární sexuální život a vše doplňuje fotkami výstřihů a zadků v legínách. Většinou samozřejmě bez obličeje, protože by ji někdo mohl poznat a ještě by všem vykecal, že ve skutečnosti nemá sex 69 krát za den a to by byl průser!

Aby toho nebylo náhodou ještě málo, rozhodl se Twitter kráčet ve stopách YouTube a o tom, co se vám líbí, začal raději rozhodovat sám. Pustím Twitter a čekám, že se mi zobrazí poslední tweety. Ale tebe přece nezajímají poslední tweety. Tebe zajímá tenhle tweet, protože je populární. Je sice deset let starý a neaktuální, ale tehdy z něj byly lidi fakt nadšení! Aha tak jo. Můžete mi místo toho zobrazit poslední tweety? Můžeme, ale při příští návštěvě ti to zase vrátíme zpět, takže to asi nemá cenu, ne? Dobře, co s váma... Co mě teda podle vás ještě zajímá? Tak znáš to... Lidi retweetujou, lajkujou, tady to všechno máš. To mě nezajímá, můžu to vypnout? Víš, ne tak úplně. Je to fakt pro tvoje dobro. Třeba A zrovna lajknul tweet osobě B, kterou sice nesleduješ, ale i tak ti raději pošleme upozornění do mobilu...

Už toho mám dost, mažu i Twitter. Po letech mi ale začne být trochu smutno. Co kdybych se vrátil? Vrátím se. Začnu zase sledovat ty fajn lidi, co jsem sledoval dřív. Cože? Někteří z nich už nejsou fajn? Takže to zase budu mít timeline zasranou nějakýma politickýma žvástama? Končím! A tak jsem si znovu smazal účet...

A přemýšlel jsem nad tím... Mám nové zájmy, chci rozjet nějaké nové projekty a taky chci oživit staré projekty. Nebylo by fajn se o to podělit? Sakra, proč jsem ten Twitter mazal? No snad to ještě půjde obnovit. Jo, jde to. Najdu si nějakou aplikaci, které mi nebude zobrazovat hovadiny, nebudu sledovat exoty, u některých lidí vypnu retweety (škoda, že nejdou vypnout i ty lajky...), zatnu zuby a pokusím se to nějak vydržet. Snad mi to tentokrát vydrží déle...

Errolovy let's playe

Pokud mě sledujete na Twitteru, všimli jste si, že tam poslední dobou stále hážu nějaká odkazy na podivná videa. Pokud mě nesledujete, dovoluji si vás upozornit, že jsem začal točit podivná videa.

Co je to Let's Play

Jedná se o herní video, tedy video pořízené při hraní hry, které je doplněno živým komentářem hráče. Primárním účelem těchto videí je seznámit diváka se hrou, ukázat mu různé možnosti ve hře, tipy, triky a tak podobně. Sekundárním účelem je zábava (= To co činí každé toto video originálním je právě komentář hráče. Někdy vás ani nemusí zajímat hra, ale sledujete ji právě kvůli svému oblíbenému letsplayerovi. A právě takováto videa jsem začal točit i já.

Jak jsem se k tomu dostal

Jednoho dne mi YouTube, neznámo proč, doporučil video jakéhosi Minecrafáka. Nikoho takového jsem do té doby neznal, ale jak se ukázalo, je to nejznámější český (respektive česko-slovenský, jelikož naše národy neodděluje téměř žádná jazykové bariéra, a tak tyto komunity de facto splývají v jednu) letsplayer a první český youtuber, který překonal magickou hranici 100 000 odběratelů. Bylo to video z Minecraftu, hry, kterou jsem do té doby znal jen od slyšení a přišla mi naprosto otřesná. Díky tomuto videu jsem však pochopil, o co vlastně v této hře jde a v čem je její kouzlo. A tak jsem tuto kostičkovanou hru začal hrát a začal jsem sledovat další a další letsplayery.

Jak jsem začal natáčet

Když jsem tak sledoval ta videa na YouTube, říkal jsem si (naivně), že to přeci nemůže být tak těžké a že to přeci zvládnu taky. Tak jsem vyhrabal mikrofon a začal natáčet. Paradoxně to však nebyl Minecraft, ale Don't Starve, jelikož to v té době byla poměrně nová hra a já doufal, že se mi díky tomu povede lépe prorazit. Následoval měsíc těžkých bojů z technikou, především mikrofonem, který se mi podařilo částečně vyhrát díky Ježíškovi, který mi nadělil nový headset. A tak jsem se směle vrhl do dalšího nahrávání. Za tu dobu jsem nahrál 42 videi, podařilo se mi ulovit 23 odběratelů a blížím se k 1000 shlédnutí.

Máte-li zájem, koukněte se na můj YouTube kanál a zkuste nějaké mé video. Kdo ví, třeba se vám to zalíbí (=

Vytěžme z hudby maximum

Napsat dobrou skladbu je velmi náročné a novodobí interpreti si toho jsou velmi dobře vědomi. Často se objeví problém, jak zaujmou posluchače a přitom si nezavařit mozkové závity? Řešení je jednoduché, vykrást něco tak starého, že si to dnešní mládež nemůže pamatovat a sklidit ovoce, které vypěstoval někdo jiný. Osobně mám cover verze velice rád, protože na známé skladbě umělec může ukázat své schopnosti tak, aby byly srovnatelné. Některé považuji za srovnatelné s originálem a některé dokonce za lepší. Takový cover se však musí přiznat. Nejlépe na začátku skladby říci: „Tohle jsem nevymyslel já, ale nějaký pan Gershwin. Mám tu skladbu velice rád, tak jsem se rozhodl, že vám ji zahraji.“ Ano, Summertime je nejoblíbenější jazzový standard a nejčastěji „vypůjčovaná“ skladba vůbec. Podle Wikipedie existuje kolem 30 000 nahraných verzí této skladby.

Duševní kuchyně

Jelikož jsem těžký muzikofil a patologický prokrastinátor, trávím hodně času tím, že prohledávám YouTube a hledám hudební videa svých oblíbených interpretů. Většinou člověk ví co hledá a přesně to taky najde. Občas se však podaří nejít něco, co člověka překvapí a mile potěší. V tomto případě to byl francouzský hudební magazín Soul Kitchen, které má za zmíněném portále vlastní kanál a pořádá hromady koncertů. Mimo těch je však na jejich kanále k nalezení několik výborných akustických videí. Zkrátka si kameraman s hudebníky zašel někam do parku nebo s nimi nahrál něco přímo na ulici. A tak jsem nejen našel unikátní verze svých oblíbených skladeb, ale objevil spoustu zajímavých interpretů.