Café la Fée
Před pár dny jsem jel tramvají z nádraží a chtěl jsem si cestu zpříjemnit četbou elektronické knihy. Jak tak koukám na displej, vyskočí mi upozornění "nalezena nová síť". Nejdřív jsem se trochu neštval, že jsem zapomněl vypnout wi-fi, ale pak mě napadla jiná věc: jestlipak se mi podaří chytnout ještě něco? A tak jsem celou cestu pozoroval naskakující a mizící bezdrátové sítě všech domácností, obchodů a restauračních zařízení. Celkem jich bylo kolem sto padesáti a z toho kolem dvaceti nezabezpečených, to mě vedlo k zamyšlení...
Tak už je to tady. Dnes začíná multikulturní hudební festival Colours of Ostrava, na který se těším už od prosince, kdy jsem si koupil lístek. Tato událost se šťastně setkala s akcí Českých drah, které nabízí na trati mezi Olomoucí a Ostravou místenku na Pendolino za pouhých 35 Kč (místo 200,-). Tak tedy asi za hodinu a půl poprvé usednu do tohoto legendárního vláčku a vyrážím do Ostravy,ze které se vrátím až v pondělí ráno. Všem potenciálním zlodějům bych chtěl oznámit, že klíč je pod rohožkou. Bohužel však má můj drahý otec dovolenou, a tak bude každý den někdo doma. Smůla, no.
Těšte se tedy na úterý (pondělí asi prospím) na obsáhlou recenzi jubilejního 10. ročníku Colours of Ostrava.
Pokud vás neodradily mé občasné citové výlevy a občas si můj blog přečtete, možná jste sem tam pochytili pár slov o běhání. Jestli toto podivné místo navštěvujete delší dobu, možná jste narazili i na článek Už neběhám jen na tramvaj a víte, jak jsem se ke běhání vlastně dostal. Jestli jste tuto mou výlevku objevili teprve nedávno, i tak jste nejspíš narazili na "online" reportáž Olomoucký půlmaraton očima účastníka, takže budete tušit, že jsem se tohoto velkého závodu zúčastnil a také víte co se dělo předtím a potom. Co už ale nespíš nevíte je, jaké to je,běžet takový půlmaraton.
Před několika měsíci jsem se úplně zbláznil a rozhodl se letos běžet Olomoucký půlmaraton. Začal jsem trénovat. Několikrát týdně jsem vyběhl do parků, jen abych se připravil na dnešní den. A protože je pro mě tento den velice důležitý (protože mám možnost překonat sám sebe a vytřít zrak všem, co se mi smáli a nevěřili mi), rozhodl jsem se udělat online reportáž.
Dnes naší republikou "otřásla" stávka. A otřásla zejména s odboráři, kteří dostali nečekaný zásah. Místo tisíců demonstrantů jich bylo pár set a normální pracující lidé si se stávkou hlavu nikterak nelámali a do práce jeli na kole. Jinde se navíc nestávkovalo vůbec nebo jen ve velmi omezené míře. A tak tomu bylo u nás v Olomouci. Že je nějaká stávka se dalo poznat jen podle toho, že ve městě bylo více lidí než obvykle, protože si mnoho lidí vzalo raději dovolenou. Takže vlastně jediný, na koho měla stávka negativní vliv, byli sami dopravci, a to především České dráhy s milionovými ztrátami.
V pátek jsem po dlouhé době navštívil ZOO na Svatém Kopečku. Shodou okolností jsem s sebou měl (jako správný turista) fotoaparát, a tak jsem pořídil pár snímků domácí i zahraniční zvířeny. Držet v rukou fotoaparát pro mne bylo až překvapivě obtížné. Už jsem skoro zapomněl, jak se přístroj ovládá a více jak polovinu fotek jsem nevědomky nafotil na 0,3Mpx rozlišení. Doufám, že i přes tyto technicko-organické problémy budou alespoň trochu pozorovatelné a nezkazí Vám zrak.
Café na zábradlí Již několik let nosím v hlavě hlavě plán, který jsem kdysi načrtl společně se svým kamarádem Luďkem. Nápad byl jednoduchý zmapovat a zhodnotit olomoucké kavárny (stejný plán jsme měli i s hospodami a stánky s rychlým občerstvením, ale peněz je málo...). Tento náš výmysl však upadl v zapomnění a už na něj pomalu začal sedat prach. Poté jsem začal blogovat a čím déle jsem se této proklaté činnosti věnoval, tím více jsem přemýšlel, čím svůj blog ozvláštnit. A tak se zrodil nápad internetového seriálu. Série několika článků zaměřených na stejné téma. Něco, na co by se mohli čtenáři těšit a nervózně se vyptávat, kdy že už konečně vyjde další díl. Tyto okolnosti mě přivedli až k soutoku obou myšlenek a k vytvoření projektu Po olomouckých kavárnách (zkráceně POK).
Jak bude vše probíhat? Budu chodit na kafe (=. Samozřejmě na to nemusím být sám. Přijímám pomoc jakoukoliv formou. Můžete jít se mnou do kavárny (nejlépe mě pozvat) a nebráním se ani finančním příspěvkům na "výzkum". Znáte-li nějakou dobro kavárnu, kterou byste chtěli doporučit přátelům, vyplňte dotazník a my si ji s týmem odborných pracovníků (ve kterém můžete být i vy). Na první recenzi se můžete těšit už zítra.
