Léto, jak má být

Nejsou to ani dva týdny, co se ze všech stran ozývalo "proč je tak hnusně", "proč pořád prší", "nemá být náhodou léto" a podobné výlevy nespokojenců s aktuálním počasím. Jediné, co probíhalo hlavou mě bylo: "buďte všichni zticha", protože jsem byl rád za příjemný chládek a osvěžující deštíky. Každý kdo mě zná, ví, že 25 °C je pro mě smrtící teplota a pokaždé, když se teploměry vyšplhají tak vysoko, plánuji imaginární cesty na sever do zemí vikingů. Dnes, kdy konečně "začalo léto", jak všichni chtěli, stěžují si zas. A já jen opakuji své "buďte všichni zticha", jedním dechem pak dodávám "máte co jste chtěli" a vracím se k satelitním snímkům Švédska.

Tak jsem si dovolil dovolenou (3)

Tentokrát se mi snad povede shrnout poslední dny dovolené bez dalšího dělení článků. Středa se ukázala natolik akční, že si zabrala celý předchozí článek jen pro sebe a na ostatní nezbylo místo. Tak ale už k věci. Ve čtvrtek jsme byli opět převeleni k pěšímu pluku. Možná se budete divit, ale byl to nápad mé drahé přítelkyně, která i přes úterní muka zřejmě přišla na chuť vysokohorské turistice. Tentokrát jsme však zvolili menší převýšení a pohodlnější cestu, i když vzdálenost byla zhruba stejná. Našim cílem se stalo lázeňské město Karlova Studánka, které jsem za ta léta navštívil mnohokrát, ale letos poprvé jsem šel po červené značce z Malé Morávky. Většinou totiž do Karlové Studánky chodíme právě Bílou Opavou z Ovčárny, jak jsem to měl v plánu v úterý.

Tak jsem si dovolil dovolenou (2)

Jak jsem vám psal minule, letos jsem jel se svou milou přítelkyní na společnou dovolenou do Karlova pod Pradědem. Stručně jsem vám popsal, co se stalo v prvních dvou dnech a dnes je na řadě středeční výlet do Velkých Losin. Po úterním výletu na Praděd jsme se rozhodli, že druhý den podnikneme něco "odpočinkového". Tehdy jsme ještě netušili, jak může být takový malý výlet vyčerpávající, a to zejména po psychické stránce. Původně jsem chtěl napsat i o zbylých dvou dnech, ale ve středu se toho stalo tolik, že jsem se musel trochu více rozepsat. Abyste neměli zbytečně dlouhé úseky textu, rozdělím zbytek dovolené na dva kratší články. Ten druhý snad stihnu ještě dnes.

Tak jsem si dovolil dovolenou (1)

V pondělí minulého týdne (tj. 15. srpna) jsem odjel na svou první pořádnou dovolenou s přítelkyní. Jeli jsme do Jeseníků, konkrétně do Karlova pod Pradědem, kde jsme pobývali na chatě patřící Univerzitě Palackého. Jako studenty zmíněného ústavu nás přišla na "pár šupů". Do Karlova a dokonce do té konkrétní chaty jsem jezdíval již v dětství, takže na mě tato dovolená působila velmi nostalgicky a nemohl jsem se ubránit vzpomínkám na doby dávno minulé. Jeseníky zná jistě každý, takže nemusím sáhodlouze vyprávět, kolik je v okolí krásných míst, ať se jedná o krásnou přírodu, zajímavá a mnohdy jedinečná místa nebo památky z dob, kdy se Jesenickými proháněli rytíři na koních.

#HanackeTweet podruhé

Dnes, tedy přesněji řečeno včera, se konal další Hanácké Tweet, tedy akce, při které se schází uživatelé Twitteru z Hané, tedy převážně Olomouce a okolí. Nevím přesně, o kolikátý sraz, jako takový, se jednalo, tuto informaci jistě doplní některý z pořadatelů, ale co se týče účasti mé osoby, byl to sraz druhý. Kdysi jsem psal, jak můj život ovlivnil Twitter, a jak jsem se seznámil s novými lidmi, které jsem znal jen virtuálně. Právě Hanácké Tweet, je pak příležitostí, kdy se tyto internetové sociální vazby mění ve skutečné, a kdy se obrázkoví avataři vytratí a místo nich se objeví skutečné tváře a setkají se nad pár sklenicemi točeného piva (nebo podivných nápojů s brčkem).

Anketa - Co Čech, to muzikant - Výsledky

Před nějakou dobou jsem uveřejnil anketu, ve které jsem se čtenářů ptal, zda hrají ne nějaký hudební nástroj. Když jsem viděl, že většina lidí odpovídá "Ano", začaly mi hlavou vrtat dvě věci. Kdo jsou tito hudebně nadaní čtenáři a na jaký hudební nástroj hrají. Proto jsem vytvořil dotazník, kde jsem se na výše uvedené dotazy zeptal. A stejně, jak jsem já vyl nadšen výsledky ankety, stejně tak byli nadšeni i respondenti a ihned se začali vyptávat, kdy výsledky uveřejním a zdali provedu nějaký rozbor. Tak, je to tady. Vy kteří jste kladli tyto otázky jste se nyní dočkali. Čekejte prosím, výsledky se zpracovávají...

Kam se poděl internet?

Hledali jste mě včera na internetu? Čekali jste, až budu online? Dobře, dělám si plané naděje, ale kdyby náhodou ano, stejně byste se nedočkali. Rozhodl jsem se totiž, že si udělám "Offline day". A co mě k tomuto rozhodnutí vedlo? Tak v prvé řadě to byl fakt, že nešel internet. Co se dá dělat, ještě že jsem si toho dne koupil novou knihu. A proč o tom vlastně píši? Protože je to součástí jedné komplikované "veselé" příhody. Vše začalo včera ráno, když jsem vstal, uvařil si kávu, a jako každý den si chtěl přečíst ranní zprávy a tweety.

Kdopak mi to tu loupe wifinku?

Před pár dny jsem jel tramvají z nádraží a chtěl jsem si cestu zpříjemnit četbou elektronické knihy. Jak tak koukám na displej, vyskočí mi upozornění "nalezena nová síť". Nejdřív jsem se trochu neštval, že jsem zapomněl vypnout wi-fi, ale pak mě napadla jiná věc: jestlipak se mi podaří chytnout ještě něco? A tak jsem celou cestu pozoroval naskakující a mizící bezdrátové sítě všech domácností, obchodů a restauračních zařízení. Celkem jich bylo kolem sto padesáti a z toho kolem dvaceti nezabezpečených, to mě vedlo k zamyšlení...