Informatický večírek

Kdysi dávno jsem psal o tom, jak se @novalu dostal k organizování letošního Informatického večírku a já se stal jeho osobním „dokopávačem“. Informace však končí objednáním hospody. Poté však probíhal měsíc příprav. Rozhodli jsme se, že by bylo super vyrobit odznáčky, které by jednak dávali najevo, že jeho nositel je studentem Olomoucké informatiky, ale také majiteli připomněl, že se jednoho dne konal nezapomenutelný informatický večírek. Začalo se s designem a nakonec vznikly tři verze odznáčků. Přemýšleli jsme, jak ještě tuto akci oživit. Zašli jsme tedy opět do S-baru a domluvili se se šéfem, že nám zapůjčí plátno a projektor, a tak jsme mohli uskutečnit své plány.

Další Hanácké Tweet

Před nějakým časem (podle zbytkového obsahu alkoholu v krvi to budou tak dva dny) se konal další, tedy kdovíkolikátý sraz uživatelů Twitteru z Olomouce a okolí, maskovaný názvem Hanácké Tweet. Pro mě to znamenalo již třetí účast v řadě, takže jsem si řekl, že bych měl nějak přispět do kolektivu a přemluvil jsem dva kamarády, aby se také zúčastnili. U některých to chtělo přemlouvání více, u jiných méně, ale nakonec se oba dostavili. S těmito dvěma účastníky navíc se (průtoková) návštěvnost vyšplhala na dvanáct (tedy tucet) lidí, čímž jsme sice rekord nepřekročili, ale alespoň jsme na něj dosáhli.

Mračna se stahují

Poslední dobou se ne světě výpočetní techniky objevuje jedno kouzelné slovíčko – „cloud“. Jak se začal šířit internet, začaly se rozšiřovat i možnosti jeho využití. S narůstajícím počtem uživatelů internetu vznikla potřeba sdílet informace, a protože někoho nebavilo rozesílat dokumenty emailem, vznikly služby poskytující prostor na uložení těchto dat. A někdy tou dobou si kdosi řekl, že by tato metoda šla využít ve větším měřítku. Proč spoléhat na to, že mi zaměstnanec pošle svou část zdrojového kódu, když když může vlastně vzdáleně programovat přímo na mém počítači (serveru)? A tehdy, milé děti, začal vznikat cloud programming. A stejně jako dříve počítače, i cloud se po firemním využití začíná rozšiřovat do sféry osobního využití.

Teorie velkého stesku

Cože stesku? Ano, čtete správě. Stýská se mi. Stýská se mi po starém dobrém The Big Bang Theory, jak jej známe z prvních sérií. Stýská se mi po dobách, kdy tento seriál byl o šílených geecích na okraji společnosti. Stýská se mi po vtipech, jejichž základem byla matematika, fyzika a počítače. Stýská se mi po referencích na klasická díla sci-fi a fantasy. Co se od té doby změnilo? Kde se stala chyba? A proč se z skvělého seriálu pro geeky stal průměrný seriál pro všechny, kteří zrovna sedí u televize? Téměř všechny seriály postupem času klesají na kvalitě, ale u The Big Bang Theory mi tento pokles připadá velice markantní, zvláště pak s příchodem nové (páté) série.

Geek, či negeek?

V poslední době se jistě setkáváte s podivným slovíčkem geek a možná někteří nevíte, co vlastně znamená. V původním význam toto slovo znamená zrůda, šílenec nebo blázen a v 19. století se používalo jako označení osoby v cirkuse, jehož práce spočívala především v ukusování hlav živým kuřatům. V té době to bylo také zřejmě naposledy, kdy byla jeho definice jednoznačná. Z tu dobu se výrazně změnil význam slova a podstatně se rozšířil okruh osob, které může označovat. Došlo také k obrovské popularizaci (hlavně díky seriálu The Big Bang Theory), což postupně vedlo, hlavně z pohledu radikálních geeků, k jeho nadužívání a devalvaci.

Kam se poděl internet?

Hledali jste mě včera na internetu? Čekali jste, až budu online? Dobře, dělám si plané naděje, ale kdyby náhodou ano, stejně byste se nedočkali. Rozhodl jsem se totiž, že si udělám "Offline day". A co mě k tomuto rozhodnutí vedlo? Tak v prvé řadě to byl fakt, že nešel internet. Co se dá dělat, ještě že jsem si toho dne koupil novou knihu. A proč o tom vlastně píši? Protože je to součástí jedné komplikované "veselé" příhody. Vše začalo včera ráno, když jsem vstal, uvařil si kávu, a jako každý den si chtěl přečíst ranní zprávy a tweety.

Kdopak mi to tu loupe wifinku?

Před pár dny jsem jel tramvají z nádraží a chtěl jsem si cestu zpříjemnit četbou elektronické knihy. Jak tak koukám na displej, vyskočí mi upozornění "nalezena nová síť". Nejdřív jsem se trochu neštval, že jsem zapomněl vypnout wi-fi, ale pak mě napadla jiná věc: jestlipak se mi podaří chytnout ještě něco? A tak jsem celou cestu pozoroval naskakující a mizící bezdrátové sítě všech domácností, obchodů a restauračních zařízení. Celkem jich bylo kolem sto padesáti a z toho kolem dvaceti nezabezpečených, to mě vedlo k zamyšlení...

V kruhu rodinném

Před pár dny se v základech otřásl "trh" sociálních sítí. Společnost Google oznámila vlastní sociální síť – Google+. Zatímco "běžní lidé" ani netušili, že se něco děje, na Twitteru (který je častým útočištěm odpůrců Facebooku) začali vřít vášnivé diskuse. Většina tweetů s tagem #GooglePlus byly žádosti o pozvánky, ale také se řešilo, zda tato novinka bude znamenat konec Facebooku, nebo se jedná o další bublinu, která po chvíli splaskne? Jelikož se vody již trochu uklidnili, rozhodl jsem se je opět trochu rozbouřit a napsat o Google+ to, co bylo již několikrát napsáno, ale na místech, která čtou jen brýlatí podivíni známí též jako počítačoví geekové nebo ajťáci (např. já).

Sociální závislosti (2) - Blog

Jelikož právě čtete tento článek (a neříkejte, že ne), máte jistě zhruba představu, co to takový blog je. Jenomže on není blog jako blog. Existuje spousta odborných blogů, nejčastěji se zaměřením na techniku, ale i na jídlo, módu, chovatelství a snad všechny obory lidské činnosti (ano, i sex), které mívají i více autorů. Potom přichází na řadu osobní blogy, kde "normální" lidé píší o tom, co se jim stalo zajímavého, publikují své názory a občas přihodí nějakou recenzi. Na závěr přichází skupina, která dělá ostudu všem blogerům. Jsou to dvanáctileté holčičky s "růžovoučkýma nablýskanýma blogískama". Bohužel pro všechny solidní blogery, přesně tu poslední kategorii si většina lidí u nás představí pod pojmem blog a tak jsem se již několikrát stal terčem posměchu neznalých lidí.

Sociální závislosti (1) - Twitter

Možná ho znáte, možná ne. Modrý pták není jen symbolem jedné z našich politických stran, ale také jedné ze sociálních sítí. Na rozdíl od Fakebooku však Twitter vsází na poněkud světlejší odstín modři. A čím se vlastně liší například od FB? Zde si dovolím citovat jednu z internetových kolegyň (kterou bych mimochodem nepoznal, nebýt Twitteru): "Já vždycky říkám, že to je jako FB, ale úplně jiný, lepší :D". Pokusím se oprostit od svých osobních zaujatostí a alespoň trochu objektivně vám přiblížit, co to vlastně ten Twitter je.

168 hodin

Tak jako stejnojmenný pořad České televize se tento článek bude věnovat událostem uplynulého týdne. Je to již sedm dní (tedy sto šedesát osm hodin) od doby, kdy jsem něco napsal a za tu dobu se stala spousta událostí. Začao mistrovství světa v hokeji, posbíral jsem pár zápočtů zápočtů, dostal jsem práci, započala Majálesová vlna, na některých místech České republiky klesla teplota pod bod mrazu a napadl sníh a byl zabit teroristický vůdce a desetiletý mistr hry na schovávanou - Usāma bin Muhammad bin ʿAwaḍ bin Lādin.

Kdo hledá, najde

Nedávno mi byla diagnostikována další duševní porucha. Nejprve to byl chronický cynismus a patologický sarkasmus, poté chorobná prokrastinace a nyní lehká statistikofílie, tedy nemoc, jejímž hlavním příznakem je touha statistické analýzy prakticky čehokoliv. Tato nemoc je neléčitelná, ale její účinky se dají mírnit pravidelnou tvorbou tabulek a grafů. Nejsilnějším lékem, který je dostupný zdarma, je Google Analytics, který poskytuje dostatečně velké dávky statistik každý den, a tak pomáhá lidem s touto závažnou poruchou přežít.

Slovní salát aneb divokých pár dní

Posledních pár dní bylo tak nabytých událostmi, že jsem se rozhodl je shrnout v jednom postu. V opačném případě bych musel přidat asi čtyři oddělené články, a to byste v tom měli akorát zmatek. V následujících několika odstavcích vás seznámím s neposedným Linuxem, neúspěšným honem na zelené pivo, pátečním shonem zakončeném skvělou sešlostí starých přátel, sobotním pálení žáhy, jazzovém koncertu a zajímavým nálezem prapodivného a tajemného černého obalu.

I informatici se umí bavit

Již dva roky, tedy po dobu, co studuji informatiku, jsem si začal všímat jednoho všeobecného stereotypu. Stejně jako jako Romové jsou pro většinu lidí zloději a židé chamtivci, stejně tak všeobecný vzorek populace vidí informatiky jako brýlaté "týpky" s culíkem, kteří celý den sedí u počítače, jsou asociální, a když už se sejdou s jinými živými tvory, tak nad partičkou podivné stolní hry nebo v zatemněné místnosti na LAN párty. Jako informatika mě toto kulturní klišé poměrně trápí, neb většina ze zmíněných předsudků se neblíží pravdě.

Černá hodinka

Bylo nebylo, v království z temné brazilské žuly a skla, žil národ podivných tvorů, kteří si říkali Informatici. Byli sice bledí a ne příliš statní, avšak vládli mocnou magií, které jim umožňovala komunikovat na neomezené vzdálenosti bez vydání jediné hlásky nebo mávnutím ruky rozproudit vodu. Jednoho dne se však nad jejich zemí začala stahovat mračna a jejich moc začala slábnout. A právě v těchto časech, v tomto období temna, se odehrává náš příběh...

První vlna

Tak nám skončil první školní týden. Pro některé, včetně mě, to byl pořádný zápřah. Během posledních několika týdnů jsem si navykl chodit spát mezi druhou a třetí hodinou raní. Poté začala škola a já stále chodil spát kolem druhé, avšak vstávat jsem musel již v sedm, což se ukázalo jako velice neefektivní a vedlo k celkové devastaci mého organismu. Netrvalo )dlouho a spánkový deficit si vybral daň, a to již v půlce týdne. Ano, byla to středa, den, který budu já, a jistě i mí spolužáci, nenávidět z celého týdne nejvíce. Po náročné přednášce z Formálních jazyků a automatů, snad nejtěžšího předmětu na katedře a cvičení z Operačních systémů 1 (nenechte se oklamat názvem, první cvičení jsme zahájili procvičováním bitových operací v jazyce C, ze kterého volně přejdeme do Assambleru) mě rozbolela hlava, takže jsem byl velice rád, že se mi podařilo dorazit domů, vzít si prášek a odpadnout již v devět hodin.

Ve spárech Googlu

Kdo by neznal Google, nepoužívanější a nejefektivnější vyhledávač. To však není vše co Google nabízí. O několik let později představil další ohromující produkt - virtuální model země Google Earth, který dal mapám úplně nový rozměr, ten třetí. To však nestačilo a o dalších pár let později se firma rozhodla prorazit na již poměrně nasycený trh s internetovými prohlížeči. Během dvou let si získal silných 12 % uživatel, čímž přeběhl 16 let starou Operu a 7 let staré Safari a stal se tak třetím nepoužívanějším prohlížečem. Poté Google provedl chytrý tah a koupil mobilní operační systém Android, který dokázal obratně prodat a dnes ho najdete na velké části chytrých mobilních telefonů na trhu. Největší přínos však byl v tom, že Google předvedl nový model, ve kterém může firma vydělat a zákazník mít produkty zadarmo. Inu, reklama je dnes mocná...

Je ráno...

...a já jsem ještě nešel spát. Je to tak, minuty po půlnoci pomalu naskakují a já jsem stále v bdělém stavu. Sedím u notebooku, přilepen ke klávesnici, v zajetí internetu. Počítače nás jednou zničí, ale co s tím můžeme dělat? Dobrovolně se jim poddáváme a ani s tím nechceme nic dělat. Vyhovuje nám to tak, jak to je. Ráno vstaneme a než jdeme na záchod, zapneme počítač a vypínáme ho až když jdeme spát. Jak já bych potřeboval dovolenou, v přírodě, daleko od počítačů. Alespoň měsíční "odvykací" kůru.