Kdo hledá, najde

Nedávno mi byla diagnostikována další duševní porucha. Nejprve to byl chronický cynismus a patologický sarkasmus, poté chorobná prokrastinace a nyní lehká statistikofílie, tedy nemoc, jejímž hlavním příznakem je touha statistické analýzy prakticky čehokoliv. Tato nemoc je neléčitelná, ale její účinky se dají mírnit pravidelnou tvorbou tabulek a grafů. Nejsilnějším lékem, který je dostupný zdarma, je Google Analytics, který poskytuje dostatečně velké dávky statistik každý den, a tak pomáhá lidem s touto závažnou poruchou přežít.

Prší, prší, jen se leje...

Za uplynulý týden nám dala Matka příroda hned několikrát najevo, čemu že se to vlastně říká "aprílové počasí", a že je to ona, kdo tady vládne. A že si to užívá, nejprve nás vyláká ven zářivým sluncem, počká, až jsme dostatečně daleko od domova a ostatních úkrytů a poté nám na hlavu spustí divoký déšť. Sotva se pak dovlečeme celí promočení pod nejbližší střechu, schová svá mračna a opět ukáže slunce. Přesně takovýto podraz si na mě přichystala právě dnes.

Slovní salát aneb divokých pár dní

Posledních pár dní bylo tak nabytých událostmi, že jsem se rozhodl je shrnout v jednom postu. V opačném případě bych musel přidat asi čtyři oddělené články, a to byste v tom měli akorát zmatek. V následujících několika odstavcích vás seznámím s neposedným Linuxem, neúspěšným honem na zelené pivo, pátečním shonem zakončeném skvělou sešlostí starých přátel, sobotním pálení žáhy, jazzovém koncertu a zajímavým nálezem prapodivného a tajemného černého obalu.

Malá Itálie

V každém městě světového významu najdete takzvané etnické enklávy. Žijí v nich příslušníci menšin, kteří si městskou část přetvořili k obrazu svému tak, aby jim co nejvíce připomínal domov. Většinou se jim říká například Malá Havana (Little Havana) nebo Čínská čtvrť (Chinatown). Když je navštívíte, jako byste opustili stát, ve kterém jste ještě před pár minutami byli, a ocitli se na opačném konci Zeměkoule. A právě v Olomouci se objevila jedna taková Malá Itálie, a to přímo na půdě Přírodovědecké fakulty UP.

Se silami u konce

Sedím a koukám. Můj pohled padá do pravého dolního rohu obrazovky a já vidím, že je 18. dubna. To znamená, že jsme již nakousli druhou půlku měsíce. Do konce semestru již mnoho času nezbývá, práce přibývá, stres narůstá, na spánek není čas, tak si člověk musí vystačit s nějakými pěti až šesti hodinami spánku denně a do toho nám příroda dává na vědomí, proč se vlastně používá termín "aprílové počasí". Kombinace všech těchto faktorů se samozřejmě podepisuje na mé (naší) fyzické i psychické kondici. Nicméně času je málo a nemohu si dovolit otálet. Proto přichází na řadu zbraně hromadného učení - litry kávy, zeleného čaje a guaranové kapky.

Sblobem...

Zrovna jsem na ČT2 shlédl skvělý dokument s názvem "Oko nad Prahou" (opakování 20. dubna) o významném architektovi českého původu, avšak světového významu - Janu Kaplickém a o jeho kontroverzním a tolik diskutovaném návrhu Národní knihovny, často přezdívané "Chobotnice" nebo "Blob". Dokument vás provede jak životem Jana Kaplického, tak celou aférou ohledně výběrového řízení na architektonický návrh a jeho nedozírné následky, které možná nemalou měrou přispěli ke skonu skvělého architekta.

Po olomouckých kavárnách (1)

Café na zábradlí

Adresa: 28. října 9

Dodavatel kávy: Caffé Agust

Dodavatel čaje: Eilles
Otevřeno: Po–Pa - 9:00–20:00, So - 10:00–22:00

Po olomouckých kavárnách - O projektu

Již několik let nosím v hlavě hlavě plán, který jsem kdysi načrtl společně se svým kamarádem Luďkem. Nápad byl jednoduchý zmapovat a zhodnotit olomoucké kavárny (stejný plán jsme měli i s hospodami a stánky s rychlým občerstvením, ale peněz je málo...). Tento náš výmysl však upadl v zapomnění a už na něj pomalu začal sedat prach. Poté jsem začal blogovat a čím déle jsem se této proklaté činnosti věnoval, tím více jsem přemýšlel, čím svůj blog ozvláštnit. A tak se zrodil nápad internetového seriálu. Série několika článků zaměřených na stejné téma. Něco, na co by se mohli čtenáři těšit a nervózně se vyptávat, kdy že už konečně vyjde další díl. Tyto okolnosti mě přivedli až k soutoku obou myšlenek a k vytvoření projektu Po olomouckých kavárnách (zkráceně POK).

Jak bude vše probíhat? Budu chodit na kafe (=. Samozřejmě na to nemusím být sám. Přijímám pomoc jakoukoliv formou. Můžete jít se mnou do kavárny (nejlépe mě pozvat) a nebráním se ani finančním příspěvkům na "výzkum". Znáte-li nějakou dobro kavárnu, kterou byste chtěli doporučit přátelům, vyplňte dotazník a my si ji s týmem odborných pracovníků (ve kterém můžete být i vy). Na první recenzi se můžete těšit už zítra.

Předchozí

Tento článek je součástí seriálu

Další

Předvolební šílenství

Senát, poslanecká sněmovna nebo křeslo prezidenta? Že jsou všechny tyto volby daleko? Ano, jsou, a proto si je schovám na jindy. Dnes budu psát o volbách lokálního významu. Ne, nejde ani o městské zastupitelstvo, ale o ještě menší oblast. O Spojené rektorství University Palackého, skládající se z osmi autonomních děkanství, rozložených po celém světě (většina z nich se nachází v Olomouci). A právě v tomto malém státě se chystají velké volby. Volby do akademického senátu university a také do zastupitelstva některých fakult.

Jsem zpět aneb nikdy jsem neodešel

Když se podíváte na poslední článek, zjistíte že je orazítkován datem 1. dubna. To může znamenat jen jednu věc: kdo uvěřil, že s blogováním končím, ten se stal obětí aprílového žertu. Když však přihlédnu k počtu bouřlivých telefonátů a hromadám výhrůžných dopisů a emailů, nejspíš jste můj pokus o žert všichni prokoukli. Pravdou je úplný opak. Po předchozím úspěšném měsíci (ano, už si opět nechávám narůst ego, chci si ho stáhnout do culíku) jsem naplněn pozitivní energií a hodlám se opět s nadšením pustit do psaní. Jediné, co mi k tomu chybí, je inspirace, takže máte-li na srdci nějaký nešvar naší společnosti, napište a já rád napíšu fejeton.

Kousek pravdy však na článku byl. Opravdu musím (no, tedy měl bych) pracovat na ročníkovém projektu. Po dlouhé době strádání jsem se konečně pustil do práce. Překonal jsem prvotní odpor, což je první a nejdůležitější krok. Teď už zbývá jen udržet pozornost a nenechat se rozptýlit silou jara. Jelikož do odevzdání zbývá asi měsíc, budu muset projektu věnovat každým týdnem více a více času. Tak mi držte palce, ať to vydržím...

Konec dobrý, všechno dobré

Dlouho jsem přemýšlel, jak si udržet stejný standard a nesrazit tu vysoko posazenou laťku, o které jsem posledně hovořil. A tu jsem si vzpomněl na staré moudré rčení "v nejlepším je třeba přestat". Vzhledem k tomu, že blogování, ač se to možná nezdá, je časově náročné, a také k tomu, že mi pomalu, ale jistě dochází nápady. Rozhodl jsem se, že Errolovy výlevy uložím na dobu neurčitou k ledu, abych se mohl věnovat škole, zejména ročníkovému projektu. Všem pravidelným čtenářům se omlouvám, že jsem je připravil o zdroj zábavy, a zároveň jim chci poděkovat za jejich přízeň.

Loučí se s Vámi Errol a jeho výlevy.