PF 2011

Vánoce jsou za námi

Všimli jste si už těch všudypřítomných světýlek, řetězů a vloček? Slyšeli jste v poslední době spoustu koled? Ano, tušíte správně, byly to Vánoce. Další z důvodů, proč poslední dobou nikdo na nic neměl čas a proč byli všichni nervózní až naštvaní. Kdysi nějaký moudrý člověk řekl, že Vánoce jsou svátky klidu. Bylo to už asi hodně, hodně dávno, protože moderní Vánoce jsou všelijaké, jen ne klidné.

Návrat

Hlásím se Vám po poněkud delší době. Je to více jak měsíc od mého posledního záznamu, a někteří se možná ptáte, proč jsem si na Vás nenašel chvilku. Poslední měsíc byl pro mě (a určitě v tom nejsem sám) byl velmi náročný. S příchodem konce semestru se začala hromadit práce, a ta, která již na hromadě byla, už měla být pomalu hotová.

Kdo si hraje, nezlobí

Nejen děti si rády hrají. Některé hračky člověka neomrzí nikdy. Pro mě je jednou z těchto hraček Lego, které pro mě bylo symbolem kreativity už od raného dětství. Z této "magické" stavebnice se dá poskládat téměř všechno. Stavebním kamenem a notoricky známým symbolem firmy je červená kostička s osmi výstupky (2x4). I s touto jednoduchým kouskem plastu se dají dělat zázraky. Vezměte si dvě a zjistíte, že do sebe výstupky a prohlubně zapadají. Vezměte si jich šest a můžete je poskládat 915 103 765 způsoby.

Óda na kafe

Varování: článek může obsahovat stopové množství kofeinu.

Ráno jsem vstal a dal vařit vodu, abych mohl vykonat svůj každodenní kávový rituál. Vytáhnu hrneček z police, připravím si svůj French press, otevřu skříňku, a co mé oko nevidí? Nevidí kávu! V tu chvíli se můj spánkem znavený mozek rozklepal. Jako v hollywoodském blockbusteru se mi zablesklo před očima a zpomalený černobílý záběr mi vyjevil, jak jsem předchozí den vybíral z plechovky poslední zbytky pražených zrn.

Změny, snad k lepšímu

Nedávno jsem si řekl, že by bylo dobré věnovat trochu více času svému blogu, a tedy i Vám - čtenářům. Začal jsem tedy přemýšlet, jak vám pobyt na těchto stránkách zpříjemnit. Prvním krokem bylo polichotit oku. Zasedl jsem proto k jednomu nejmenovanému grafickému editoru a vytvořil snad alespoň trochu přívětivou hlavičku (podle mého názoru je jednoduchá a zároveň elegantní (=). Dalším krokem bylo zpřístupnění širšímu spektru čtenářů, proto jsem upravil sdílení článků a přidal oblíbená tlačítka "Like This" a "Tweet This", a také "Předplatné", tudíž zasílání zpráv do vaší oblíbené čtečky. Neleňte a šiřte. Zatím poslední změnou bylo zkrácení článků na hlavní Stránce. Pro vás to znamená (snad) lepší přehlednost, jelikož články jsou více pohromadě a nemusíte scrollovat přes tři obrazovky k dalšímu. Pro mě to znamená lepší přehled o návštěvnosti a čtenosti (fuj,to je slovo...) jednotlivých příspěvků.

Doufám, že tyto změny oceníte a budu rád, když mi je patřičně zkritizujete.

Zkouška dospělosti

V životě každého z nás (rozumějte samců) přijde okamžik, kdy se chlapci mění v muže. Tím samozřejmě nemluvím o prvních sexuálních prožitcích nebo ulovení a zabití divokého prasete holýma rukama. Jedná se, obrazně řečeno, o jakési osvícení, či chcete-li, prozření. Okamžik, kdy si uvědomíte, že ty zničené žluté boty (zasvěcení vědí), které leží ve skříni, již nikdy nosit nebudete a po roce schovávání je vyhodíte. A dnes jsem se rozhodl vyhodit ten Facebook (dále FB), který mi tu tak dlouho leží...

Šťastný nový (školní) rok

Tak, včera mi (stejně jako většině vysokoškoláků) začal další školní rok. Začal Informatickou propedeutikou II, která nás má připravit na psaní diplomových prací v sázecím systému TeX. Já jsem naštěstí (ve skutečnosti to byla spíš prozíravost až "vychcanost") v předchozím ročníku navštěvoval doplňkový předmět TeX pro začátečníky, kde jsem se do jisté míry naučil tento systém používat.

Technika, dobrý sluha, ale zlý pán

Po minulém, velmi rozpačitém příspěvku (který i přes fakt, že rozhodně není nejlepším příkladem mé práce zapůsobil, jak měl) jsem se rozhodl uveřejnit jednu ze svých lepších prací. Jedná se o fejeton, který jsem napsal před dvěma roky speciálně pro 6. vydání KofolaZpravodaje - Člověk a technika. Vyšel také ve školním časopise Elektronka. Snad se mi podaří napravit reputaci (=.

Zpětná vazba

Nebojte, tento článek se netýká stavby zesilovačů, ani akustických problémů na koncertě. Pro změnu se bude zase jednou týkat mé literární činnosti. Tak tedy k té zpětné vazbě. Jak člověk pozná, že odvádí dobrou práci? Někdo ho pochválí. Muzikant na koncertě sklidí potlesk, krasobruslař sklidí plyšáky, ale co takový literát? Samozřejmě se může řídit počtem prodaných výtisků své poslední knihy. Co takový malý literát, který ještě knihu nenapsal, natož aby ji vydal? Ten se musí spolehnout na své kamarády. S kamarády ovšem přichází jeden problém, a to, že nejsou příliš objektivní. Rádi chválí, kritice se však vyhýbají.

Fotografický domácí úkol

Když jsem zde posledně dával fotky, řekl jsem si, že by to neměla být záležitost ojedinělá, nýbrž pravidelná.

Pro začátek jsem se rozhodl oprášit dávno zapomenuté fotografie ze střední školy. Chodil jsem tehdy se svými kamarády a spolužáky do fotografického kroužku, který odpoledne po vyučování, zcela dobrovolně a bez nároku na plat vedl náš učitel matematiky a fyziky. Velká škoda, že se kroužek rozběhl až ke konci našeho působení v onom ústavu. Každopádně, našim cílem bylo přiučit se pár věcí o digitálních fotoaparátech, správní kompozici a expozici a všem, co se kolem focení točí.

Fröja Hagström - moje druhá láska

Rozhodl jsem se, že udělám pár "lepších" fotek mojí nové hračky, nad kterou jsem se posledně tak rozplýval, ať všichni vědí, o čem jsem to tak krásně mluvil. Tím také můžete pro změnu posoudit mé fotografické dovednosti, místo těch literárních.

Snad se mi podaří v blízké době oprášit můj fotografický aparát a nafotit nějaké, alespoň trochu publikovatelné fotky a oživit tak jinak mírně jednotvárný blog.

Splněný sen

Každý z nás má nějaké dlouhodobé sny. Každý po něčem (tajně) touží a chce to za každou cenu. Teď nemluvím o lízátku, ani o nových botách, ale o těch velkých snech jako "vždycky jsem sem se chtěl podívat Paříže a navštívit Eiffelovu věž" a "už od mala jsem chtěl vidět pyramidy" nebo "jednou bych si chtěl pořídit super rychlý kabriolet". Můj sen byl pořídit si elektrickou kytaru.

Příběh jednoho "muzikanta"

Kdo mě nějakou dobu zná, dobře ví, že mám rád hudbu. Začínal jsem jako každý druhý tím, že jsem poslouchal takzvanou "populární" hudbu. Co se hrálo v rádiu bylo in a muselo se to přece líbit všem. A tak jsme v mládí stejně jako ostatní poslouchal všemožné Taneční ligy a podobné nesmysly. Vždy se mi však více líbily hity z 80. let a symfonická hudba. Nedával jsem to však příliš najevo, abych nebyl vyloučen ze společnosti. Pak ale nastal zásadní zlom v mém životě.

Colours of Ostrava 2010

Po tom, co jsem se konečně pořádně vyspal, jsem nabral síly, abych pár větami shrnul svou účast na 9. ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava. Festival se konal od čtvrtka 15. do neděle 18. července. Za tu dobu se na dvanácti scénách vystoupilo kolem sta skupin, kapel a DJů, deset divadelních souborů a konalo se jedenáct workshopů a odvysílalo se třináct filmů a dokumentů, přednášky nepočítaje. To samozřejmě nemohl jeden člověk stihnout, takže jen krátce o tom, co jsem na vlastní kůži zažil já.

Upíři aneb jak to s nimi je

Možná jste si všimli, že v poslední dobou se přemnožily knihy, filmy a seriály s upíří tématikou. Tito tajemní noční tvorové se krajinami celosvětových legend a mýtů prohání již po staletí. První písemně doložená zmínka o upírech - Sága o Eriku Rudém - byla napsána na Islandu ve 13. století. Od té doby bylo sepsáno mnoho legend, zápisků v kronikách, ale skuteční upíří šílenství započal až Bram Stoker v roce 1987 knihou Drákula.

Pustina - část první

Někde v útrobách Pustiny ležel polonahý muž v bezvědomí. Zatímco jeho vědomí odpočívalo v krajině snů, na jeho těle si vybíralo daň ostré odpolední slunce. Měl vysušenou kůži, popraskané rty a celý byl pokryt vrstvou navátého písku. Když procitnul ze svého bezstarostného snu, uštědřila mu realita tvrdou ránu. Jeho smysly se začaly pomalu probouzet. Jako první o sobě dal vědět zrak, který byl i přes zavřená víčka nemilosrdně spalován ostrým sluncem. Zastínil si obličej rukou. Pořád nic neviděl, ale rozpoznal, že na sobě nemá nic, než spodní prádlo a leží v písku. Zmatené myšlenky se snažili rozpomenout, co předcházelo této nešťastné události.

Metro 2033

Autor: Dmitrij Gluchovskij

(Дмитрий Глуховский)

Název: Metro 2033

(Метро 2033)

Žánr: Sci-fi

Stran: 469

---

Jak už napovídá název, příběh se odehrává v roce 2033 a kde jinde než v metru. Přesněji v moskevském metru. Svět postihla jaderná katastrofa a přežili jen ti, kteří se ukryli pod obrovskou masou horniny a železobetonu tvořících strop podzemních tunelů, které se staly novým domovem pro lidstvo. Hrdinou knihy je Arťom, kterému byli asi tři roky, když s matkou utekl z domova do bezpečí stanice Timirjazevskaja, ta však byla později vypleněna krysami a Arťom přežil jako jediný. Zachránil ho neznámý voják přezdívaný Suchoj, který se stal chlapcovým opatrovníkem. Společně pak žili na stanici VDNCh (Výstava úspěchů národního hospodářství). Jednalo se o jednu z klidnějších stanic, daleko od rušného středu, kde vedly spory fašisté Čtvrté říše, komunističtí patrioti z Rudé linie a obchodníci z Hanzy (též Společenství stanic Okružní trasy). V poslední době se však ze severního tunelu vedoucího od Botanické zahrady začal objevovat tajemný nepřítel. Stvoření s černou kůží a vystouplýma očima – ďáblové. O problémech se doslechne Suchojův přítel Hunter, který se domnívá, že je problém třeba blíže prozkoumat a vyřešit, než se ďáblové dostanou do celého metra.

Městská hromadná doprava

Žádné velké město se neobejde bez městské hromadné dopravy, ať už se jedná o autobusy, tramvaje, trolejbusy či metro. Bohužel i tento způsob dopravy není bez chyby. Je sice o poznání levnější než jízda tanku podobnými „offroady“ a šetrnější k přírodě prostředí, která nám pomalu mizí mezi panelovými domy. Nicméně, řečeno slovy klasika, „je cosi shnilého v dopravě hromadné“.

Blood Like Lemonade

Seznam skladeb

1 Crimson (5:10)

2 Even Though (4:18)

3 Blood Like Lemonade (4:51)

4 Mandala (2:39)

5 I Am The Spring (3:26)

6 Recipe For Disaster (5:19)

7 Easier Said Than Done (3:41)

8 Cut To The Chase (4:18)

9 Self Made Man (5:09)

10 Beat Of The Drum (6:09)

Na jaře letošního roku se objevila první skvělá zpráva. Na festivalu Rock for People vystoupí Morcheeba v původní sestavě se zpěvačkou Skye Edwards. Srdce fanoušků zaplesalo, ještě existuje naděje, že se dá Morcheeba opět dohromady. Uplynulo pár měsíců a přišla pro fanoušky fantastická zpráva.

Je ráno...

...a já jsem ještě nešel spát. Je to tak, minuty po půlnoci pomalu naskakují a já jsem stále v bdělém stavu. Sedím u notebooku, přilepen ke klávesnici, v zajetí internetu. Počítače nás jednou zničí, ale co s tím můžeme dělat? Dobrovolně se jim poddáváme a ani s tím nechceme nic dělat. Vyhovuje nám to tak, jak to je. Ráno vstaneme a než jdeme na záchod, zapneme počítač a vypínáme ho až když jdeme spát. Jak já bych potřeboval dovolenou, v přírodě, daleko od počítačů. Alespoň měsíční "odvykací" kůru.

Já a bloger?

Vidíte, vidíte, kam až jsem to dotáhl. Začal jsem blogovat. Co se dá dělat, blogy jsou zkrátka skvělým prostředkem k sebevyjádření a pro každého literáta nadějí, že si alespoň někdo přečte jeho práci. Navíc se dají snadno a rychle aktualizovat.

Škola nám pomalu končí, dvě zkoušky mám úspěšně za sebou a třetí před sebou. Co budu dělat po zkouškách? Brigádu jsem bohužel nesehnal a tak mi nezbývá, než se jen tak poflakovat, nebo se věnovat duševnímu rozvoji a samovzdělávání. Duševním rozvojem samozřejmě myslím literární tvorbu (nejen na blogu). Samovzděláváním myslím programování (především web). Třeba si jednoho dne napíšu vlastní blog.

Zatím však nezbývá, než se připravovat na zkoušku z lineární algebry a doufat, že se mi ji podaří úspěšně absolvovat v co nejmenším možném počtu pokusů a prodloužit si tak prázdniny na maximum.