Jak správně blogovat

Tak jsem si říkal, že se tomuto pochybnému a často zatracovanému odvětví literární činnosti věnuji již dost dlouho. Možná tak dlouho, že bych mohl začínajícím bloggerům udělit pár dobře mířených ran. Tedy rad, samozřejmě. Chcete-li nějaké ty pravidelné čtenáře, musíte jim nabídnout něco, kvůli čemu se budou rádi vracet. A to nejlepší, co pro ně máte, jste vy sami. Základem blogu je osobní přístup. Právě tím se liší od „sterilních“ zpravodajských plátků a technických portálů. Tím samozřejmě neříkám, že nesmíte psát politické komentáře, nebo recenze nové elektroniky. Jen se neomezujte na strohá fakta s rovnávání čísel, v tom vás překoná každý vyhledávač. Raději řekněte, jaký z toho máte pocit a jestli se ten nový telefon dá pohodlně opřít tak, aby na něj bylo dobře vidět.

Na nové adrese

Čtete tento článek? Čtete. Koukněte nahoru. Ano, až tam, do adresní řádky. Co tam vidíte? Ano, blog.errolek.cz. Tak jestli jste to nevěděli předtím, teď už to víte určitě – koupil jsem si doménu. Jelikož dnes měla firma Active 24, s. r. o. 15. narozeniny, nabízela domény .cz za symbolických 15 Kč (s DPH 18 Kč/rok). Po pětiminutovém zamyšlení někdy kolem půlnoci, kdy jim pod návalem zákazníků spadl server, jsem se na celou věc vykašlal a šel raději spát. Ráno jsem si však nemohl pomoci a došel jsem k názoru, že by byla škoda tuto příležitost nevyužít, a tak jsem se i stalo. Tak se teď raduji z nové, vlastní domény a doufám, že se radujete také. Tedy pokud nepatříte mezi ty, na které se nedostalo, pak jste na mě nejspíš naštvaní. Nicméně novou adresu blogu znáte. A na nové adrese nejsem jen já, přestěhoval se tam i Buster.

To nejlepší za rok 2011

Nadešla chvíle, kdy mohu opět uspokojit svou statistikofílii. Prohrabal jsem archivy, našel tajné záznamy, zanalyzoval data a vypral z nich to nejlepší a nejzajímavější. Jste-li pravidelnými čtenáři, většinu budete znát. Pokud jste nováček, naleznete v tomto článku přehled těch nejlepších článků, které (podle názorů samotných čtenářů) stojí za přečtení. Ať tak, či onak, Jistě se dozvíte něco, co jste dosud nevěděli. Prošel jsem kvůli vám i statistyku hledaných výrazů a našel pár příkladů, nad kterými zůstává rozum stát. Ale nepředbíhejme…

Na Štědrý den

Je Štědrý den. Někteří se stresují, narychlo balí dárky nebo ještě nějaké shání na nejbližší benzínce. Jiní odpočívají a sledují jednu pohádku za druhou. Já sedím s nohama na stole, poslouchám jazz a pročítám si Twitter. Většina lidí vypadá šťastně, z čehož mám velkou radost. Prohlížím si obrázky cizích vánočních stromečků a říkám si, proč zase jenom já mám palmu. Do toho nafotím první fotku a už mi jich zbývá jen 364. Nebo 365? Nevím, jaká pravidla má projekt pro přestupné roky. Nicméně si užívám sváteční pohodu a těším se na slavnostní večeři a následné rozdávání dárků. Těším se na radost v očích obdarovaných i na vlastní radost z toho, co dostanu já.

Třistapětašedesátka

Už dlouhou dobu (bude to přibližně rok) uvažuji o tom, že si založím třistapětašedesátku. Nevíte co to je? Je to projekt s naprosto jednoduchým principem: každý den (nebo za každý den) zveřejnit nějaký záznam. Většina lidí preferuje fotky. Ať už se jedná o fotky jich samotných, domácích mazlíčků či různých figurek a plyšáků, vždy zaznamenávají nějaký důležitý okamžik dne. Když se pak někdo na fotky zpětně podívá, hned má přehled o tom, co který den v roce dělal. Komu na zaznamenání celého dne nestačí fotka, vyjádří dění slovy a ti nejkreativnější třeba básničkou.

Takže, říkám si, co bych měl dělat? Focení mám rád, ale můj foťák není zrovna ideální na každodenní nošení a po tom, co začal blbnout, s ním nenafotím už možná vůbec nic. Psát krátké reportáže by mi nedělalo problém, ale o čem? Mám tak nudný život, že by stěží naplnil dvě věty a co se týče básniček, na ty moc talent nemám. A to je vše. Co dál? Budu si muset vymyslet něco speciálního. Když je můj život nudný, mohl bych psát třeba o životě někoho jiného. Mohl bych si třeba někoho vymyslet. 365 dní v kůži fiktivní postavy v imaginárním světě…

Velká stovka a Poznej svého blogera

Tento můj článek má jubilejní číslo 100. Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto událost oslavit a o čem by tento článek měl být. Tak v první řadě jsem zavrhl velkou blikající stovku v hlavičce stránky. Ale co napsat, aby to stálo za tu stovku. Nechtěl jsem psát žádné blbosti, a tak "Omítkový démon" skončil na Errolově Odpadníku, přesto že by se jednalo a skvěle aktuální a kontroverzní článek, což je sen každého blogera. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že tento výroční post věnuji Vám – čtenářům.

Errolovy výlevy slaví 1. narozeniny

Dnes je to přesně rok ode dne, kdy jsem publikoval svůj první článek na těchto stránkách a oficiálně jsem se tak stal blogerem. Za tu dobu jsem napsal 68 článků (včetně tohoto), které byly zobrazeny 3555 krát (změřeno teď) a získaly celkem 66 hodnocení (převážně kladných, samozřejmě). Nejnavštěvovanějším článkem se stal první díl Sociálních závislostí. Od ledna letošního roku, kdy jsem si vzal předsevzetí, že budu věnovat blogu více času se návštěvnost zvýšila o 1274 %, což lze považovat ze pozitivní výsledek. Jsem velice rád, že Vás moje výlevy baví, že se sem rádi vracíte a že ukazujete tento web i svým kamarádům (počet nových návštěvníků se od ledna zvýšil o 1373 %). Budu se ze všech sil na Vás nezanevřít a nadále vás bavit svou literární činností.

Sociální závislosti (2) - Blog

Jelikož právě čtete tento článek (a neříkejte, že ne), máte jistě zhruba představu, co to takový blog je. Jenomže on není blog jako blog. Existuje spousta odborných blogů, nejčastěji se zaměřením na techniku, ale i na jídlo, módu, chovatelství a snad všechny obory lidské činnosti (ano, i sex), které mívají i více autorů. Potom přichází na řadu osobní blogy, kde "normální" lidé píší o tom, co se jim stalo zajímavého, publikují své názory a občas přihodí nějakou recenzi. Na závěr přichází skupina, která dělá ostudu všem blogerům. Jsou to dvanáctileté holčičky s "růžovoučkýma nablýskanýma blogískama". Bohužel pro všechny solidní blogery, přesně tu poslední kategorii si většina lidí u nás představí pod pojmem blog a tak jsem se již několikrát stal terčem posměchu neznalých lidí.

Kdo hledá, najde

Nedávno mi byla diagnostikována další duševní porucha. Nejprve to byl chronický cynismus a patologický sarkasmus, poté chorobná prokrastinace a nyní lehká statistikofílie, tedy nemoc, jejímž hlavním příznakem je touha statistické analýzy prakticky čehokoliv. Tato nemoc je neléčitelná, ale její účinky se dají mírnit pravidelnou tvorbou tabulek a grafů. Nejsilnějším lékem, který je dostupný zdarma, je Google Analytics, který poskytuje dostatečně velké dávky statistik každý den, a tak pomáhá lidem s touto závažnou poruchou přežít.

Jsem zpět aneb nikdy jsem neodešel

Když se podíváte na poslední článek, zjistíte že je orazítkován datem 1. dubna. To může znamenat jen jednu věc: kdo uvěřil, že s blogováním končím, ten se stal obětí aprílového žertu. Když však přihlédnu k počtu bouřlivých telefonátů a hromadám výhrůžných dopisů a emailů, nejspíš jste můj pokus o žert všichni prokoukli. Pravdou je úplný opak. Po předchozím úspěšném měsíci (ano, už si opět nechávám narůst ego, chci si ho stáhnout do culíku) jsem naplněn pozitivní energií a hodlám se opět s nadšením pustit do psaní. Jediné, co mi k tomu chybí, je inspirace, takže máte-li na srdci nějaký nešvar naší společnosti, napište a já rád napíšu fejeton.

Kousek pravdy však na článku byl. Opravdu musím (no, tedy měl bych) pracovat na ročníkovém projektu. Po dlouhé době strádání jsem se konečně pustil do práce. Překonal jsem prvotní odpor, což je první a nejdůležitější krok. Teď už zbývá jen udržet pozornost a nenechat se rozptýlit silou jara. Jelikož do odevzdání zbývá asi měsíc, budu muset projektu věnovat každým týdnem více a více času. Tak mi držte palce, ať to vydržím...

Na cestě k úspěchu

Když začínal rok 2011, vzal jsem si jedno novoroční předsevzetí. Rozhodl jsem se svůj, v té době strádající blog oživit. Slíbil jsem si, že si na něj najdu více času, upravím jej podle svých představ a hlavně budu psát více článků. Nyní už to jsou tři měsíce, tedy čtvrt roku, a já musím přiznat, že se Errolovy výlevy pohnuly o velký kus kupředu. V lednu jsem se pomalu rozhýbával a v následujících dvou měsících jsem zvýšil kadenci článků na maximum. K mé radosti to však nebyla kvantita na úkor kvality (tedy alespoň podle hlasu veřejnosti v podobě hvězdiček). A jak se říká, že s jídlem roste chuť, stejně tak s počtem čtenářů roste motivace k dalšímu psaní.

Další várka změn

V posledním době, jste si možná povšimli několika více či méně výrazných změn. Jelikož se mi nějak začali hromadit čtenáři, což mě velice těší, rozhodl jsem se hlavně web zpřehlednit. Z bočního panelu jsem vyhodil vzkazník, který zabíral hodně místa a stejně ho nikdo nepoužíval. Nechtělo se mi jej mazat úplně, takže jej v případě potřeby najdete v samostatné kartě. Volné místo jsem využil pro odkazy na sociální sítě, kde mě můžete nají a ostatní způsoby, jak mít přehled o tom, co se na blogu děje. K tomu jsem přidal možnost stát se pravidelným čtenářem. K tomu vám stačí účet na Googlu (mail), Twitteru nebo využít služby OpenID (stačí mít webové stránky). Pro lepší orientaci jsem zařadil přehled posledních komentářů a nejlepších článků za týden a za měsíc. K webkomiksům jsem doplnil informace a pracuji na nějaké stručné autobiografii do záložky "O mně". Přibyla také listina běhů, která je určená především pro mého osobního trenéra - Luďka, aby mohl kontrolovat, jak poctivě trénuji. Jako malá třešnička na dortu je zde i odpočítávání do startu Olomouckého půlmaratonu, kam mi jistě všichni přijdete fandit. (=

Doufám, že všechny změny splní svůj účel, a že Errolovy výlevy budou přehlednější a dostupnější. Také bych byl rád, kdybyste se popřípadě k danému tématu vyjádřili, zhodnotili a popřípadě navrhli další vylepšení.

Jak jsem se stal literátem

Dnes je tomu bezmála devět měsíců, kdy jsem "počal" tento blog. Ten se dlouhé měsíce vyvíjel, formoval a rostl. Dost ale antropomorfních metafor. Když jsem procházel archiv, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nerozvedl, jak jsem se stal literátem a co mě vedlo k založení webového zápisníku. Některým je tato historie známa, zejména těm, kteří mě znají již delší dobu a kteří se tohoto vývoje zúčastnili, nicméně přijdou dny, kdy ani já si toto období nebudu pamatovat, a tak si přečtu tento článek a vzpomenu si...

Ikonky, kam se podíváš

Milí čtenáři, tak jsem zase jednou udělal něco pro Vás. Jak jste si možná všimli, v posledních dnech jsem si vyvinul úchylku/posedlost mými malými milými odznáčky, kterými nenápadně oznamuji více či méně významné události v mém životě a tak si kompenzuji nemožnost sdílet je na Facebooku. Ale zpět k věci. Rozhodl jsem se vyrobit ikonky k jednotlivým článkům, podle kterých ihned poznáte, čeho se tento týká. Velké B, které vidíte vlevo je logo Bloggeru, které oznamuje, že se článek týká blogu. Dále můžete vidět hromadu knih, která značí literární dílo, například fejeton (povídky mají ikonky vlastní). Budova přírodovědecké je předzvěstí, že se článek bude týkat školy. V některých případech je ikonka vyrobena na míru článku, a tak již z dálky poznáte, o čem si můžete přečíst, což je výhoda zejména pro facebookovské fanoušky, kteří snáze identifikují novinky na své zdi.

Doufám, že se vám toto malé vylepšení líbí. Byl bych také rád, kdybyste mi ikonky nějak zhodnotili a zkritizovali, ať už jako celek, nebo jen jednotlivé kousky.

Dobré zprávy vespolek

Tak v první řadě: v době, kdy píšu tento článek mají Errolovy výlevy 999 přístupů, takže první člověk, který si přečte tento článek bude jubilejním tisícím návštěvníkem. Původně jsem chtěl, aby mu vyskočilo okno s velkou blikající číslici "1000", ale nikdo by to nejspíš nebral vážně (= Nicméně doufám, že se web bude i nadále rozrůstat. Udělám pro to vše, co bude v mých silách. I vy však můžete přispět svou troškou do mlýna - sdílejte články na sociálních sítích nebo je doporučte přátelům.

Další skvělou zprávou je, že jsem dnes úspěšně složil poslední zkoušku a s průměrem 2,14 tak dokončil třetí semestr bakalářského studia. Po více jak měsíci více či méně intenzivního, avšak neustálého studia se můžu konečně pořádně prospat a psychicky si odpočinout. Takže hned zítra vyrážím se svými bratry ve zbrani na pár sklenic bílého vína a pořádně si mozek očistím od parazitujících vědomostí.

Dotazník

Vážení čtenáři. Dovoluji si vás požádat o vyplnění dotazníku, který mi pomůže při dalším rozvoji Errolových výlevů. Doufám, že se tak dozvím, čemu bych se měl v budoucnu více věnovat a co bych mohl vylepšit.

Pro zajímavost: dotazník je vytvořen pomocí služby Google Docs, který umí získaná data sdílet, analyzovat a vygenerovat z nich tabulku nebo graf.

Změny, snad k lepšímu

Nedávno jsem si řekl, že by bylo dobré věnovat trochu více času svému blogu, a tedy i Vám - čtenářům. Začal jsem tedy přemýšlet, jak vám pobyt na těchto stránkách zpříjemnit. Prvním krokem bylo polichotit oku. Zasedl jsem proto k jednomu nejmenovanému grafickému editoru a vytvořil snad alespoň trochu přívětivou hlavičku (podle mého názoru je jednoduchá a zároveň elegantní (=). Dalším krokem bylo zpřístupnění širšímu spektru čtenářů, proto jsem upravil sdílení článků a přidal oblíbená tlačítka "Like This" a "Tweet This", a také "Předplatné", tudíž zasílání zpráv do vaší oblíbené čtečky. Neleňte a šiřte. Zatím poslední změnou bylo zkrácení článků na hlavní Stránce. Pro vás to znamená (snad) lepší přehlednost, jelikož články jsou více pohromadě a nemusíte scrollovat přes tři obrazovky k dalšímu. Pro mě to znamená lepší přehled o návštěvnosti a čtenosti (fuj,to je slovo...) jednotlivých příspěvků.

Doufám, že tyto změny oceníte a budu rád, když mi je patřičně zkritizujete.

Zpětná vazba

Nebojte, tento článek se netýká stavby zesilovačů, ani akustických problémů na koncertě. Pro změnu se bude zase jednou týkat mé literární činnosti. Tak tedy k té zpětné vazbě. Jak člověk pozná, že odvádí dobrou práci? Někdo ho pochválí. Muzikant na koncertě sklidí potlesk, krasobruslař sklidí plyšáky, ale co takový literát? Samozřejmě se může řídit počtem prodaných výtisků své poslední knihy. Co takový malý literát, který ještě knihu nenapsal, natož aby ji vydal? Ten se musí spolehnout na své kamarády. S kamarády ovšem přichází jeden problém, a to, že nejsou příliš objektivní. Rádi chválí, kritice se však vyhýbají.

Já a bloger?

Vidíte, vidíte, kam až jsem to dotáhl. Začal jsem blogovat. Co se dá dělat, blogy jsou zkrátka skvělým prostředkem k sebevyjádření a pro každého literáta nadějí, že si alespoň někdo přečte jeho práci. Navíc se dají snadno a rychle aktualizovat.

Škola nám pomalu končí, dvě zkoušky mám úspěšně za sebou a třetí před sebou. Co budu dělat po zkouškách? Brigádu jsem bohužel nesehnal a tak mi nezbývá, než se jen tak poflakovat, nebo se věnovat duševnímu rozvoji a samovzdělávání. Duševním rozvojem samozřejmě myslím literární tvorbu (nejen na blogu). Samovzděláváním myslím programování (především web). Třeba si jednoho dne napíšu vlastní blog.

Zatím však nezbývá, než se připravovat na zkoušku z lineární algebry a doufat, že se mi ji podaří úspěšně absolvovat v co nejmenším možném počtu pokusů a prodloužit si tak prázdniny na maximum.