Vytěžme z hudby maximum

Napsat dobrou skladbu je velmi náročné a novodobí interpreti si toho jsou velmi dobře vědomi. Často se objeví problém, jak zaujmou posluchače a přitom si nezavařit mozkové závity? Řešení je jednoduché, vykrást něco tak starého, že si to dnešní mládež nemůže pamatovat a sklidit ovoce, které vypěstoval někdo jiný. Osobně mám cover verze velice rád, protože na známé skladbě umělec může ukázat své schopnosti tak, aby byly srovnatelné. Některé považuji za srovnatelné s originálem a některé dokonce za lepší. Takový cover se však musí přiznat. Nejlépe na začátku skladby říci: „Tohle jsem nevymyslel já, ale nějaký pan Gershwin. Mám tu skladbu velice rád, tak jsem se rozhodl, že vám ji zahraji.“ Ano, Summertime je nejoblíbenější jazzový standard a nejčastěji „vypůjčovaná“ skladba vůbec. Podle Wikipedie existuje kolem 30 000 nahraných verzí této skladby.

Duševní kuchyně

Jelikož jsem těžký muzikofil a patologický prokrastinátor, trávím hodně času tím, že prohledávám YouTube a hledám hudební videa svých oblíbených interpretů. Většinou člověk ví co hledá a přesně to taky najde. Občas se však podaří nejít něco, co člověka překvapí a mile potěší. V tomto případě to byl francouzský hudební magazín Soul Kitchen, které má za zmíněném portále vlastní kanál a pořádá hromady koncertů. Mimo těch je však na jejich kanále k nalezení několik výborných akustických videí. Zkrátka si kameraman s hudebníky zašel někam do parku nebo s nimi nahrál něco přímo na ulici. A tak jsem nejen našel unikátní verze svých oblíbených skladeb, ale objevil spoustu zajímavých interpretů.

Ve znamení ZENu

V minulém článku jsem vás obeznámil s faktem, že se loučím se svým starým MP3 přehrávačem Emgeton Meizu X6. Nyní přichází článek o malém kousku techniky, který zaujme jeho místo. Když jsem věděl, že můj starý brach již dlouho nevydrží, začal jsem se poohlížet po jeho nástupci. Jako vždy byl pro mě rozhodujícím faktorem poměr výkon/cena (což vyřadilo všechny produkty firmy Apple). Na konec to vyhrál 8GB Creative ZEN Style M300, který nakonec trumfl verzi M100 o Bluetooth a rádio. Tyto funkce ve možná ani nepoužiji, ale cenový rozdíl cca 150 Kč říkal „proč to nezkusit“.

Tak odchází přítel můj

Řeknu vám rovnou, že je řeč o MP3 přehrávači, abyste nesmutnili z toho zavádějícího názvu. Pro mě je to však velká událost. Meizu X6 byla moje první „empétrojka“, takže k tomuto kousku elektroniky chovám nezvykle hluboké city. Daleko hlubší, než k ostatním „hračkám“, protože, jak jistě víte, jsem postižen muzikofílií. Notebook je sice fajn, ale pořád je to jen „pracovní stanice“. Mobilní telefon mi umožňuje komunikaci se světem, ale za ty dva roky mi nestál ani za změnu tapety. Zato můj milovaný přehrávač strávil mnoho hodin v mé kapse a vystřídal za svou „kariéru“ nesčetné množství skladeb a zašil všechna má hudební období, dobrá i zlá.

Hudební ochutnávka

Během posledního měsíce vyšlo pár (pro mě) významných alb. 19. září to bylo debutové album „superskupiny“ SuperHeavy. O několik týdnů později, přesněji 4. října, vyšlo v pořadí již páté studiové album kanadské zpěvačky Feist ověnčené titulem Metals. A konečně dnes (10. října) spatřilo světlo světa dlouho očekávané album Biophilia od islandské pěvkyně Björk, která na jeho vzniku úporně pracovala již od roku 2008. Domnívám se, že každé z těchto alb si zaslouží pozornost, proto jsem se rozhodl napsat tři krátké a stručné recenze, ve kterých shrnu své pocity z jejich poslechu.

Anketa - Co Čech, to muzikant - Výsledky

Před nějakou dobou jsem uveřejnil anketu, ve které jsem se čtenářů ptal, zda hrají ne nějaký hudební nástroj. Když jsem viděl, že většina lidí odpovídá "Ano", začaly mi hlavou vrtat dvě věci. Kdo jsou tito hudebně nadaní čtenáři a na jaký hudební nástroj hrají. Proto jsem vytvořil dotazník, kde jsem se na výše uvedené dotazy zeptal. A stejně, jak jsem já vyl nadšen výsledky ankety, stejně tak byli nadšeni i respondenti a ihned se začali vyptávat, kdy výsledky uveřejním a zdali provedu nějaký rozbor. Tak, je to tady. Vy kteří jste kladli tyto otázky jste se nyní dočkali. Čekejte prosím, výsledky se zpracovávají...

Anketa - Co Čech, to muzikant

Tak, a už je to tu zase. Muzikofílie se setkává se statistikofílií. K poslednímu článku jsem připojil i anketu, ve které jsem se ptal, zda hrajete na nějaký hudební nástroj. Po prvních pár odpovědích jsem byl velice mile překvapen. Všechny byly kladné. Potěšen tím, že mám tak hudebně nadané čtenáře jsem se rozhodl, že se na tuto problematiku podívám hlouběji a že vás, co jste odpověděli kladně, trochu vyzpovídám. Zašel jsem tedy do své virtuální kanceláře Google Docs a vytvořil krátký formulář, na který si snad najdete chviličku času a pomůžete mi tak uspokojit mé statistikofilní choutky. Předem vám děkuji za odpověď a bez dalšího zdržování, zde máte dotazník:

Soustředění

V posledních pár měsících jsme měli s kapelou jeden problém. Nějak se nám nedařilo se sejít, a když už, málokdy to bylo v plném počtu. Nejprve za to mohly zkoušky, poté prázdninové akce a k tomu nějaké zdravotní problémy. Proto jsme se rozhodli, že někdy o prázdninách musíme uspořádat intenzivní soustředění, několik dní po sobě se sejít a zapracovat na naší diskografii. A tak se i stalo. Stranou muselo jít všechno ostatní, dokonce i akce #ErrolMaluje, abychom se mohli plně soustředit jen a pouze na hudbu. A jak vše dopadlo?

Colours of Ostrava 2011 - Den čtvrtý

Posledních pár dní bylo nabitých k prasknutí, takže s posledním dílem seriálu o jubilejním desátém ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava přicházím poněkud pozdě. Ale jak se říká, lepší pozdě, než vůbec. Zpět tedy k poslednímu dnu. Neděle byla velmi rozporuplná. Jako vždy si pořadatelé nechávali to nejlepší na konec. Do té doby se však muselo nějak zaplnit volné místo a v tu chvíli přišli na řadu druhořadí interpreti. A tak po poledni na hlavní scéně vystoupil Jiří Schmitzer a později Divokej Bill. Nejhorší obavy se vyplnily, nicméně byl alespoň čas navštívit festivalovou čajovnu v příjemném chladu garáže (toho dne bylo opravdu nepříjemné horko), projít si stánky a nakoupit suvenýry.

Colours of Ostrava 2011 - Den třetí

Další den, další porce muziky. I tentokrát se nespalo zrovna nejlépe, ale kvůli spánku jsme přece nepřijeli, že ano? Po ránu trochu pršelo, ale než jsme se stihli vyhrabat ze stanu, bylo po všem. Čekali nás koncerty, ne které jsem se já osobně těšil nejvíc. Také jsme si naplánovali, že zajdeme na Divadelní scénu na absurdní drama Mlýny v podání souboru Divadla Sklep. Tam jsme se bohužel nedostali, protože... kdo ví, proč vlastně. Zkrátka nám řekli, že tam nemohou nikoho pustit, a tak se několik desítek čekajících na místě otočilo a šlo pryč. My jsme tedy vyrazili opět do města na oběd. Zakotvili jsme v místní pizzerii, kde jsme si dali jsme si pizzu se šunkou, kukuřicí, olivami a rajčaty. Po tomto vydatném obědě jsme opět zamířili do festivalového areálu.

Colours of Ostrava 2011 - Den druhý

Noc byla náročná. Než si člověk zvykne na karimatku a spacák, chvíli to trvá, zvlášť když má doma "stočtyřicítku". Jako bonus zima a občasné spontánní výkřiky slov jako ho*no, pr*el, penis nebo schnitzel. Inu vše co člověk zná ze správného festivalového kempu. Naštěstí toho dne bylo zataženo, takže jsme neměli v šest ráno ve stanu 40 °C a dalo se tedy vyspávat až tak do desíti. První část dne jsme věnovali prohlídce města. Společně s Colours of Ostrava probíhal také Festival v ulicích, takže o zábavu nebyla nouze. Pokukoval jsem po stáncích výrobců kytar na zakázku a pohledem se vyhýbal cenovkám. Když jsme se naobědvali a prolezli všechny obchody, pomalu jsme se vraceli do areálu na první koncerty.

Colours of Ostrava 2011 - Den první

Letos se konal jubilejní 10. ročník mezinárodního hudebního festivalu Colours of Ostrava aneb "Barvy Ostravy", který se každoročně stává obrovským pódiem pro interprety z Severní i Jižní Ameriky, Evropy, Afriky, Asie a Austrálie. Stejně "barevné" je i publikum. Návštěvníci přijíždí nejen z celé České republiky a z nedalekého Polska a Slovenska, občas zde narazíte i na hudební turisty z Anglie, Německa, Francie a kdo ví odkud. Někdy je zkrátka výhodnější zajet si na čtyřdenní festival do Ostravy, než jít na jeden koncert například v Londýně. Protože někdy na tomto festivalu vystoupí speciální hosté, za kterými se vyplatí cestovat přes půl světa.

168 hodin

Tak jako stejnojmenný pořad České televize se tento článek bude věnovat událostem uplynulého týdne. Je to již sedm dní (tedy sto šedesát osm hodin) od doby, kdy jsem něco napsal a za tu dobu se stala spousta událostí. Začao mistrovství světa v hokeji, posbíral jsem pár zápočtů zápočtů, dostal jsem práci, započala Majálesová vlna, na některých místech České republiky klesla teplota pod bod mrazu a napadl sníh a byl zabit teroristický vůdce a desetiletý mistr hry na schovávanou - Usāma bin Muhammad bin ʿAwaḍ bin Lādin.

Slovní salát aneb divokých pár dní

Posledních pár dní bylo tak nabytých událostmi, že jsem se rozhodl je shrnout v jednom postu. V opačném případě bych musel přidat asi čtyři oddělené články, a to byste v tom měli akorát zmatek. V následujících několika odstavcích vás seznámím s neposedným Linuxem, neúspěšným honem na zelené pivo, pátečním shonem zakončeném skvělou sešlostí starých přátel, sobotním pálení žáhy, jazzovém koncertu a zajímavým nálezem prapodivného a tajemného černého obalu.

IT Jam Session

Dnes se konala dlouho proklamovaná akce s krycím názvem IT Jam Session. Jak už název napovídá, sešli jsme pod záminkou hudební produkce (ano, informatici nehrají jen hry, ale i na hudební nástroje), což je do jisté míry krycí název pro alkoholismus. Dali jsme dohromady tři kytary (z toho jedna elektrická, která byla bez zásuvky poměrně zbytečná), bonga, flétna a sheker (který aktivista sebou toho tolik tahal?). Bohužel nám však chyběl hlavní (jediný) violista - Drobek, který byl shodou okolností iniciátorem této akce.

I informatici se umí bavit

Již dva roky, tedy po dobu, co studuji informatiku, jsem si začal všímat jednoho všeobecného stereotypu. Stejně jako jako Romové jsou pro většinu lidí zloději a židé chamtivci, stejně tak všeobecný vzorek populace vidí informatiky jako brýlaté "týpky" s culíkem, kteří celý den sedí u počítače, jsou asociální, a když už se sejdou s jinými živými tvory, tak nad partičkou podivné stolní hry nebo v zatemněné místnosti na LAN párty. Jako informatika mě toto kulturní klišé poměrně trápí, neb většina ze zmíněných předsudků se neblíží pravdě.

Na Café s Louisem

Před několika měsíci, někdy v půlce letních prázdnin jsem se ve článku Příběh jednoho "muzikanta" zmínil o plánu založit si s Lůďkem, mým nejlepším kamarádem a spirituálním vůdcem na poli hudby nu-jazzovou kapelu. O pár dní později, ve článků Splněný sen, jsem vás informoval o prvním velkém kroku vstříc hudební "kariéře", koupi elektrické kytary. A tím vše skončilo. Tedy pro Vás čtenáře, pro mě ne. Od té doby jsem začal nechtěně tuto stránku mého bytí na blogu zanedbávat, což musím rychle napravit!

Fotografický domácí úkol

Když jsem zde posledně dával fotky, řekl jsem si, že by to neměla být záležitost ojedinělá, nýbrž pravidelná.

Pro začátek jsem se rozhodl oprášit dávno zapomenuté fotografie ze střední školy. Chodil jsem tehdy se svými kamarády a spolužáky do fotografického kroužku, který odpoledne po vyučování, zcela dobrovolně a bez nároku na plat vedl náš učitel matematiky a fyziky. Velká škoda, že se kroužek rozběhl až ke konci našeho působení v onom ústavu. Každopádně, našim cílem bylo přiučit se pár věcí o digitálních fotoaparátech, správní kompozici a expozici a všem, co se kolem focení točí.

Fröja Hagström - moje druhá láska

Rozhodl jsem se, že udělám pár "lepších" fotek mojí nové hračky, nad kterou jsem se posledně tak rozplýval, ať všichni vědí, o čem jsem to tak krásně mluvil. Tím také můžete pro změnu posoudit mé fotografické dovednosti, místo těch literárních.

Snad se mi podaří v blízké době oprášit můj fotografický aparát a nafotit nějaké, alespoň trochu publikovatelné fotky a oživit tak jinak mírně jednotvárný blog.

Splněný sen

Každý z nás má nějaké dlouhodobé sny. Každý po něčem (tajně) touží a chce to za každou cenu. Teď nemluvím o lízátku, ani o nových botách, ale o těch velkých snech jako "vždycky jsem sem se chtěl podívat Paříže a navštívit Eiffelovu věž" a "už od mala jsem chtěl vidět pyramidy" nebo "jednou bych si chtěl pořídit super rychlý kabriolet". Můj sen byl pořídit si elektrickou kytaru.