středa 27. února 2013

Příběhy lidí

Dám Vám malý úkol. Vezměte si tužku a papír, nebo alespoň klávesnici a monitor (mít něco mezi tím se také hodí) a napište, kolik jste dnes potkali lidí. Kolik z nich byli muž a kolik bylo žen. Stejně určete počet dětí do 15 let a důchodců. Teď se pokuste vzpomenout, kolik jste viděli sličných brunetek, mužů s brýlemi, kolik různých filmových motivů jste viděli na batůžcích školáků, jestli jste viděli někoho v obleku nebo třeba ve žlutých botách. Spočítáte, kolik kolem vás projelo kočárků?

Pokud nejste zrovna Sherlock Holmes, který má v tuto chvíli popsaný čtyřicetistránkový blok, ale to jen proto, že vynechává podrobnosti o tom, co měli dotyční k obědu a ve které části města bydlí, což lze snadno poznat podle odstínu hlíny na jejich botách, což je mimochodem prosté, drahý Watsone, budete odpovědi na tyto otázky hledat jen velice těžko. Pro většinu z nás jsou lidé prostě jen lidé. Taková kulisa. Součást prostředí. Pozadí. Něco jako domy nebo stromy. Prostě tam jsou, ale my je přehlížíme. Vidíme je, ale nevnímáme.

A teď vám dám druhý úkol. Až půjdete příště ven, rozhlédněte se kolem sebe. Nenahlížejte na lidi jako na celek, ale jako na jednotlivé dílky skládanky. Sledujte jejich tváře. Každá je jiná, ale přesto mají mnohé společné. Na některých poznáte, jsou-li šťastní či smutní, jiní mají tvář kamennou a nečitelnou. Kdyby tak bylo snadné číst v lidských tvářích stejně snadno, jako v otevřených knihách. Každá jízda tramvají a každá procházka parkem by před vámi otevírala stovky nových příběhů. Neuvěřitelně komplexních a propracovaných, že by je nedokázal vymyslet ani ten nejlepší spisovatel. Příběhy navzájem propletené, které dohromady tvoří tak silný celek, že jej lidská mysl není s to pojmout.

Závěrečný úkol je tedy jednoduchý a zcela zřejmý. Zkuste se začíst do lidských životů. Každý z nás si nosí jedinečný příběh, a kdo ví, třeba jednou potkáte někoho, komu se bude líbit právě ten Váš.

pondělí 25. února 2013

Bláznivé počasí

Po dlouhé době jsem se konečně „dokopal“ k nějaké literární činnosti. V rámci hodin Kreativního psaní pod vedením Antonína Bajaji jsem vypracoval zadaný fejeton. Dlouho jsem uvažoval nad vhodným tématem, až mě napadlo podívat se z okna. Jak prosté…

Ráno vstanu, uvařím kávu a zapnu počítač, abych si na internetu přečetl nejžhavější novinky z domova i ze světa. No, nejžhavější, jak se ukazuje, zrovna ne. Vypadá to na další sněhovou kalamitu. Na Ruzy… pardon, letišti Václava Havla museli omezit provoz, neb místy napadly až dva centimetry sněhu. „A u muzea čtyři,“ dodal jsem na počest ostravského barda. Čeho se ještě dočkáme? V létě přijdou bouřky a na podzim opadá listí?

Když se takhle dívám na zprávy, zdá se mi, že každá zima je horší, než ta předchozí. Každý rok jsou silničáři zaskočeni sněhem, nehledě na to, že je prosinec a meteorologové nás o hustém sněžení varovali již před dvěma týdny. Co může být horšího, než hromady sněhu? Nedostatek sněhu! Na ten si silničáři nejspíš stěžovat nebudou, ale zato naštve lyžaře, ale hlavně vlekaře a majitele horských chat. Může být sněhu někdy tak akorát? Zapeklitá otázka. Jestli pojem „tak akorát“ definujeme tak, že si nikdo nebude na aktuální množství sněhu stěžovat, pak zřejmě ne.

Ale zima není jen o sněhu. V zimě také, kupodivu, bývá někdy zima. A s ní je to stejné, jako se sněhem. Každého překvapí a lidé jsou zmatení z toho, že si musí obléci kabát a občas si vzít i dvoje ponožky. Není to dokonce tak dávno, kdy jsem musel v zimě nosit podvlékačky, protože bylo venku -15 °C a před domem jsme měli velkou ledovou plochu, na které bruslily děti z širokého okolí. Ale žilo se dál. Dnes máme sotva -5 °C a televize už jsou plné toho, jak náledí komplikuje dopravu a lidé raději nevychází z domovů.

A tak si stěžujeme, jaká je tahle zima hrozná, protože to říkali v televizi a přidali k tomu dramatickou hudbu a ilustrační záběry dvoumetrových rampouchů, takže to musí být pravda. Takhle to bude pokračovat až do léta, kdy nám ti samí lidé řeknou, že klíšťata se přemnožila kvůli mírné zimě, která byla dokonce nejmírnější za posledních 10 let, což doloží barevnými grafy, které jsou jasnou známkou pravdivosti informací. A my si začneme znovu stěžovat, že už ani ty zimy nejsou, co bývaly. Tak já vám nevím. Zbláznil se „ten nahoře“, nebo my tady dole?

sobota 16. února 2013

První školní den (LS 2013)

Rozhodl jsem se, že se naučím trochu lépe pracovat s videem. Během svého úterka jsem natočil 107 krátkých klipů o celkové délce asi 20 minut, které jsem sestříhal v následující krátké video.



neděle 10. února 2013

Milá Česká spořitelno

Před pár dny mi přišel dopis od České spořitelny. Říkám si, co to sakra je. Vždyť s nimi nemám nic společného. Účet u nich nemám a nikdy jsem neměl, tak o co jde? Hlavně doufám, že za mě David Grudl nezaplatil nějakou složenku a účet mi tak nezřídil! Tak tedy otevřu obálku a uvítá mě nápis:
ZAŘIĎTE SI ÚČET NA 10 LET ZDARMA!
Hned mne napadlo, proč na mě Česká spořitelna křičí? Jsou snad naštvaní, že mám účet u konkurence? A dopis pokračuje...
Vážený pane...
Aha! Najednou si mě váží, ale před chvílí na mě křičeli.
máte dobře vyřešené placení účtu a další běžné platby? 
Ne, že by Vám do toho něco bylo, ale mám.
Jste spokojen, nebo se Vám zdá, že za účet platíte zbytečné poplatky?
No... zase Vám do toho nic není, ale mám účet u mBank a neplatím žádné poplatky. (Když nepočítám výběr z bankomatu.)
V České spořitelně máme nyní pro mladé od 18 do 26 let speciální nabídku:
MOŽNOST VYUŽÍVAT SLUŽBY V HODNOTĚ 109 Kč MĚSÍČNĚ PODLE SVÉHO VÝBĚRU 10 LET ZDARMA!
A zase ne mě křičíte... Ale tohle už vede k zamyšlení. Nestala se někde chyba, když jsem svůj osobní účet využíval zdarma již 4 roky? To asi nemám k dispozici ty extra služby. Tak na to mrkneme.


Mezinárodní platební kartu mám a nic mě nestála. Internetové bankovnictví mám taky a též mě nic nestojí. Výběr z bankomatu mám sice za 9 Kč, ale mohu vybírat ze všech bankomatů v ČR a mám takový dojem, že i v zahraničí. Informační SMS o zůstatku na účtu? To jsem nikdy nepotřeboval, ale stojí mě tuším 1,40 Kč, nebo si mohu bezplatně zavolat na info linku, kde mi vše řeknou. Nebo se mrknu na internet. Zdarma. Možnost přečerpat účet do mínusu naštěstí nemám a ani po tom netoužím. Jaký (s prominutím) blbec by utrácel peníze, které nemá? Pak proč jsme tak zadlužení... protože nám k tomu banky dají za 109 Kč měsíčně možnost. Poslední jsou platby v rámci České spořitelny? Opravdu? Někdo je opravdu tak drzý, že požaduje poplatek za platbu v rámci vlastní společnosti? Já mám zdarma platby do všech bank. Přes SEPA i do cizích bank v rámci EU. To je jak chtít poplatek za to, že si dám peníze z jedné kapsy do druhé!

Oh! Málem bych zapomněl. Abych mohl tuto "úžasnou" nabídku využít, nestačí jen upsat svou duši ďáblu. Musím navíc sehnat jednu oběť ve věku 18-26 let (naštěstí to nemusí být panna), společně pak jít na pobočku, zařídit si účet a nakonec ještě odeslat nějaký email, protože na pobočce svůj unikátní kód zřejmě nadiktovat nemohu.

Je mi líto, Česká spořitelno, ale Váš dopis mne opravdu nepřesvědčil...

neděle 3. února 2013

Dýmkový vlog #1

Založil jsem si nový YouTube kanál, na kterém hodlám zveřejňovat vlogy. Tohle je první z nich, věnovaný dýmce.