Smrt přišla v černém (2) – Smrt starce

Pan volavka právě odpočíval po pozdní večeři. Seděl před zapáleným krbem, ve velkém koženém křesle, a užíval si klidných chvil sobotního večera. V jedné ruce držel sklenku s letitou whisky a ve druhé doutník z dalekých ostrovů*. Pan Volavka byl šťastný. Měl za sebou úspěšný den, kdy obohatil svou sbírku trofejí o další kousek – šestnácteráka. Kdybyste vešli do pokoje, ihned byste zjistili, že se ocitáte v příbytku lovce. Na zemi medvědí kůže, na stěnách vycpané zvířecí hlavy a nad krbem visela těžká lovecká kuše. Ti nejbystřejší by si všimli, že zdobená krabice na doutníky ležící na stole skrývá zlacené logo Agorapoliské městské obory a nápis „Všechno nejlepší k 60. narozeninám přejí přátelé z klubu.“

Smrt přišla v černém (1) – V temnotách

Byla noc, temná a tichá. Jedna z těch nocí, kdy nemůžete usnout, protože je takové ticho, že se vám v hlavě mění na ohlušující šum. Tahle však byla ještě o něco horší. Měsíc byl totiž v novu a navíc bylo zataženo, takže venku byla naprostá tma, a ta, jak víme, tvoří s pronikavým tichem nepříjemnou kombinaci. Příroda má zvláštní smysl pro atmosféru. A také zřejmě ráda děsí lidi. Například tím, že temnou tichou noc osvěží občasnými poryvy větru, které rozhoupou olejové lampy a vytvoří tak hororové osvětlení. Už chyběly jen staré noviny, které by nabral vítr a s mohutným plesknutím je připlácl na okno nebo strom, který by na něj tiše škrábal.

Články na přání (1) - Bojíte se tmy?

Dnes jsem se rozhodl, že využiji téměř volné středy k tomu, abych napsal další článek na blog. A aby to bylo něco extra, napadlo mě, že středeční články by mohly být na přání, tedy na téma, které si čtenáři sami navrhnou. Vyhlásil jsem tedy veřejnou „soutěž“, která měla nečekanou účast. Nepředpokládal jsem totiž, že by se vůbec někdo ozval. Dostal jsem však hned dva návrhy. První byl od @Maruxs: „Jak neprokrastinovat? :o)“. Toto téma jsem musel zavrhnout, neb bych absolutně nevěděl, o čem psát. Jako druhá se ozvala @G_i_r_a „Oblíbené sci-fi-hororové knížky/filmy/hry. Alespoň bych pak měla podle čeho hledat. :D“. To se mi zalíbilo, a tak je to tady, první článek na přání.

Pravidla českého prasopisu

Jestli se někdy podíváte na internet, o čemž nepochybuji, jistě se pravidelně setkáváte s lidmi, kteří píší, lidově řečeno, jako prasata. Nemluvím o malých „bezvýznamných“ chybách, jako je záměna tvrdého a měkkého „i“, „s“ a „z“ nebo „mě“ a „mně“. Všichni jsme chodili do školy, všichni jsme se učili češtinu a drtivá většina z nás z ní má i maturitu. Přesto se takových chyb občas dopustí každý a lze je tolerovat. Dnes bych se rád věnoval úplnému minimu, které by měl znát každý, kdo kdy držel v ruce [doplňte psací potřebu dle vlastního výběru] nebo, v tomto případě, usedl k počítači (nebo psacímu stroji) a použil klávesnici, aby vyplodil nějaký text.

Muž, který neměl rád déšť

Na posteli ležel muž. Několikrát se převrátil a hledal vhodnou polohu. To se mu stále nedařilo, a tak se rozhodl, že setrvávat nadále v posteli nemá cenu. Otevřel oči, pomalu vstal, přešel k oknu a věnoval krajině venku dlouhý prázdný pohled. Již několikátý den v řadě pršelo. Stromy se prohýbaly pod náporem vody padající shůry a před vchodem se dělala malá jezírka. Včera musel vylézt na půdu pro nějaká stará prkna, ze kterých si dělal provizorní mostek, aby se cestou ke studni nemusel brodit bahnem. Ve válce s Matkou přírodou nemůžeme vyhrát, můžeme jen hledat způsoby, jak si tento souboj s větrnými mlýny ulehčit, nebo se vzdát nepříteli.

O (ne)gramotnosti národa

Čtení, psaní, počítání. Když se někoho zeptáte, zda ovládá tyto tři základní kameny gramotnosti, bez mrknutí oka jistě odpoví, že ano. Učili jsme se to již na základní škole. Je tomu tak ale doopravdy? Většinu lidí číst nebaví. Proč taky, když se mohou podívat na film a ušetřit tak spoustu času? Psát rukou je taky otrava, na co máme přeci počítače, že? A počítání? Většinu studentů nejvíce trápí právě matematika. Na vysoké škole se naučíme integrovat a derivovat, ale poté zjistíme, že nám dělá problém malá násobilka. Kde se nalézá jádro problému? A je to vlastně problém, nebo jen přirozený jev, který přichází společně s technickým rozvojem?

Po nemoci, týden necvičit

Jak jsem již nedávno psal, minulý týden mne porazila zákeřná rezistentní chřipka. Doufal jsem, že využiji volného času k práci na ročníkovém projektu. To se bohužel nezdařilo. První tři dny jsem byl doslova upoután na lůžko, v horečkách jsem nebyl schopen konstruktivního myšlení a největší výhrou pro mě bylo na chvíli usnout. Postupem času jsem však byl schopen vykonávat psychicky náročnější a náročnější úkony. Trvalo jen pár dní a zvládl jsem uzvednout i knihu.

Jak jsem se stal literátem

Dnes je tomu bezmála devět měsíců, kdy jsem "počal" tento blog. Ten se dlouhé měsíce vyvíjel, formoval a rostl. Dost ale antropomorfních metafor. Když jsem procházel archiv, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nerozvedl, jak jsem se stal literátem a co mě vedlo k založení webového zápisníku. Některým je tato historie známa, zejména těm, kteří mě znají již delší dobu a kteří se tohoto vývoje zúčastnili, nicméně přijdou dny, kdy ani já si toto období nebudu pamatovat, a tak si přečtu tento článek a vzpomenu si...

Krize středního věku

Znáte ty chvíle, kdy si říkáte "už to není, co to bývalo". Takovou chvíli prožívám už hodně dlouho. Mírně ovíněn usedám ke klávesnici a všichni víme, co to znamená. Další dvouhvězdičkový článek. Já tomu někdy říkám inspirace, zatímco můj kamarád Kauí tomu říká "emo nálada". No, na každého to občas přijde. Sedíte takhle v sobotu večer doma a snížíte se k tomu, že si dáte sklenku vína s rodiči. V televizi, jako obvykle nic není a nic se vám nechce, protože vás tlačí nepříjemný pocit, že byste mrhali časem, který můžete využít na učení na poslední zkoušku. Tak jen tak ležíte se sluchátky na uších a uděláte tu vůbec nejhorší věc - začnete přemýšlet.

Jak si snadno a rychle udělat nepřátele

Tak se mi opět podařilo v hlubinách penvého disku vyhrabat jednu ze svých školních slohových prací. "Jak si snadno a rychle udělat nepřátele" bylo jedno z témat na přípravu k maturitě. Jak dopadla má finální maturitní práce se dočtete někdy příště, až se mi ji podaří najít a přepsat z papíru do počítače. Tak tedy...

Co je to za podivné téma, říká si jistě většina z vás. Kdo by si chtěl dobrovolně dělat nepřátele? Odpověď je jasná – nikkdo. Je to jen jiný způsob, jak napsat práci na téma Jak si neudělat nepřátele s tím rozdílem, že většina rad bude kladného charakteru a celý slohový útvar dostane pozitivní nádech, byť se jedná o téma celkově negativní. Na druhou stranu bude třeba použít notnou dávku nadsázky a ironie, kterou by běžný čtenář neby s to pojmout. Vlastně tím čtenáře akorát naštveme a uděláme si z něj snadno a rychle nepřítele. Až tak je to snadné.

Vánoce jsou za námi

Všimli jste si už těch všudypřítomných světýlek, řetězů a vloček? Slyšeli jste v poslední době spoustu koled? Ano, tušíte správně, byly to Vánoce. Další z důvodů, proč poslední dobou nikdo na nic neměl čas a proč byli všichni nervózní až naštvaní. Kdysi nějaký moudrý člověk řekl, že Vánoce jsou svátky klidu. Bylo to už asi hodně, hodně dávno, protože moderní Vánoce jsou všelijaké, jen ne klidné.

Technika, dobrý sluha, ale zlý pán

Po minulém, velmi rozpačitém příspěvku (který i přes fakt, že rozhodně není nejlepším příkladem mé práce zapůsobil, jak měl) jsem se rozhodl uveřejnit jednu ze svých lepších prací. Jedná se o fejeton, který jsem napsal před dvěma roky speciálně pro 6. vydání KofolaZpravodaje - Člověk a technika. Vyšel také ve školním časopise Elektronka. Snad se mi podaří napravit reputaci (=.

Zpětná vazba

Nebojte, tento článek se netýká stavby zesilovačů, ani akustických problémů na koncertě. Pro změnu se bude zase jednou týkat mé literární činnosti. Tak tedy k té zpětné vazbě. Jak člověk pozná, že odvádí dobrou práci? Někdo ho pochválí. Muzikant na koncertě sklidí potlesk, krasobruslař sklidí plyšáky, ale co takový literát? Samozřejmě se může řídit počtem prodaných výtisků své poslední knihy. Co takový malý literát, který ještě knihu nenapsal, natož aby ji vydal? Ten se musí spolehnout na své kamarády. S kamarády ovšem přichází jeden problém, a to, že nejsou příliš objektivní. Rádi chválí, kritice se však vyhýbají.

Upíři aneb jak to s nimi je

Možná jste si všimli, že v poslední dobou se přemnožily knihy, filmy a seriály s upíří tématikou. Tito tajemní noční tvorové se krajinami celosvětových legend a mýtů prohání již po staletí. První písemně doložená zmínka o upírech - Sága o Eriku Rudém - byla napsána na Islandu ve 13. století. Od té doby bylo sepsáno mnoho legend, zápisků v kronikách, ale skuteční upíří šílenství započal až Bram Stoker v roce 1987 knihou Drákula.

Metro 2033

Autor: Dmitrij Gluchovskij

(Дмитрий Глуховский)

Název: Metro 2033

(Метро 2033)

Žánr: Sci-fi

Stran: 469

---

Jak už napovídá název, příběh se odehrává v roce 2033 a kde jinde než v metru. Přesněji v moskevském metru. Svět postihla jaderná katastrofa a přežili jen ti, kteří se ukryli pod obrovskou masou horniny a železobetonu tvořících strop podzemních tunelů, které se staly novým domovem pro lidstvo. Hrdinou knihy je Arťom, kterému byli asi tři roky, když s matkou utekl z domova do bezpečí stanice Timirjazevskaja, ta však byla později vypleněna krysami a Arťom přežil jako jediný. Zachránil ho neznámý voják přezdívaný Suchoj, který se stal chlapcovým opatrovníkem. Společně pak žili na stanici VDNCh (Výstava úspěchů národního hospodářství). Jednalo se o jednu z klidnějších stanic, daleko od rušného středu, kde vedly spory fašisté Čtvrté říše, komunističtí patrioti z Rudé linie a obchodníci z Hanzy (též Společenství stanic Okružní trasy). V poslední době se však ze severního tunelu vedoucího od Botanické zahrady začal objevovat tajemný nepřítel. Stvoření s černou kůží a vystouplýma očima – ďáblové. O problémech se doslechne Suchojův přítel Hunter, který se domnívá, že je problém třeba blíže prozkoumat a vyřešit, než se ďáblové dostanou do celého metra.

Městská hromadná doprava

Žádné velké město se neobejde bez městské hromadné dopravy, ať už se jedná o autobusy, tramvaje, trolejbusy či metro. Bohužel i tento způsob dopravy není bez chyby. Je sice o poznání levnější než jízda tanku podobnými „offroady“ a šetrnější k přírodě prostředí, která nám pomalu mizí mezi panelovými domy. Nicméně, řečeno slovy klasika, „je cosi shnilého v dopravě hromadné“.