Když začínal rok 2011, vzal jsem si jedno novoroční předsevzetí. Rozhodl jsem se svůj, v té době strádající blog oživit. Slíbil jsem si, že si na něj najdu více času, upravím jej podle svých představ a hlavně budu psát více článků. Nyní už to jsou tři měsíce, tedy čtvrt roku, a já musím přiznat, že se Errolovy výlevy pohnuly o velký kus kupředu. V lednu jsem se pomalu rozhýbával a v následujících dvou měsících jsem zvýšil kadenci článků na maximum. K mé radosti to však nebyla kvantita na úkor kvality (tedy alespoň podle hlasu veřejnosti v podobě hvězdiček). A jak se říká, že s jídlem roste chuť, stejně tak s počtem čtenářů roste motivace k dalšímu psaní.
Není to až tak dávno, co jsem jsem si pořídil krásnou chřipku. Asi týden jsem jí věnoval veškerý svůj čas a poctivě o ni pečoval. Asi po týdnu již byla dost silná na to, aby se postavila na vlastní nohy, a tak jsem ji věnoval volnost a vypustil ji do přírody. Takových ubohých nemocí bez hostitele však běhá po našem okolí spousta. Netrvalo tedy dlouho a potkal jsem na ulici osamělý a hladový zánět nosohltanu, kterého jsem se okamžitě ujal. Dnes se o něj starám již třetím dnem a vidím, jak každou minutou roste a sílí. Doufejme, že bude mít brzy dostatek sil, aby se také mohl vydat svou vlastní cestou.
Máte-li zájem adoptovat nějakou chorobu, navštivte čekárnu svého lékaře a pobuďte chvíli s nemocnými, osprchujte se studenou vodou a běžte se nazí proběhnout do parku nebo si zaplavte v Moravě.
Dnes nám to začalo. Tolik očekávaný a tolik diskutovaný proces doprovázený hned několika problémy. Neprůhledná a možná i zmanipulovaná výběrová řízení, falešní komisaři a stovky, ba dokonce tisíce mladých lidí hlásících se k Řádu rytířů Jedi. Přes dvě a půl miliardy korun vynaložil stát na to, aby zjistil, co už dávno ví. Ano, mluvím o Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Procesem, kterým jsou lidé šikanováni, je jim vyhrožováno desetitisícovou pokutou v případě neodevzdání formuláře, a to vše pod záštitou zákona o sčítání lidu, který je podle mnoha lidí přinejmenším kontroverzní, podle některých dokonce protiústavní. Jak je tomu doopravdy? Záleží na vás, jak se k tomu postavíte.
Dnes se konala dlouho proklamovaná akce s krycím názvem IT Jam Session. Jak už název napovídá, sešli jsme pod záminkou hudební produkce (ano, informatici nehrají jen hry, ale i na hudební nástroje), což je do jisté míry krycí název pro alkoholismus. Dali jsme dohromady tři kytary (z toho jedna elektrická, která byla bez zásuvky poměrně zbytečná), bonga, flétna a sheker (který aktivista sebou toho tolik tahal?). Bohužel nám však chyběl hlavní (jediný) violista - Drobek, který byl shodou okolností iniciátorem této akce.
Konečně je tu chvíle, na kterou se jistě těší mnozí z nás. Já tedy určitě. Dnes, v 23:20 UTC nastane astronomické jaro. Dny se nám začnou prodlužovat, takže stihneme více práce a noci se nám zkrátí, tak nebudeme muset ztrácet drahocenný čas spánkem. Dokonce naše "celonoční" akce se začnou po dnešku pomalu zkracovat. Nepříjemným trestem za tyto nepochybné výhody nám bude slunce svítící na cestu ze školy, takže už se nám nestane, že bychom ve tmě špatně odbočili a omylem skončili v hospodě.
V posledním době, jste si možná povšimli několika více či méně výrazných změn. Jelikož se mi nějak začali hromadit čtenáři, což mě velice těší, rozhodl jsem se hlavně web zpřehlednit. Z bočního panelu jsem vyhodil vzkazník, který zabíral hodně místa a stejně ho nikdo nepoužíval. Nechtělo se mi jej mazat úplně, takže jej v případě potřeby najdete v samostatné kartě. Volné místo jsem využil pro odkazy na sociální sítě, kde mě můžete nají a ostatní způsoby, jak mít přehled o tom, co se na blogu děje. K tomu jsem přidal možnost stát se pravidelným čtenářem. K tomu vám stačí účet na Googlu (mail), Twitteru nebo využít služby OpenID (stačí mít webové stránky). Pro lepší orientaci jsem zařadil přehled posledních komentářů a nejlepších článků za týden a za měsíc. K webkomiksům jsem doplnil informace a pracuji na nějaké stručné autobiografii do záložky "O mně". Přibyla také listina běhů, která je určená především pro mého osobního trenéra - Luďka, aby mohl kontrolovat, jak poctivě trénuji. Jako malá třešnička na dortu je zde i odpočítávání do startu Olomouckého půlmaratonu, kam mi jistě všichni přijdete fandit. (=
Doufám, že všechny změny splní svůj účel, a že Errolovy výlevy budou přehlednější a dostupnější. Také bych byl rád, kdybyste se popřípadě k danému tématu vyjádřili, zhodnotili a popřípadě navrhli další vylepšení.
Dlouho jsem přemýšlel, o čem napsat a stále mě nic nenapadalo. Zabrousil jsem tedy zase jednou do svého archivu a našel jeden ze starších článků. Tento vyšel ve druhém vydání Kofoláku na konci června loňského roku, v dobách, kdy vysokým školám vládla dusná atmosféra zkouškového období a celým státem lomcovala nespokojenost s výsledky voleb, ve kterých se ukázalo, že vůbec nezáleží, která strana vyhraje, když má opozice početní převahu. A právě dvě výše zmíněné události silně ovlivnili fejeton o vysokoškolácích, tedy o nás...
V loňském roce se stala jedna, pro Olomouc velmi důležitá událost. Běžel se historicky první ročník Olomouckého půlmaratonu, který se ihned setkal s nečekaně vysokou účastí. Na hlavní závod se zaregistrovalo přes 1300 závodníků, na kratší desetikilometrovou trať se postavilo 274 běžců a štafety se zúčastnilo 12 týmů. Tohoto vytrvalostního závodu se účastnilo i několik mých kamarádů. Mezi nimi i Luděk, který mě také přesvědčil, abych se dalšího ročníku zúčastnil také.
Již dva roky, tedy po dobu, co studuji informatiku, jsem si začal všímat jednoho všeobecného stereotypu. Stejně jako jako Romové jsou pro většinu lidí zloději a židé chamtivci, stejně tak všeobecný vzorek populace vidí informatiky jako brýlaté "týpky" s culíkem, kteří celý den sedí u počítače, jsou asociální, a když už se sejdou s jinými živými tvory, tak nad partičkou podivné stolní hry nebo v zatemněné místnosti na LAN párty. Jako informatika mě toto kulturní klišé poměrně trápí, neb většina ze zmíněných předsudků se neblíží pravdě.
Jak jsem již nedávno psal, minulý týden mne porazila zákeřná rezistentní chřipka. Doufal jsem, že využiji volného času k práci na ročníkovém projektu. To se bohužel nezdařilo. První tři dny jsem byl doslova upoután na lůžko, v horečkách jsem nebyl schopen konstruktivního myšlení a největší výhrou pro mě bylo na chvíli usnout. Postupem času jsem však byl schopen vykonávat psychicky náročnější a náročnější úkony. Trvalo jen pár dní a zvládl jsem uzvednout i knihu.
Tak jsem se rozhodl obohatit Errolovy výlevy o něco nového. Jak nejspíš víte, rád jím. A protože jsem tak trochu "rozežraný" a občas dostanu chuť na něco, co mi nikdo neudělá, musel jsem se naučit vařit. Tento svůj koníček pravidelně rozvíjím a stále zkouším nové a nové věci. Kdo mě zná trochu lépe, ví, že mám "úchylku" zejména na dvě kulinářské oblasti. V první řadě to je asijská kuchyně a v druhé řadě to jsou všelijaké deserty, dorty a koláče. Inu, kdo by neznal můj slavný vysokokalorický Medovník... (=
Před několika měsíci, někdy v půlce letních prázdnin jsem se ve článku Příběh jednoho "muzikanta" zmínil o plánu založit si s Lůďkem, mým nejlepším kamarádem a spirituálním vůdcem na poli hudby nu-jazzovou kapelu. O pár dní později, ve článků Splněný sen, jsem vás informoval o prvním velkém kroku vstříc hudební "kariéře", koupi elektrické kytary. A tím vše skončilo. Tedy pro Vás čtenáře, pro mě ne. Od té doby jsem začal nechtěně tuto stránku mého bytí na blogu zanedbávat, což musím rychle napravit!
