pátek 28. září 2012

Seriálové okénko (1)

Good cop (30. srpna, BBC) – 80 %

Jak už název napovídá, seriál pojednává o policistovi. A máte-li trochu přehled o názvech filmů a seriálů, jistě vám rychle dojde, že tenhle polda vůbec nebude dobrý. On tedy vlastně dobrý byl, ale pak se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. John Paul Rocksavage, přezdívaný Sav, jednoho dne obědval se svým kolegou Andym v bistru, kde zrovna tou dobou popíjela skupinka kriminálníků. Jeden z nich obtěžoval servírku, což se Savovi samozřejmě nelíbilo, a tak dotěrnému grázlovi doporučil, aby opustil lokál. Ten tak sice učinil, ale před odchodem ještě přislíbil, že příští policista, kterého potká, od něj dostane pořádnou nakládačku. A tak se také později stane.

V noci jsou Sav a Andy posláni vyřešit rušení nočního klidu. Nikdo neotvírá, a tak se rozdělí. Zatímco Andy vchází předním vchodem, zatímco Sav jde k zadnímu. V tu chvíli se však ukáže, že je všechno jen léčka, kterou gangsteři nastražili, aby nalákali nějakého policistu, na kterém by si smlsli. A v tu chvíli se z dobrého poldy stane polda zlý. Sav se totiž stane svědkem brutálního umlácení vlastního kolegy, kterému může jen nečině přihlížet (Protože britští policisté přeci střelné zbraně nepotřebují.). To přivede Sava k tomu, aby převzal spravedlnost do svých rukou a pomstil smrt svého nejlepšího přítele.

Kromě této hlavní dějové linie se stáváme svědky i několika dalších případů a každodenní práce policie, Savových soukromých problémů s jeho bývalou přítelkyní a problémů s jeho nemocným otcem.

Celková atmosféra seriálu je velice temná. A to nejen po stránce dějové, ale i visuální. Ne celém seriálu není prakticky nic veselého a dokonce i úspěšné případy mají ve své podstatě smutný konec. Což pro mne byl celkem šok, jelikož jsem od Britů zvyklý spíše na humor, který propašují i do vážnějších kusů, jako třeba The Fades. Tady však celkově depresivní atmosféru dokresluje deštivé počasí, temné barvy, tíživá hudba nebo třeba citace z knih Britských klasiků, které Sav předčítá svému otci.

Ještě jedna maličkost. K seriálu zatím neseženete české titulky. Vůbec se tomu nedivím, neboť jsem se sám o překlad pokoušel a po dvou hodinách práce a asi 15 minutách přeloženého materiálu jsem vše vzdal. Berte to tedy jako kurz angličtiny.

Revolution (17. září, NBC) – 60 %

Jednoho dne vypadla na celém světě elektřina. Nikdo neví jak, nikdo neví proč a nikdo to neumí napravit. A když říkám „nikdo“ myslím tím samozřejmě 99,9% část běžné populace. Je to celkem děsivá představa a tím pádem i skvělý námět na seriál. A jak nám již několikrát kázala minulost, i skvělé náměty se dají zpackat. Nevím tedy jak k výpadku došlo (to se snad dozvíme v dalších dílech, pokud seriál nezruší), ale budeme-li za zdroj výpadku silný elektromagnetický puls, není mi jasné, že přestaly fungovat i baterie a jak se zdá, nefunguje ani elektromagnetická indukce, statická elektřina nebo elektrochemické reakce, jelikož se za 15 let od výpadku nepodařilo lidstvu vytvořit byť sebemenší zdroj elektřiny. Takže musíme předpokládat, že v tom hrají roli tajemné síly, novodobá magie, nebo jiná „bubákovina“, což docela dost ubírá na celé katasrofálnosti. Kdyby seriál vyprávěl o životě lidí pár dní po výpadku, jak panikaří, rabují a vraždí se kvůli zmrzlině, byl by zřejmě mnohem zajímavější.

Jako kdyby nestačil zpackaný tak skvělý nápad, tvůrci pro jistotu do hlavní role postaví prapodivnou Tracy Spiridakos, která 40 % času vypadá, jako by ji někdo zrovna praštil do hlavy, dalších 30 %, jako kdyby měla zácpu a posledních 30 %, jako kdyby se chtěla rozbrečet, ale režisér jí to zakázal. Její bratr je astmatický packal, který si vždy hraje na hrdinu, když mu někdo míří na hlavu, pak je tam nějaký týpek s neuvěřitelně falešně vyhlížejícím účesem a plnovousem a doktorka, která buď fňuká nad fotkami dětí, která nemůže dostat z iPhonu, tedy pokud zrovna někomu neprolívá hrdlo kyselinou. Do toho hodný strýček – cvičený zabiják, ve kterém přeci jen tluče dobré srdce. Takže zase nic nového. Jediná postava, která mě vlastně nějak zaujala, je kapitán Neville – nemilosrdný zabiják a velitel milice.

Verdikt: Když člověk moc nepřemýšlí nad logikou událostí, jak to, že i otrokyně v pracovním táboře jsou hezky umyté, nalíčené a v zářivě vypraném a nažehleném tílku, dívat se na to dá. Vlastně je to daleko lepší zábava, než většina toho, co nám servíruje televize. Zatím nemohu slíbit, že tento seriál dokoukám dokonce, ale mohu vám slíbit, že jestli se tak stane, podruhé už si ho nepustím.

Last Resort (27. září, ABC) – 90 %

Po jednom dílu se vždycky špatně hodnotí a po tom dalším může jít hodnocení velice rychle dolů. Zatímco předchozí seriál mě trailerem nadchl a hned pilotem zklamal, tento mě trailerem uchvátil a pilotem zatlačil do židle. Nikdy jsem moc neměl rád filmy ani seriály z moderního vojenského prostředí. Ohledně tohoto žánru jsem zatvrzelý fanoušek druhé světové a všechny Iráky a Afghánistány mne nijak neberou. A když teprve uvážím filmy odehrávající se v ponorce, ty mě přímo nudili. Ale tohle je tak trochu jiný kousek. Kousek silně zavánějící konspirací. A to mám naopak zase rád.

Sledujeme život posádky americké jaderné ponorky. Ti dostanou rozkaz vystřelit čtyři jaderné lavice na Pakistán. To se samozřejmě kapitánovi moc nezamlouvá, jelikož USA není tou dobou s Pákistánem ve válce, a navíc příkaz přišel sekundárním kanálem. Proto se vynoří, poruší rádiové mlčení, jednak, aby se podívali na Hannah Montanu, ale taky proto, aby si ověřili rozkaz u vyšších autorit. Na druhém konci ho však akorát zbaví velení. To převezme jeho první důstojník a vyžádá si totéž. To chlapíky „tam nahoře“ zřejmě naštve a vystřelí na ně řízenou střelu a tuto „nepříjemnou“ událost pak svedou na Pákistán a ihned nasadí odvetný úder.

A co se stane s posádkou? Střela je samozřejmě nepotopila, ale jen poškodila ponorku. Vynoří se tedy na blízkém ostrově, kde je shodou okolností radarová stanice NATO, která celou událost zachytila. Co tu tedy máme? Mezinárodní jaderný konflikt, bandu odpadlíků s těžce ozbrojenou ponorkou, kteří jsou tak trochu naštvaní, že se je snažili zabít jejich vlastní nadřízení a vůbec se nebojí svou ponorku použít proti nim, již jmenované nadřízené, kteří nejen že vyvolávají mezinárodní jaderné konflikty a snaží se zabít vlastní lidi, ale kteří ani neváhají poslat dva bombardéry, aby zničily celý ostrov i s radarem NATO (Vidíte, co by se nám mohlo stát, kdybychom si tu nechali něco takového postavit?). Ano, málem bych zapomněl. Ještě tu máme ostrovany, kteří nejsou tak zcela spokojení s tím, že se jim doma potlouká banda ozbrojených lidí, kteří jim před domem v zálivu parkují jadernou ponorku.

Po dlouhé době seriál, při kterém mi padala čelist, běhal mráz po zádech a chvílemi jsem měl dokonce v koutku oka slzu (Zatracený prach!). Nezbývá, než doufat, že veškerá akce a napětí neskončila prvním dílem a bude zdárně ve stejné kvalitě pokračovat.

neděle 23. září 2012

Žijeme jen jednou

Pamatujete ještě ty časy, kdy jste chodili na základní školu? Ať to byly časy dobré, či zlé, vždy si najdeme okamžiky, na které budeme rádi vzpomínat i po letech. Vzpomínky jsou to jediné, co nám zůstalo. Čas odplynul jako voda a nikdo nám jej nevrátí. Vzali nám školní lavice, vzali nám žákovské knížky, ale vzpomínky, ty nám nikdy nevezmou.

A co teď? Co bude dál? – To nikdo neví.

Dokončím školu? Najdu si práci? Založím rodinu? Budu žít šťastně až do smrti? – To nikdo neví.

Nesklátí nás nějaká zákeřná civilizační choroba, kterou lidstvo trpí? Nestane se nám nějaká nepříjemná nehoda? – To nikdo neví.

Jak tedy naložit s životem? Jak jej správně žít? Jako by každý den byl náš poslední? – To nikdo neví.

Chybí nám totiž zkušenosti, neb žijeme jen jednou…

pátek 14. září 2012

Bleskovka: #Prohibice

Ministr zdravotnictví vyhlásil zákaz prodeje nápoje s obsahem alkoholu nad 20 %. Vlastně řekl s obsahem ethanolu nad 20 %, takže methanol by měl být v pohodě. To samozřejmě vyvolalo vlnu nevole z řad (s)prostého lidu. Jak si to vůbec vláda mohla dovolit?

A na sociálních sítích to ihned začalo vřít. „Neeeee!“, „Jak to mohli udělat?“, „Co teď budeme dělat?“, „Dnes asi žádný #drunktweet nebude, co?“. Skoro to vypadá, jako kdyby lid český nepil nic jiného, jak hektolitry vodky a tuzemáku. Upřímě, když jste byli naposledy v hospodě, co jste si dali? Já pivo. A předtím? Taky pivo. Kdy jsem si dal naposledy v hospodě panáka? To si nepamatuji. A rozhodně ne proto, že bych jich vypil tolik. Stejně tak si nepamatuji, že bych šel někdy do supermarketu a koupil si lahev kořalky. A já se teď ptám, koho (z těch, kteří tak vesele nadávají a zoufají si) se to vlastně dotkne? A upřímně si odpovím: mně rozhodně ne. Máme pivo, máme víno a jestli jsme na tom hodně špatně, pořád si můžeme dát zelenou. Takže se dehydratace určitě bát nemusíme…

A ještě jedna věc. Kolik máte doma alkoholu? Stihnete ho všechen vypít, než tato „prohibice“ skončí? (Což odhaduji tak na 1 až 2 týdny.)

neděle 2. září 2012

Rodinný výlet (2) – Slezsko

Zlaté Hory
Zlatohorská radnice
Polský hraniční kámen
Rozhledna Biskupská kupa
Výhled do krajiny
Rejvíz
Velké mechové jezírko
Lávka přes rašeliniště
Jeseník
Lázeňský areál
Motýl
Priessnitzův pramen