Řeknu vám rovnou, že je řeč o MP3 přehrávači, abyste nesmutnili z toho zavádějícího názvu. Pro mě je to však velká událost. Meizu X6 byla moje první „empétrojka“, takže k tomuto kousku elektroniky chovám nezvykle hluboké city. Daleko hlubší, než k ostatním „hračkám“, protože, jak jistě víte, jsem postižen muzikofílií. Notebook je sice fajn, ale pořád je to jen „pracovní stanice“. Mobilní telefon mi umožňuje komunikaci se světem, ale za ty dva roky mi nestál ani za změnu tapety. Zato můj milovaný přehrávač strávil mnoho hodin v mé kapse a vystřídal za svou „kariéru“ nesčetné množství skladeb a zašil všechna má hudební období, dobrá i zlá.
Jak plynul čas, byl na tom stařičký „Emgetonek“ hůře a hůře. Výstup na sluchátka se pomalu opotřeboval, vyviklal a fungoval jen v určité speciální poloze, a i v té praskal. Výdrž baterie se z krátila z neuvěřitelných 24 hodin asi tak na 3. Ano slyšíte dobře. Opravdu vydržel hrát tak dlouho, tedy alespoň v době, kdy jsem ho koupil. A kdy že to bylo? To se stalo předmětem bádání. Uvědomil jsem si, že ho mám tak dlouho, že si vlastně nepamatuji, kdy jsem si ho pořídil. A to není jen slovní obrat. Účtenka skončila dávno v koši, záruční list taky a nenašel jsem ho ani na jedné archivní fotografii. Nakonec mě však napadla spásná myšlenka, podívat se „do něj“.
Divíte se? Já také. Pořídil jsem si jej v roce 2006 za šílenou sumu kolem pěti tisíc. A on fungoval 5 let! Dobrá, utrhla se gumová krytka mini USB, ale i tak je to skvělý výkon. Byl to totiž revoluční přístroj. Zatímco ostatní používali plast, Meizu X6 byl jeden z prvních MP3 přehrávačů s hliníkovým tělem. Zatímco ostatní běželi na mikrotužkové baterie, tento průkopník používal lithium-iontový akumulátor (který samozřejmě nejde vyměnit, jinak by se životnost přístroje ještě zvýšila). A také jako jeden z mála měl paměť (dnes směšný) 1 GB. Nemluvě o OLED displayi, který se tehdy jen tak neviděl.
Dokud budeš fungovat, budu tě používat...
Žádné komentáře:
Okomentovat