Sociální závislosti (2) - Blog

Jelikož právě čtete tento článek (a neříkejte, že ne), máte jistě zhruba představu, co to takový blog je. Jenomže on není blog jako blog. Existuje spousta odborných blogů, nejčastěji se zaměřením na techniku, ale i na jídlo, módu, chovatelství a snad všechny obory lidské činnosti (ano, i sex), které mívají i více autorů. Potom přichází na řadu osobní blogy, kde "normální" lidé píší o tom, co se jim stalo zajímavého, publikují své názory a občas přihodí nějakou recenzi. Na závěr přichází skupina, která dělá ostudu všem blogerům. Jsou to dvanáctileté holčičky s "růžovoučkýma nablýskanýma blogískama". Bohužel pro všechny solidní blogery, přesně tu poslední kategorii si většina lidí u nás představí pod pojmem blog a tak jsem se již několikrát stal terčem posměchu neznalých lidí.

Co je vlastně zač?

Slovo blog vzniklo zkrácením slova weblog, které vzniklo spojením slov web a log, je to tedy jakýsi internetový (webový) zápisník. Vlastně něco ve smyslu "milí deníčku..." v elektronické podobě. Jde tedy o internetovou stránku, kde autor (popřípadě autoři) publikují články (zápisky, posty). Pro přehlednost se tyto příspěvky označují tagy (klíčovými slovy), které stručně popisují, o čem článek pojednává. Na stránce pak zpravidla bývá takzvaný "tag cloud", tedy jakýsi "oblak" tvořený těmito klíčovými slovy. Často bývá velikostí jednotlivých slov indikována četnost jejich použití. Dále můžete své blogy obohatit množstvím doplňků (widgety, gadgety, podle libosti), které čtenářům zobrazují nejčtenější šlánky, poslední komentáře, prezentaci vašich fotek nebo třeba kalendář. Dle libosti, jen to nepřehnat. A pokud nechcete neustále chodit na stránky a kontrolovat, jestli se tam neobjevilo něco nového, máte k dispozici RSS/Atom kanál pro vaši oblíbenou čtečku.

A potom je zde sociální aspekt blogů. Blogeři, kteří mají společné zájmy nebo podobný smysl pro humor si své blogy navzájem "zpřátelují", stávají se "pravidelnými čtenáři" a odkazují se jeden na druhého. To vede k fenoménu, který se nazývá Blogosféra, propojení blogů a vznik jakého si internetu v internetu. Organismu, který si žije vlastním životem. A tehdy se z blogu stává de facto sociální síť.

Kde publikovat?

Míst, kde si můžete založit vlastní blog je nesčetně mnoho. Tato služba je povětšinou zdarma a nestojí vás to ani moc práce. Stačí se zaregistrovat a můžete ihned publikovat. Druhá věc je, kolik času chcete věnovat různým úpravám, ať už vzhledovým či funkčním. Se vzhledem, pokut si vystačíte s něčím jednoduchým (což osobně preferuji a doporučuji), nebývá problém. Na každém blogovacím systému máte k dispozici několik šablon, které si můžete většinou i barevně přizpůsobit a přidat si vlastní obrázky. Určitě také budete mít k dispozici základní nástroje pro sdílení obsahu na sociálních sítích a podobné šikovné nástroje.

Co používám?

Jako dlouholetý spokojený zákazník firmy Google jsem bez váhání sáhl po službě Blogger, která je společně se systémem Wordpress nejrozšířenějšími blogovacími službami, které neustále soupeří o prvenství na trhu (ano, i na blogu se dá vydělat). Oba tyto systémy umí česky, takže se s nimi domluvíte. Nemáte-li však důvěru k cizím produktům, můžete si založit blog i "u nás". Je jich tolik, že je nemá cenu jmenovat, ale místo toho vás odkážu do patřičných míst.

U koho publikovat nechávám zcela na vás. Osobně jsem vyzkoušel jen Blogger, takže nemohu tuto problematiku objektivně zhodnotit, jen vám mohu říci, že jsem se službami od Google spokojen ve všech ohledech. K dispozici mám prakticky celý kód blogu, který mohu libovolně upravovat a připojovat si vlastní .css soubory. Také mám k dispozici poměrně přehledné statistiky. Navíc se systém neustále vyvíjí, takže každou chvíli přijde nějaká novinka. Ale věřím, že Wordpress je na tom ve všech ohledech podobně.

Proč ho používám?

Jak jsem se k blogování vlastně dostal jsem poměrně rozsáhle popsal ve článku Jak jsem se stal literátem. Komu se nechce číst zdlouhavé rozpravy, je tu i krátká verze. Blog jsem si založil, protože se rád věnuji písemné tvorbě všeho druhu a také se rád o tyto díla dělím s ostatními (tuším, že se tomu říká typomanie). Řekněme si to na rovinu, kdo není rád, když ho ostatní pochválí? A tak mě nebavilo psát si jen pro sebe a začal jsem psát časopis pro kamarády, který bohužel moc dlouho nevydržel. Byl jsem neustále vázán termíny vydání (které jsem si určoval sám a tomuhle šéfovi prostě nemůžete říci "ne"), s obyčejným textem jsem si musel dvě hodiny pohrát v editoru, aby to nějak slušně vypadalo, a vůbec to bylo moc zodpovědnosti. Proto jsem přešel do světa internetu, kde je všechno jednodušší. Když něco napíšu, nemusím složitě nahrávat .pdf na internet a rozesílat odkazy. Když nic nenapíšu, nikdo se nediví. Zpětná vazba je rychlejší a efektivnější. Takže stručně: je s tím mnohem méně práce.

Závěrem:

Jestli rádi píšete a píšete tak, že se to dá alespoň trochu číst, pořiďte si blog a publikujte svou literární činnost. Jestli neumíte psát, ale baví vás třeba focení, pořiďte si blog a publikujte fotografie. Jestli rádi čtete, koukáte na filmy nebo hrajete hry, pořiďte si blog a publikujte recenze. Každý z nás má něco, o co se může podělit a každý z nás si může na internetu nejít spřízněnou duši, která mu bude rozumět a bude z nadšením očekávat každý další článek.

Jestli jste dívka ve věku 12-14 let, "lovískujete" Tokio Hotel a chcete mít svůj "mocinky vymazlenej blogísek", kde si budete se svýma "upa bestovníma kámoškama" vyměňovat "roztomiloučký glitter obrázečky", udělejte mi prosím radost, zajděte si do papírnictví, kupte si deníček, pište si do něj a hlavně ho dobře schovejte, ať ho nikdo nenajde. A až budete o něco starší a rozumnější, založte si blog a zvesela publikujte.

Předchozí

Tento článek je součástí seriálu

Další