Kam se poděl internet?

Hledali jste mě včera na internetu? Čekali jste, až budu online? Dobře, dělám si plané naděje, ale kdyby náhodou ano, stejně byste se nedočkali. Rozhodl jsem se totiž, že si udělám "Offline day". A co mě k tomuto rozhodnutí vedlo? Tak v prvé řadě to byl fakt, že nešel internet. Co se dá dělat, ještě že jsem si toho dne koupil novou knihu. A proč o tom vlastně píši? Protože je to součástí jedné komplikované "veselé" příhody. Vše začalo včera ráno, když jsem vstal, uvařil si kávu, a jako každý den si chtěl přečíst ranní zprávy a tweety.

Kdopak mi to tu loupe wifinku?

Před pár dny jsem jel tramvají z nádraží a chtěl jsem si cestu zpříjemnit četbou elektronické knihy. Jak tak koukám na displej, vyskočí mi upozornění "nalezena nová síť". Nejdřív jsem se trochu neštval, že jsem zapomněl vypnout wi-fi, ale pak mě napadla jiná věc: jestlipak se mi podaří chytnout ještě něco? A tak jsem celou cestu pozoroval naskakující a mizící bezdrátové sítě všech domácností, obchodů a restauračních zařízení. Celkem jich bylo kolem sto padesáti a z toho kolem dvaceti nezabezpečených, to mě vedlo k zamyšlení...

Anketa - Co Čech, to muzikant

Tak, a už je to tu zase. Muzikofílie se setkává se statistikofílií. K poslednímu článku jsem připojil i anketu, ve které jsem se ptal, zda hrajete na nějaký hudební nástroj. Po prvních pár odpovědích jsem byl velice mile překvapen. Všechny byly kladné. Potěšen tím, že mám tak hudebně nadané čtenáře jsem se rozhodl, že se na tuto problematiku podívám hlouběji a že vás, co jste odpověděli kladně, trochu vyzpovídám. Zašel jsem tedy do své virtuální kanceláře Google Docs a vytvořil krátký formulář, na který si snad najdete chviličku času a pomůžete mi tak uspokojit mé statistikofilní choutky. Předem vám děkuji za odpověď a bez dalšího zdržování, zde máte dotazník:

Soustředění

V posledních pár měsících jsme měli s kapelou jeden problém. Nějak se nám nedařilo se sejít, a když už, málokdy to bylo v plném počtu. Nejprve za to mohly zkoušky, poté prázdninové akce a k tomu nějaké zdravotní problémy. Proto jsme se rozhodli, že někdy o prázdninách musíme uspořádat intenzivní soustředění, několik dní po sobě se sejít a zapracovat na naší diskografii. A tak se i stalo. Stranou muselo jít všechno ostatní, dokonce i akce #ErrolMaluje, abychom se mohli plně soustředit jen a pouze na hudbu. A jak vše dopadlo?

Colours of Ostrava 2011 - Den čtvrtý

Posledních pár dní bylo nabitých k prasknutí, takže s posledním dílem seriálu o jubilejním desátém ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava přicházím poněkud pozdě. Ale jak se říká, lepší pozdě, než vůbec. Zpět tedy k poslednímu dnu. Neděle byla velmi rozporuplná. Jako vždy si pořadatelé nechávali to nejlepší na konec. Do té doby se však muselo nějak zaplnit volné místo a v tu chvíli přišli na řadu druhořadí interpreti. A tak po poledni na hlavní scéně vystoupil Jiří Schmitzer a později Divokej Bill. Nejhorší obavy se vyplnily, nicméně byl alespoň čas navštívit festivalovou čajovnu v příjemném chladu garáže (toho dne bylo opravdu nepříjemné horko), projít si stánky a nakoupit suvenýry.

Colours of Ostrava 2011 - Den třetí

Další den, další porce muziky. I tentokrát se nespalo zrovna nejlépe, ale kvůli spánku jsme přece nepřijeli, že ano? Po ránu trochu pršelo, ale než jsme se stihli vyhrabat ze stanu, bylo po všem. Čekali nás koncerty, ne které jsem se já osobně těšil nejvíc. Také jsme si naplánovali, že zajdeme na Divadelní scénu na absurdní drama Mlýny v podání souboru Divadla Sklep. Tam jsme se bohužel nedostali, protože... kdo ví, proč vlastně. Zkrátka nám řekli, že tam nemohou nikoho pustit, a tak se několik desítek čekajících na místě otočilo a šlo pryč. My jsme tedy vyrazili opět do města na oběd. Zakotvili jsme v místní pizzerii, kde jsme si dali jsme si pizzu se šunkou, kukuřicí, olivami a rajčaty. Po tomto vydatném obědě jsme opět zamířili do festivalového areálu.

Colours of Ostrava 2011 - Den druhý

Noc byla náročná. Než si člověk zvykne na karimatku a spacák, chvíli to trvá, zvlášť když má doma "stočtyřicítku". Jako bonus zima a občasné spontánní výkřiky slov jako ho*no, pr*el, penis nebo schnitzel. Inu vše co člověk zná ze správného festivalového kempu. Naštěstí toho dne bylo zataženo, takže jsme neměli v šest ráno ve stanu 40 °C a dalo se tedy vyspávat až tak do desíti. První část dne jsme věnovali prohlídce města. Společně s Colours of Ostrava probíhal také Festival v ulicích, takže o zábavu nebyla nouze. Pokukoval jsem po stáncích výrobců kytar na zakázku a pohledem se vyhýbal cenovkám. Když jsme se naobědvali a prolezli všechny obchody, pomalu jsme se vraceli do areálu na první koncerty.

Colours of Ostrava 2011 - Den první

Letos se konal jubilejní 10. ročník mezinárodního hudebního festivalu Colours of Ostrava aneb "Barvy Ostravy", který se každoročně stává obrovským pódiem pro interprety z Severní i Jižní Ameriky, Evropy, Afriky, Asie a Austrálie. Stejně "barevné" je i publikum. Návštěvníci přijíždí nejen z celé České republiky a z nedalekého Polska a Slovenska, občas zde narazíte i na hudební turisty z Anglie, Německa, Francie a kdo ví odkud. Někdy je zkrátka výhodnější zajet si na čtyřdenní festival do Ostravy, než jít na jeden koncert například v Londýně. Protože někdy na tomto festivalu vystoupí speciální hosté, za kterými se vyplatí cestovat přes půl světa.

Směr Ostrava

Tak už je to tady. Dnes začíná multikulturní hudební festival Colours of Ostrava, na který se těším už od prosince, kdy jsem si koupil lístek. Tato událost se šťastně setkala s akcí Českých drah, které nabízí na trati mezi Olomoucí a Ostravou místenku na Pendolino za pouhých 35 Kč (místo 200,-). Tak tedy asi za hodinu a půl poprvé usednu do tohoto legendárního vláčku a vyrážím do Ostravy,ze které se vrátím až v pondělí ráno. Všem potenciálním zlodějům bych chtěl oznámit, že klíč je pod rohožkou. Bohužel však má můj drahý otec dovolenou, a tak bude každý den někdo doma. Smůla, no.

Těšte se tedy na úterý (pondělí asi prospím) na obsáhlou recenzi jubilejního 10. ročníku Colours of Ostrava.

V kruhu rodinném

Před pár dny se v základech otřásl "trh" sociálních sítí. Společnost Google oznámila vlastní sociální síť – Google+. Zatímco "běžní lidé" ani netušili, že se něco děje, na Twitteru (který je častým útočištěm odpůrců Facebooku) začali vřít vášnivé diskuse. Většina tweetů s tagem #GooglePlus byly žádosti o pozvánky, ale také se řešilo, zda tato novinka bude znamenat konec Facebooku, nebo se jedná o další bublinu, která po chvíli splaskne? Jelikož se vody již trochu uklidnili, rozhodl jsem se je opět trochu rozbouřit a napsat o Google+ to, co bylo již několikrát napsáno, ale na místech, která čtou jen brýlatí podivíni známí též jako počítačoví geekové nebo ajťáci (např. já).