Prázdninové prázdno

Tak to na mě zase jednou přišlo. Další "emo nálada". Koukal jsem, koukal, že poslední článek jsem napsal minulou sobotu. Mezitím jsem chtěl napsat asi pět článků (Jak jsem běžel půlmaraton, Sociální závislosti (3) - last.fm, Lidice - dobré nebo špatné?, Po olomouckých kavárnách (2) - Café Sant´ Angelo a Tvarohový dort s jahodami aneb pečeme s tabletem), ale nějak jsem se k tomu nedokopal. Nejdříve jsem se vzpamatovával z velkého běhu a ve středu mi víceméně začali prázdniny a v tu chvíli jsem již totálně odpadl do lehkého bezvědomí. Letního spánku. Naprosté nicoty.

Znáte to, vstanete ze setrvačnosti v osm ráno, zjistíte, že se už nemáte co učit, tak usnete a proberete se v jedenáct. Půlka dne je v háji, tak si řeknete, že vlastně nemá cenu nic většího začínat a zbytek dne se jen tak flákáte. Chcete si číst, ale kniha vám příliš připomíná skripta, tak ji zahodíte. V televizi nic není a seriály buď skončily, nebo ještě nezačaly. Co s tím?

A do toho opět počasí. Začalo nám léto a tak máme jeden den upocených 29°C a druhý den přijde bouřka, celý den prší a teplota klesne na 18°C. Tlak létá nahoru a dolů, což můj organismus těžce nezvládá, a tak mě neustále bolí hlava. Když mě zrovna hlava nebolí, tak mě pálí oči, protože pořád sedím u počítače nebo si čtu a jako bonus nám třikrát do týdne musí před domem sekat trávu, což nám alergikům dělá extrémně dobře. A kdyby toho bylo pořád málo, ozvalo se mi opět staré dobré krvácení z nosu.

Tak to se mnou prosím ještě vydržte a slibuji, že příští článek bude kvalitnější. Čeká mě totiž příjemných pár dní, kdy bude jedna zahradní párty střídat druhou, a tak se mi snad podaří nasát správnou letní náladu a osvěžit ducha i tělo.