Jak jsem již nedávno psal, minulý týden mne porazila zákeřná rezistentní chřipka. Doufal jsem, že využiji volného času k práci na ročníkovém projektu. To se bohužel nezdařilo. První tři dny jsem byl doslova upoután na lůžko, v horečkách jsem nebyl schopen konstruktivního myšlení a největší výhrou pro mě bylo na chvíli usnout. Postupem času jsem však byl schopen vykonávat psychicky náročnější a náročnější úkony. Trvalo jen pár dní a zvládl jsem uzvednout i knihu.
Vrátil jsem se tedy k rozečtenému románu 1984 od George Orwella. Ten se však ukázal natolik depresivní, že jsem jej po pár stránkách odložil a přešel k o něco "lehčímu" druhému dílu Pána Prstenů s podtitulem Dvě věže. O víkendu jsem chtěl (ano, opravdu jsem chtěl, ale nešlo to) vypracovat alespoň úkoly do OS1 (aka "asembléry"), ale opět se mi nepodařilo vyvinout dostatek mozkové aktivity, takže jsem zase podlehl fantasy světu J. R. R. Tolkiena.
V pondělí jsem již šel do školy, ale, jak se ukázalo, ani ten den jsem neměl dostatek sil. Ráno jsem nebyl schopen vylézt z postele, a tak jsem vynechal ranní přednášku a šel až na cvičení. To první jsem ještě zvládl, ale na druhém se pomalu začalo dostavovat vyčerpání organismu. Po pár minutách my zalehly obě uši, takže jsem mohl jen odhadovat, o čem se vlastně mluví. Nakonec jsem byl rád, že jsem dorazil domů a se stále zalehlýma a bolavýma ušima jsem šel spát, takže žádná práce do školy se nekonala. Jen jsem doufal, že druhého dne nebudu muset navštívit ORL, i když se těším, až poznám novou paní doktorku, která nahradila paní Dr. Dvořákovou, u které jsem býval stálým hostem se svým krvácejícím nosem.
Dnes jsem se cítil o mnoho lépe. Ráno byl sice problém vyhrabat se z postele, protože ráno nikdo nezapnul topení, takže jsem měl v pokoji sedmnáct stupňů. Nakonec se mi to podařilo, avšak na poslední chvíli, takže jsem nestihl ranní kávu, což pro mě bývá mnohdy kritické. Ve škole jsem si užil hrátky s Matlabem, zašel si na oběd, konečně si dopřál kávu a přetrpěl cvičení z "formálů". Směle jsem se řítil domů. Bohužel mi však nejela dvojka, takže jsem byl nucen jet čtverkou a vystoupit ve městě, což se ukázalo jako šťastné rozhodnutí. Když už jsem byl ve městě, rozhodl jsem se porozhlédnout po obchodech. A hle, v jednom z nich jsem narazil na úžasné retro manšestrové sako (prostě jsem slíbil, že to sem napíšu) za naprosto bezkonkurenční cenu. Tak jsem si jednou, po velmi dlouhé době udělal radost a konečně hurá domů.
A není to tak dlouho, co jsem dorazil, dal si další šálek kávy a konečně posbíral dostatek mozkové aktivity na úkoly do OS1. Po napsání pěti ze sedmi úkolů jsem nabyl dojmu, že jsem si své již odsloužil a vrhnul jsem se na psaní naprosto bezvýznamného článku o tom, jak jsem byl nemocný, uzdravil se a koupil si sako (=.
Žádné komentáře:
Okomentovat