Šťastný nový (školní) rok

Tak, včera mi (stejně jako většině vysokoškoláků) začal další školní rok. Začal Informatickou propedeutikou II, která nás má připravit na psaní diplomových prací v sázecím systému TeX. Já jsem naštěstí (ve skutečnosti to byla spíš prozíravost až "vychcanost") v předchozím ročníku navštěvoval doplňkový předmět TeX pro začátečníky, kde jsem se do jisté míry naučil tento systém používat. Proto mi pondělní přednášky o historii a základech fungování TeXu přišli poněkud nudné a naplňovaly mne pouze pocitem déjà vu. Proto jsem druhou polovinu přednášek ani nenavštívil a raději jsem tento čas věnoval své přítelkyni. Do školy jsem se pak vrátil až k večeru na Fyziku kulečníku. Tam mě čekalo menší překvapení, předmět není zakončen kolokviem, jak tomu bývalo dříve, ale zápočtem a zkouškou. Což zní děsivě, ale ve výsledku bude vše vypadat stejně. Docent Horák, který je mimo jiné aktivním hráčem kulečníku, nás obeznámil s průběhem výuky, požadavky na zkoušku a poté nám pustil video mistra světa v exhibičním kulečníku. Po přednášce následovalo cvičení, kde jsme dostali do ruky tágo a mohli si zahrát. Jen tak pro zajímavost, školní kulečníkový stůl je předělaný ze stolu na optické přístroje, je z litiny a váží kolem tří tun. Plátno stálo asi osm tisíc, takže mi držte palce, ať ho neprotrhnu.

Druhý den byl již o něco (méně) zajímavější. Čekalo nás totiž Úvodní slovo vedoucího Katedry informatiky (Doc. RNDr. Michal Krupka Ph.D.), kde jsme se opět dozvěděli, jak bledě to s námi vypadá. Že nás čeká ročníkový projekt, který je velice náročný a často vede k prodloužení studia o další rok. Také nás ujistil, že procento studentů, kteří dokončí bakalářské studium informatiky je mizivé. Po tomto motivačním proslovu jsem chtěl ze školy odejít a už se nevrátit.

Nakonec jsem se tedy vrátil. Asi o pět hodin později přišla řada na první cvičení. Doufal jsem, že nám vyučující řekne, co a jak a že nám třeba poradí pár věcí. To jsem nejspíš požadoval zázraky, jelikož jsme se akorát dozvěděli, že všechno je na stránkách a máme si to zkusit sami. Zběžně jsem prohlédl zadání a zjistil, že během čtyř vyučovacích hodin si máme procvičit látku, které jsem před rokem věnoval asi deset vyučovacích hodin. Opět jsem měl pocit, že jsem v učebně navíc, tak jsem se rozhodl že nebudu otravovat již tak dost vydýchaný vzduch a raději opustím budovu. Zítra se snad konečně dovím něco nového...