Jak jsem přežil půlmaraton

Pokud vás neodradily mé občasné citové výlevy a občas si můj blog přečtete, možná jste sem tam pochytili pár slov o běhání. Jestli toto podivné místo navštěvujete delší dobu, možná jste narazili i na článek Už neběhám jen na tramvaj a víte, jak jsem se ke běhání vlastně dostal. Jestli jste tuto mou výlevku objevili teprve nedávno, i tak jste nejspíš narazili na "online" reportáž Olomoucký půlmaraton očima účastníka, takže budete tušit, že jsem se tohoto velkého závodu zúčastnil a také víte co se dělo předtím a potom. Co už ale nespíš nevíte je, jaké to je,běžet takový půlmaraton.

Prázdninové prázdno

Tak to na mě zase jednou přišlo. Další "emo nálada". Koukal jsem, koukal, že poslední článek jsem napsal minulou sobotu. Mezitím jsem chtěl napsat asi pět článků (Jak jsem běžel půlmaraton, Sociální závislosti (3) - last.fm, Lidice - dobré nebo špatné?, Po olomouckých kavárnách (2) - Café Sant´ Angelo a Tvarohový dort s jahodami aneb pečeme s tabletem), ale nějak jsem se k tomu nedokopal. Nejdříve jsem se vzpamatovával z velkého běhu a ve středu mi víceméně začali prázdniny a v tu chvíli jsem již totálně odpadl do lehkého bezvědomí. Letního spánku. Naprosté nicoty.

Olomoucký půlmaraton očima účastníka

Před několika měsíci jsem se úplně zbláznil a rozhodl se letos běžet Olomoucký půlmaraton. Začal jsem trénovat. Několikrát týdně jsem vyběhl do parků, jen abych se připravil na dnešní den. A protože je pro mě tento den velice důležitý (protože mám možnost překonat sám sebe a vytřít zrak všem, co se mi smáli a nevěřili mi), rozhodl jsem se udělat online reportáž.

Stávka aneb objektivita zpravodajství

Dnes naší republikou "otřásla" stávka. A otřásla zejména s odboráři, kteří dostali nečekaný zásah. Místo tisíců demonstrantů jich bylo pár set a normální pracující lidé si se stávkou hlavu nikterak nelámali a do práce jeli na kole. Jinde se navíc nestávkovalo vůbec nebo jen ve velmi omezené míře. A tak tomu bylo u nás v Olomouci. Že je nějaká stávka se dalo poznat jen podle toho, že ve městě bylo více lidí než obvykle, protože si mnoho lidí vzalo raději dovolenou. Takže vlastně jediný, na koho měla stávka negativní vliv, byli sami dopravci, a to především České dráhy s milionovými ztrátami.

Jackpot

Dnes se mi zadařilo. Úspěšně jsem složil nejtěžší, nejobávanější a zároveň mou poslední zkoušku druhého ročníku. Zkoušku z Formálních jazyků a automatů. Ve zkratce pro neznalé: to nepochopíte. V loňském roce byla úspěšnost této zkoušky krásných kulatých 0 %, což nás všechny náramně vyděsilo, a někteří dokonce zkoušku vzdali ještě předtím, než ji zkusili. A při tom to nebylo až tak těžké, ale jak se říká, po bitvě je každý generálem. Z maturity také byla většina studentů vyděšená a sotva bylo odmaturováno, začali čerství maturanti prohlašovat, jak je maturita strašně jednoduchá. Ono tomu tak opravdu je, především s pohledu vysokoškoláka, ale postupem času zjišťuji, jak velkou roli tenkrát sehrálo štěstí.

Je toho moc...

Jak jste si možná všimli, poslední dobou moc aktivně nepíšu. Je to samozřejmě tím, že se nacházíme v nejhektičtějším období roku — letním zkouškovém období. Nevím, čím to je, ale vždy bývá mnohem horší, než to zimní. Možná je to předměty, možná je to horkem, možná tím, že na druhé straně dveří čekají prázdniny, kterých se nemůžeme dočkat. Těšíme se na klid, výlety, festivaly, až se budeme moci bavit bez pocitu viny, že ztrácíme drahocenný čas, který bychom měli věnovat učení. Stres a nedostatek spánku se pomalu začíná podepisovat na naší psychické i fyzické kondici a stávají se z nás pouhé prázdné skořápky bez duše, proto je třeba i v tomto liknavém období takzvaně upustit páru a alespoň na chvíli vysadit. Tak vám přeji hodně štěstí a nezblázněte se z toho.

O (ne)gramotnosti národa

Čtení, psaní, počítání. Když se někoho zeptáte, zda ovládá tyto tři základní kameny gramotnosti, bez mrknutí oka jistě odpoví, že ano. Učili jsme se to již na základní škole. Je tomu tak ale doopravdy? Většinu lidí číst nebaví. Proč taky, když se mohou podívat na film a ušetřit tak spoustu času? Psát rukou je taky otrava, na co máme přeci počítače, že? A počítání? Většinu studentů nejvíce trápí právě matematika. Na vysoké škole se naučíme integrovat a derivovat, ale poté zjistíme, že nám dělá problém malá násobilka. Kde se nalézá jádro problému? A je to vlastně problém, nebo jen přirozený jev, který přichází společně s technickým rozvojem?