Smrt přišla v černém (3) – Zápisky z deníku

Do nedávna jsem se živila jako zločinec. Pracovala jsem pro bohaté a za jejich, ne vždy poctivě vydělané peníze vykonávala jisté služby za hranicemi zákona. Ano, bývala jsem nájemným vrahem. Nebyla jsem na tu práci nějak zvlášť hrdá, ale každý dělá, co dělat umí, aby se uživil. Já uměla zabíjet. Někdo by mohl říci, že zabíjet přece dokáže každý, ale měl by pravdu jen z části. Když vás chce někdo okrást a drží vám nůž na krku a vy máte shodou okolností taky jeden a k tomu ve volné ruce poblíž jeho břicha, snadno uděláte jeden rychlý pohyb a zachráníte život svůj na úkor života útočníka. Ale zabít úplně cizího člověka jenom kvůli tomu, že vám někdo dal peníze, to je věc jiná, na to musíte mít silný žaludek a mít v sobě jistý kus šílenosti nebo chcete-li, zvrhlosti.

Kde vězíš?

Už nějakou dobu jsem nic nenapsal. Popravdě, zítra to bude měsíc. A nebyli by to věrní čtenáři, kdyby mi neposílali hromady (konkrétně 0) emailů, co se stalo a proč nepíšu. Nemusíte však mít obavy, jsem naprosto v pořádku a na blog jsem nezanevřel. Jen jsem měl takové trochu náročnější období. Říká se mu zkouškové období. Je to taková ta část roku, kdy děláte to, co jindy, jenom z toho máte špatný pocit a v noci se vám špatně spí. Toto období temna je však na mnou (nikdo neříká, že úspěšně) a já se pomalu navracím do reality. Tedy do zkreslené virtuální reality informatika, která s tou skutečnou realito mnoho společného nemá. Věc se má tedy takto:

365 dní s Busterem – Projekt samozřejmě pokračuje. Dnes je na pořadu 58. fotka.
Lightning Bird – Kdo neví, oč se jedná, před pár týdny jsem se rozhodl napsat si klienta pro Twitter. Jeho zatím nejmocnější zbraní je logo, na kterém jsem zatím strávil snad nejvíce času. jinak umí přihlásit uživatele, načíst jeho timeline a dokonce poslat tweet.
Bakalářská práce – Ano, i na té občas pracuji.
Škola – Co si budeme povídat, občas do ní zajdu. Zapsal jsem si typografii, která vypadá celkem zajímavě, z loňska opakuji Operační systémy 1, které musím zvládnou, jinak vyletím ze školy, jako Béčkový předmět jsem si zapsal Pravděpodobnost a statistiku (PRAS), která vypadá docela vesele a každá přednáška má přes 50 slidů, a zbytek výuky jsou tzv. „manažerské kecy.“

Digitální válka

Určitě jste si všimli, že poslední dobou to na internetu vře. Příčinou jsou dva cáry papíru – SOPA a PIPA – která se americká vláda snaží protlačit do zákona. O těchto kontroverzních zákonech se mluvilo a psalo již dlouho, ale předevčírem (18. ledna) se začalo něco dít. Lidé již nechtěli nečinně přihlížet a hromadně se zúčastnili protestu proti zmíněným návrhům. Někteří jen vyjádřili podporu statusem nebo změnou profilového obrázku na sociálních sítích, jíní částečně, nebo úplně pozastavili činnost serverů. Co jsem za ten den zaznamenal, nejednalo se jen o anglickou Wikipedii, ale podporu vyjádřil například i Posterous, Flick nebo české Klábosení.

Smrt přišla v černém (2) – Smrt starce

Pan volavka právě odpočíval po pozdní večeři. Seděl před zapáleným krbem, ve velkém koženém křesle, a užíval si klidných chvil sobotního večera. V jedné ruce držel sklenku s letitou whisky a ve druhé doutník z dalekých ostrovů*. Pan Volavka byl šťastný. Měl za sebou úspěšný den, kdy obohatil svou sbírku trofejí o další kousek – šestnácteráka. Kdybyste vešli do pokoje, ihned byste zjistili, že se ocitáte v příbytku lovce. Na zemi medvědí kůže, na stěnách vycpané zvířecí hlavy a nad krbem visela těžká lovecká kuše. Ti nejbystřejší by si všimli, že zdobená krabice na doutníky ležící na stole skrývá zlacené logo Agorapoliské městské obory a nápis „Všechno nejlepší k 60. narozeninám přejí přátelé z klubu.“

Smrt přišla v černém (1) – V temnotách

Byla noc, temná a tichá. Jedna z těch nocí, kdy nemůžete usnout, protože je takové ticho, že se vám v hlavě mění na ohlušující šum. Tahle však byla ještě o něco horší. Měsíc byl totiž v novu a navíc bylo zataženo, takže venku byla naprostá tma, a ta, jak víme, tvoří s pronikavým tichem nepříjemnou kombinaci. Příroda má zvláštní smysl pro atmosféru. A také zřejmě ráda děsí lidi. Například tím, že temnou tichou noc osvěží občasnými poryvy větru, které rozhoupou olejové lampy a vytvoří tak hororové osvětlení. Už chyběly jen staré noviny, které by nabral vítr a s mohutným plesknutím je připlácl na okno nebo strom, který by na něj tiše škrábal.

Zkouška nervů

Tak už je to zase tady. Zkouškové období. Venku je hnusně, tedy ideálně na učení. Ven mě to rozhodně netáhne, ale na druhou stranu je tohle počasí poněkud únavné až uspávající. Přitom se toho po mně moc nechce, jen se naučit na jednu jedinou zkoušku. A o to je to možná horší. Člověk se občas dostane do té depresivní fáze, kdy si řekne: „Má to vůbec cenu? Co já se s tím budu namáhat, nechám to na příští rok a bude klid…“ A pak? Pak si člověk řekne: „Ty debile! S tímhle přístupem se nediv, že tu školu budeš studovat ještě další rok!“ A nakonec si řekne: „Jdi do prdele!“ Jak chcete po takovéto diskusi ještě něco vyřešit? Když se pohádáte sami se sebou a v duchu se pošlete někam?

To nejlepší za rok 2011

Nadešla chvíle, kdy mohu opět uspokojit svou statistikofílii. Prohrabal jsem archivy, našel tajné záznamy, zanalyzoval data a vypral z nich to nejlepší a nejzajímavější. Jste-li pravidelnými čtenáři, většinu budete znát. Pokud jste nováček, naleznete v tomto článku přehled těch nejlepších článků, které (podle názorů samotných čtenářů) stojí za přečtení. Ať tak, či onak, Jistě se dozvíte něco, co jste dosud nevěděli. Prošel jsem kvůli vám i statistyku hledaných výrazů a našel pár příkladů, nad kterými zůstává rozum stát. Ale nepředbíhejme…

Tak, a máme po Vánocích…

Letos jsem zase podle utekl před vánočním shonem, schoval se v pokoji, nasadil sluchátka a vesele vše kolem ignoroval. Podařilo se mi tak vyhnout snad všem „veselým“ tradicím, jako je zdobení stromečku, které přímo nesnáším. Ve vší skromnosti jsem si, dle vlastní tradice, nazdobil palmu na okně, a tím pro mě přípravy skončily. Málem bych zapomněl, ještě jsem ti pověsil stříbrný vánoční řetěz mezi garnýží a knihovnou, takže mi visí přímo nad pracovní stanicí. Pak jsem se snažil nerušeně odpočívat, což se mi dařilo pouze do večera, než přišly jisté záležitosti, které si přímo vyžadovali mou účast, tak jsem se slušně oblékl a vyrazil do společnosti vlastní rodiny.

Na Štědrý den

Je Štědrý den. Někteří se stresují, narychlo balí dárky nebo ještě nějaké shání na nejbližší benzínce. Jiní odpočívají a sledují jednu pohádku za druhou. Já sedím s nohama na stole, poslouchám jazz a pročítám si Twitter. Většina lidí vypadá šťastně, z čehož mám velkou radost. Prohlížím si obrázky cizích vánočních stromečků a říkám si, proč zase jenom já mám palmu. Do toho nafotím první fotku a už mi jich zbývá jen 364. Nebo 365? Nevím, jaká pravidla má projekt pro přestupné roky. Nicméně si užívám sváteční pohodu a těším se na slavnostní večeři a následné rozdávání dárků. Těším se na radost v očích obdarovaných i na vlastní radost z toho, co dostanu já.

Třistapětašedesátka – brzy startujeme

Není to tak dlouho, co jsem psal o projektu 365 a nevěděl jsem, co přesně bych chtěl dělat, ale že hodlám jeden takový projekt rozjet. Teď však již projekt nabral pevné obrysy. Má hlavního hrdinu a v hlavě se mi již tvoří několik nápadů pro dny, kdy nepřijde žádná spontánní myšlenka. Projekt jsem chtěl původně započít symbolicky Novým rokem, ale nakonec jsem změnil názor a začnu již na Štědrý den. Mezitím můžete zajít na oficiální stránky projektu, podívat se na první fotku a přečíst si krátký úvod. Nezbývá než si vzít k srdci jedno novoroční předsevzetí a projekt po třech stech šedesáti a pěti dnech dovést do zdárného konce.