Jak jsem si koupil disk

Starý disk pomalu přestával stačit, a tak se nějakou shodou okolností stalo, že jsem se vydal na nákup. V letáku nejmenovaného řetězce prodejen elektro jsem našel 2TB externí Verbatim za 2220 Kč. Potřeboval jsem disk hlavně na zálohu dat, a tak jsem zanedbal nedostatky jako USB 2.0 (verzi 3 stejně zatím nemám) a rozhodl jsem si jej koupit.

Už kdysi jsem si chtěl koupit externí disk v podobně výhodné akci, ale dopadlo to špatně, protože jsem do prodejny zajel až odpoledne a dozvěděl jsem se jen, že se disky vyprodaly během půl hodiny. Proto jsem tentokrát vyrazil co nejdříve, aby se minulá nepříjemnost nekonala.

Do prodejny jsem dorazil kolem třičtvrtě na deset. To je 45 minut po otvírací době. Hned u vchodu byla velká reklamní cedule nabízející právě tento disk. Chvílí jsem bloudil, až jsem našel externí disky. Tam měli vystavený jeden kousek a ve skříni pod ním krabice se všemi ostatními, jen ne s tím, který jsem chtěl. Tak jsem si začínal říkat, že jdu pozdě. Raději jsem se chtěl ale ujistit, a proto jsem se snažil vyhledat prodavače, který by mi podal spolehlivé informace.

Kdykoliv jindy jdu do podobných podniků, hned mě začnou prodavači otravovat, jestli mi můžou poradit a kdo ví co všechno. Tentokrát ne. Jedna prodavačka měla spoustu práce s natáčením tyčových mixérů o 5–7 °,  další prodavač si otevřel vitrínu, dřepl si a koukal do ní a ten poslední se postavil k informačnímu pultíku, ale pro jistotu zády ke mně. Když jsem zjistil, že můj dokonalý herecký výkon zmateného a bezradného zákazníka nikdo neocení, rozhodl jsem se zeptat se přímo. Šel jsem tedy k pultíku s informacemi. Tam mě prodavač poslal k druhým (centrálním) informacím, kde mi prý „ten pán“ disk přímo vydá. Ten mě informoval, že zrovna balí zákazníkovi GPS a poslal mě za třetím prodavačem. Ten udělal dva kroky k počítači, párkrát kliknul, napsal mi na papírek číslo a poslal mě k pokladně. Tak jsem si říkal, jak moc by asi zdrželo prodavače od balení, kdyby to samé udělal on s počítačem přímo před sebou. Nicméně jsem se tedy vydal k pokladně a zaplatil.

Po zaplacení jsem šel na výdejnu. Tam přede mnou stála paní, který si vyzvedávala kávovar. Jelikož se ji předtím stala velká nepříjemnost a prodejna ji omylem vydala nekompletní kávovar z reklamace, chtěla si vše překontrolovat. A tak jsem se stal svědkem vybalování, rozebírání, kompletování a opětovného balení kávovaru. Mezi tím se kolem samozřejmě poflakovali jiní prodavači, ale žádný z nich zřejmě neměl pět minut nebo potřebné pravomoci, aby mi disk vydal.

Když jsem se dostal na řadu, skladník mi řekl, že disk ještě není v počítači (Když totiž otvírají v 9, přece nikdo nebude chodit do práce už v 8, aby se mohlo vše připravit…). Při těchto slovech jsem se samozřejmě zhrozil. ale naštěstí to na odbavení nemělo žádný vliv. Vytisk ledy fakturu, orazítkoval podepsal a se slovy „tady mi to podepište“ odešel i s propiskou do skladu. Naštěstí (jak všichni jistě víte), jsem propiskový sběratel, a tak jsem jich měl ze pár desítek v tašce. Když se vrátil a všiml si propisky, došlo mu, jaký je roztržitý a alespoň se mi omluvil. Po těchto událostech jsem co nejrychleji utekl a neohlížel se.

Jako by toho nebylo málo, výrobce byl natolik inteligentní, že 2TB disk naformátoval na FAT32, na což jsem přišel až po půl hodině kopírování dat, když přišla řada na extra velké soubory…