Vzpomínka na stromy

Pozor, následující povídka je depresivní!

Zase se mu zdál ten hrozný sen. Procházel se lesem, přejížděl rukou po kmenech stromů, nasával vůni vlhkého jehličí a cítil, jak se mu do tváře opírají sluneční paprsky prorážející mezi mohutnými větvemi. Sen sám osobě nebyl hrozný, byl to kontext reálného světa, který jej měnil na nejhorší formu duševního trýznění. Roztřesený a se slzami v očích se vykymácel z postele a usadil se za psací stůl.

Rozsvítil lampu. Z horního šuplíku vytáhl starý zažloutlý blok a plnicí pero. Jak jen zformulovat to co se mu honilo hlavou a zachytit to na papír. Starý dobrý papír. Přejel po něm rukou a se zavřenýma očima vnímal jeho jemnou texturu. Vzpomínal. Jak takhle hladil kmeny stromů, než je všechny vykáceli. Jak hladil svou ženu po tváři, než zemřela. Zlepšit náladu mu dokáže jen jedna věc.

Z dalšího šuplíku vytáhl dlouhou čtenářskou dýmku a kulatou plechovku s tabákem. Jeho největší poklad. Pro něj to byly antické relikvie, pro jiné satanský fetiš. Kvůli držení takovýchto předmětů byl často označován jako zaostalec, zpátečník, odpůrce pokroku nebo – slovy soudních úředníků – nepřizpůsobivý. On však byl dost starý a moudrý na to, aby mu bylo jedno, co si o něm ostatní myslí.

Otevřel plechovku a pokojem se rozlila výrazná vůně latakie. Při pohledu dovnitř se opět rozplakal. Zbývala jen poslední špetka tabáku, sotva na půlku dýmky. Ztěžka polkl a začal cpát tabák do dýmky. Opět se sehnul ke spodnímu šuplíku a vytáhl krabičku zápalek. Škrtl, přiložil plamen sirky k tabákové komoře a párkrát potáhl, než se tabák rozhořel. Vůně uzeného tabáku v něm vyvolávala další vzpomínky. Vzpomínky na doby, kdy jste takový tabák sehnali na každém rohu. To bylo ještě předtím, než přišly elektronické cigarety. Dnes musí být elektronické všechno. Už ani ty obyčejné sirky neseženete.

Pořád ho trápil ten jeho sen. Neustále se opakující sen, který byl tak krásný, že bylo vždy těžší a těžší se z něj probudit. Proč jen nemůžou být věci jako dřív? Když byl mladý, plánoval, jak jednoho dne uteče z civilizace a usadí se někde na venkově, daleko od všeho toho chaosu. Když však nadešel ten čas, nebylo už kam utíkat.

Dýmka vyhasla. Tabák dohořel a další už nebyl. Nejspíš už nikde v celém světě, napadlo ho. Vzal do ruky pero a vzorným krasopisem napsal slovo „sbohem“. Poté si lehl zpět na postel, zavřel oči a usnul. Usnul a už se neprobudil.

Příběhy lidí

Dám Vám malý úkol. Vezměte si tužku a papír, nebo alespoň klávesnici a monitor (mít něco mezi tím se také hodí) a napište, kolik jste dnes potkali lidí. Kolik z nich byli muž a kolik bylo žen. Stejně určete počet dětí do 15 let a důchodců. Teď se pokuste vzpomenout, kolik jste viděli sličných brunetek, mužů s brýlemi, kolik různých filmových motivů jste viděli na batůžcích školáků, jestli jste viděli někoho v obleku nebo třeba ve žlutých botách. Spočítáte, kolik kolem vás projelo kočárků?

Pokud nejste zrovna Sherlock Holmes, který má v tuto chvíli popsaný čtyřicetistránkový blok, ale to jen proto, že vynechává podrobnosti o tom, co měli dotyční k obědu a ve které části města bydlí, což lze snadno poznat podle odstínu hlíny na jejich botách, což je mimochodem prosté, drahý Watsone, budete odpovědi na tyto otázky hledat jen velice těžko. Pro většinu z nás jsou lidé prostě jen lidé. Taková kulisa. Součást prostředí. Pozadí. Něco jako domy nebo stromy. Prostě tam jsou, ale my je přehlížíme. Vidíme je, ale nevnímáme.

A teď vám dám druhý úkol. Až půjdete příště ven, rozhlédněte se kolem sebe. Nenahlížejte na lidi jako na celek, ale jako na jednotlivé dílky skládanky. Sledujte jejich tváře. Každá je jiná, ale přesto mají mnohé společné. Na některých poznáte, jsou-li šťastní či smutní, jiní mají tvář kamennou a nečitelnou. Kdyby tak bylo snadné číst v lidských tvářích stejně snadno, jako v otevřených knihách. Každá jízda tramvají a každá procházka parkem by před vámi otevírala stovky nových příběhů. Neuvěřitelně komplexních a propracovaných, že by je nedokázal vymyslet ani ten nejlepší spisovatel. Příběhy navzájem propletené, které dohromady tvoří tak silný celek, že jej lidská mysl není s to pojmout.

Závěrečný úkol je tedy jednoduchý a zcela zřejmý. Zkuste se začíst do lidských životů. Každý z nás si nosí jedinečný příběh, a kdo ví, třeba jednou potkáte někoho, komu se bude líbit právě ten Váš.

Bláznivé počasí

Po dlouhé době jsem se konečně „dokopal“ k nějaké literární činnosti. V rámci hodin Kreativního psaní pod vedením Antonína Bajaji jsem vypracoval zadaný fejeton. Dlouho jsem uvažoval nad vhodným tématem, až mě napadlo podívat se z okna. Jak prosté…

Ráno vstanu, uvařím kávu a zapnu počítač, abych si na internetu přečetl nejžhavější novinky z domova i ze světa. No, nejžhavější, jak se ukazuje, zrovna ne. Vypadá to na další sněhovou kalamitu. Na Ruzy… pardon, letišti Václava Havla museli omezit provoz, neb místy napadly až dva centimetry sněhu. „A u muzea čtyři,“ dodal jsem na počest ostravského barda. Čeho se ještě dočkáme? V létě přijdou bouřky a na podzim opadá listí?

Když se takhle dívám na zprávy, zdá se mi, že každá zima je horší, než ta předchozí. Každý rok jsou silničáři zaskočeni sněhem, nehledě na to, že je prosinec a meteorologové nás o hustém sněžení varovali již před dvěma týdny. Co může být horšího, než hromady sněhu? Nedostatek sněhu! Na ten si silničáři nejspíš stěžovat nebudou, ale zato naštve lyžaře, ale hlavně vlekaře a majitele horských chat. Může být sněhu někdy tak akorát? Zapeklitá otázka. Jestli pojem „tak akorát“ definujeme tak, že si nikdo nebude na aktuální množství sněhu stěžovat, pak zřejmě ne.

Ale zima není jen o sněhu. V zimě také, kupodivu, bývá někdy zima. A s ní je to stejné, jako se sněhem. Každého překvapí a lidé jsou zmatení z toho, že si musí obléci kabát a občas si vzít i dvoje ponožky. Není to dokonce tak dávno, kdy jsem musel v zimě nosit podvlékačky, protože bylo venku -15 °C a před domem jsme měli velkou ledovou plochu, na které bruslily děti z širokého okolí. Ale žilo se dál. Dnes máme sotva -5 °C a televize už jsou plné toho, jak náledí komplikuje dopravu a lidé raději nevychází z domovů.

A tak si stěžujeme, jaká je tahle zima hrozná, protože to říkali v televizi a přidali k tomu dramatickou hudbu a ilustrační záběry dvoumetrových rampouchů, takže to musí být pravda. Takhle to bude pokračovat až do léta, kdy nám ti samí lidé řeknou, že klíšťata se přemnožila kvůli mírné zimě, která byla dokonce nejmírnější za posledních 10 let, což doloží barevnými grafy, které jsou jasnou známkou pravdivosti informací. A my si začneme znovu stěžovat, že už ani ty zimy nejsou, co bývaly. Tak já vám nevím. Zbláznil se „ten nahoře“, nebo my tady dole?

První školní den (LS 2013)

Rozhodl jsem se, že se naučím trochu lépe pracovat s videem. Během svého úterka jsem natočil 107 krátkých klipů o celkové délce asi 20 minut, které jsem sestříhal v následující krátké video.

Milá Česká spořitelno

Před pár dny mi přišel dopis od České spořitelny. Říkám si, co to sakra je. Vždyť s nimi nemám nic společného. Účet u nich nemám a nikdy jsem neměl, tak o co jde? Hlavně doufám, že za mě David Grudl nezaplatil nějakou složenku a účet mi tak nezřídil! Tak tedy otevřu obálku a uvítá mě nápis:

ZAŘIĎTE SI ÚČET NA 10 LET ZDARMA!

Hned mne napadlo, proč na mě Česká spořitelna křičí? Jsou snad naštvaní, že mám účet u konkurence? A dopis pokračuje...

Vážený pane...

Aha! Najednou si mě váží, ale před chvílí na mě křičeli.

máte dobře vyřešené placení účtu a další běžné platby? 

Ne, že by Vám do toho něco bylo, ale mám.

Jste spokojen, nebo se Vám zdá, že za účet platíte zbytečné poplatky?

No... zase Vám do toho nic není, ale mám účet u mBank a neplatím žádné poplatky. (Když nepočítám výběr z bankomatu.)

V České spořitelně máme nyní pro mladé od 18 do 26 let speciální nabídku:
MOŽNOST VYUŽÍVAT SLUŽBY V HODNOTĚ 109 Kč MĚSÍČNĚ PODLE SVÉHO VÝBĚRU 10 LET ZDARMA!

A zase ne mě křičíte... Ale tohle už vede k zamyšlení. Nestala se někde chyba, když jsem svůj osobní účet využíval zdarma již 4 roky? To asi nemám k dispozici ty extra služby. Tak na to mrkneme.

Mezinárodní platební kartu mám a nic mě nestála. Internetové bankovnictví mám taky a též mě nic nestojí. Výběr z bankomatu mám sice za 9 Kč, ale mohu vybírat ze všech bankomatů v ČR a mám takový dojem, že i v zahraničí. Informační SMS o zůstatku na účtu? To jsem nikdy nepotřeboval, ale stojí mě tuším 1,40 Kč, nebo si mohu bezplatně zavolat na info linku, kde mi vše řeknou. Nebo se mrknu na internet. Zdarma. Možnost přečerpat účet do mínusu naštěstí nemám a ani po tom netoužím. Jaký (s prominutím) blbec by utrácel peníze, které nemá? Pak proč jsme tak zadlužení... protože nám k tomu banky dají za 109 Kč měsíčně možnost. Poslední jsou platby v rámci České spořitelny? Opravdu? Někdo je opravdu tak drzý, že požaduje poplatek za platbu v rámci vlastní společnosti? Já mám zdarma platby do všech bank. Přes SEPA i do cizích bank v rámci EU. To je jak chtít poplatek za to, že si dám peníze z jedné kapsy do druhé!

Oh! Málem bych zapomněl. Abych mohl tuto "úžasnou" nabídku využít, nestačí jen upsat svou duši ďáblu. Musím navíc sehnat jednu oběť ve věku 18-26 let (naštěstí to nemusí být panna), společně pak jít na pobočku, zařídit si účet a nakonec ještě odeslat nějaký email, protože na pobočce svůj unikátní kód zřejmě nadiktovat nemohu.

Je mi líto, Česká spořitelno, ale Váš dopis mne opravdu nepřesvědčil...

Dýmkový vlog #1

Založil jsem si nový YouTube kanál, na kterém hodlám zveřejňovat vlogy. Tohle je první z nich, věnovaný dýmce.

Errolův měsíčník (podcast)

Tak, zde přichází můj první pokus o (osobní) podcast.

Errolovy let's playe

Pokud mě sledujete na Twitteru, všimli jste si, že tam poslední dobou stále hážu nějaká odkazy na podivná videa. Pokud mě nesledujete, dovoluji si vás upozornit, že jsem začal točit podivná videa.

Co je to Let's Play

Jedná se o herní video, tedy video pořízené při hraní hry, které je doplněno živým komentářem hráče. Primárním účelem těchto videí je seznámit diváka se hrou, ukázat mu různé možnosti ve hře, tipy, triky a tak podobně. Sekundárním účelem je zábava (= To co činí každé toto video originálním je právě komentář hráče. Někdy vás ani nemusí zajímat hra, ale sledujete ji právě kvůli svému oblíbenému letsplayerovi. A právě takováto videa jsem začal točit i já.

Jak jsem se k tomu dostal

Jednoho dne mi YouTube, neznámo proč, doporučil video jakéhosi Minecrafáka. Nikoho takového jsem do té doby neznal, ale jak se ukázalo, je to nejznámější český (respektive česko-slovenský, jelikož naše národy neodděluje téměř žádná jazykové bariéra, a tak tyto komunity de facto splývají v jednu) letsplayer a první český youtuber, který překonal magickou hranici 100 000 odběratelů. Bylo to video z Minecraftu, hry, kterou jsem do té doby znal jen od slyšení a přišla mi naprosto otřesná. Díky tomuto videu jsem však pochopil, o co vlastně v této hře jde a v čem je její kouzlo. A tak jsem tuto kostičkovanou hru začal hrát a začal jsem sledovat další a další letsplayery.

Jak jsem začal natáčet

Když jsem tak sledoval ta videa na YouTube, říkal jsem si (naivně), že to přeci nemůže být tak těžké a že to přeci zvládnu taky. Tak jsem vyhrabal mikrofon a začal natáčet. Paradoxně to však nebyl Minecraft, ale Don't Starve, jelikož to v té době byla poměrně nová hra a já doufal, že se mi díky tomu povede lépe prorazit. Následoval měsíc těžkých bojů z technikou, především mikrofonem, který se mi podařilo částečně vyhrát díky Ježíškovi, který mi nadělil nový headset. A tak jsem se směle vrhl do dalšího nahrávání. Za tu dobu jsem nahrál 42 videi, podařilo se mi ulovit 23 odběratelů a blížím se k 1000 shlédnutí.

Máte-li zájem, koukněte se na můj YouTube kanál a zkuste nějaké mé video. Kdo ví, třeba se vám to zalíbí (=

Jedenáctka vrací úder – Otázky od .rionky

Jedenáctka se nám tu rozlezla jako mor a zúčastnilo se jí už mnoho bloggerů a bloggerek. Některé jejich otázky mi přišli natolik zajímavé, že jsem se rozhodl je zodpovědět, i když jsem už odpověděl na jiné předchozí. Nikdo to přeci nezakazuje, ne? Dneska jsem si tedy vybral Jedenáctku od .rionky.

1. Na co byste si přáli mít v životě více času?

Na svou milou. Ne že bych si na ní čas neudělal, ale většinou nám stojí v cestě škola a také fakt, že bydlíme asi 8 km od sebe.

2. Co jste si naposledy uvařili?

Naposledy to byl ovocný (ne)čaj. Ale když se omezíme na jídlo, byly to zapékané brambory s pečeným vepřovým masem, žampiony a pórkem.

3. Chodíte do lesa, nebo jste bezvýhradně počítačoví tvorové?

Do lesa chodím, a to velice rád. Hlavně po dešti, kdy rád nasávám vůni mokrého jehličí. Nejčastěji vyrážím do lesů za turistikou, houbaření mě nebaví. Když se mi nechce vyrážet na dlouhý výlet za město, poflakuji se po krásných olomouckých parcích.

4. Jakou hudbu právě posloucháte? Je něco, co byste mi doporučili?

Poslední dobou, už to bude více jak půl roku, poslouchám hodně skandinávskou hudbu. Ať už je to folk, indie rock, post-rock nebo experimentální elektronika. Jmenovitě to jsou Islanďané Sigur Rós, Árstíðir, Rökkurró a Of Monsters and Men, Dánové Valravn, Švédové Detektivbyrån a nedávno jsem přidal i Estonce Ewert and the Two Dragons. Ti sice nejsou ze Skandinávie, ale hudebně i kulturně k ní mají hodně blízko. Doporučil bych samozřejmě vše (=

5. Máte doma nějakou zvěř? Jakou, od kdy a jak se vám to stalo?

Zvěř doma nemám, jelikož jsem nezodpovědný člověk. Když vidím, jak mi vadnou kytky na okně, nemám to srdce si nějaké zvíře pořídit. Ale to se snad časem změní. V budoucnu bych si chtěl pořídit kočku, protože, jak všichni ví, jsou to ta nejúžasnější zvířata na světě. Hlavně mi jsou kočky velice charakterově blízké.

6. Kafe nebo čaj?

Obojí. Jsem kávomilec i čajomilec. Ráno preferuji espresso, přes poledne popíjím čaje a na večer si dávám ovocné odvary nebo rooibos. Z kávy mám nejraději Costa Ricu a z čajů dobře zaleželý Pu-Erh. Přes léto se osvěžuji zeleným čajem s domácí mátou.

7. Jaký je váš názor na kouření (cigaret, vodních dýmek)?

Kouření je svobodná volba každého z nás. Jen by kuřáci neměli omezovat ostatní. Nedávno jsem si pořídil dýmku (klasickou) a nejčastěji ji kouřím v parku, kde si sednu na nějakou zapadlou lavičku, abych nikoho neobtěžoval a relaxuji. Cigarety přímo nesnáším, protože mi smrdí. Nesnáším, když se musím cestou do školy prodírat davem kuřáků zahalených v toxickém mraku. Vodní dýmky mám rád, především v čajovně s kolektivem dobrých lidí.

8. Čím byste chtěli být, až "vyrostete"? Nebo už jste "velcí" a děláte přesně to, co jste si vysnili?

V tom mám celkem jasno. Chtěl bych být majitel kavárny/hudebního klubu, který ve volném čase píše sci-fi a fantasy bestsellery, nebo koncertuje se svou jazzovou kapelou, ve které hraje na kytaru.

9. Jakou barvou se rádi obklopujete a proč?

Mám rád žlutou a (jak jste si možná všimli) oranžovou. Jsou to takové teplé, rozzářené, optimistické barvy, takže asi proto.

10. Kdybyste měli křídla, jak by vypadala?

Tmavošedá až černá s lehkým modrozeleným odleskem. Ze sametově hebkého peří, samozřejmě.

11.Co právě máte v kabelce/batohu? :)

Na téma Co máš v tašce? už tu kolovala jedna řetězovka nedávno, takže si to můžete všechno prohlédnout. Teď momentálně tam mám však jen peněženku, kapesníky, bloček, pár propisek a medikamenty. Všechno ostatní většinou vytahuji, když přijdu domů.

Velká jedenáctka

Padly na mne podzimní chmury a já zase nevím, co psát. Naštěstí přišla @LooneyCZ a zachránila mě s další řetězovkou. Tentokrát je to záhadná Jedenáctka. Jedenáct zajímavostí. Jedenáct otázek a odpovědí. Tak tedy směle do toho.

Dálkový výslech od Kaschiky čili zajímavá řetězovka. V čem to spočívá?
Napíšeš o sobě 11 zajímavostí.
Odpovíš na 11 otázek od blogera, který tě nominoval.
Vymyslíš 11 otázek pro dalších 11 blogerů.

Napiš o sobě 11 zajímavostí:

1. Neumím plavat. Nikdy jsem se to nenaučil, protože mám strach z vody. Zkrátka když mám vodu
2. V tramvaji jezdím zásadně v zadním voze. Tedy pokud tam nějaký je, že…
3. Spotřebuji tak 200 čajových svíček ročně. (Jsem děsný romantik).
4. Se svou, o čtyři roky starší sestrou hrávám počítačové hry, a to častěji než s kamarády. Nejraději máme Lego Star Wars a teď v poslední době Minecraft.
5. Jsem zarputilý odpůrce cigaret, nikoliv však kouření. (Pokud je to radost a ne závislost.)
6. Neustále si kupuji různé bločky a diáře, ale málokdy do nich něco napíšu.
7. Chtěl bych vážit alespoň o deset kilo víc, ale nedokážu přibrat.
8. Venku mě většinou potkáte se sluchátky v uších, ale když dorazím domů, užívám si ticho.
9. V posteli mám plyšového havrana s ukrytým termoforem.
10. Umím složit Rubikovu kostku pod dvě minuty.
11. U počítače sedím většinou s nohama na stole.

---

A teď k otázkám od Looney:

1. Jakou zmrzlinu máš nejradši?

Kdyby ses mě zeptala tak před čtvrt rokem, řekl bych, že pistáciovou, ale pak jsem ochutnal skořicovou a byl jsem naprosto unesen! Od té doby jsem ono okénko navštívil asi pětkrát, ale už jsem na ni nenarazil. Byla to láska na první ochutnání. Láska, kterou odvál vítr.

2. Bez čeho nikdy neodcházíš z domu?

Nepočítáme-li vynášení odpadků, kdy si neberu nic, kromě pytle, je toho celkem dost. Tak v první řadě samozřejmě klíče, abych se mohl i vrátit. Na druhém místě je peněženka. Ne že bych vždy musel zběsile utrácet, ale hlavně kvůli dokladům (především tramvajence). Pak následují hodinky a brýle, které doma nenosím, ale venku se bez nich neobejdu. Boty a bundu zmiňovat nebudu.

3. Vyhrál/a jsi někdy něco?

Několika soutěží jsem se účastnil, ale nikdy jsem nic nevyhrál. Zato vždy vyhrávají lidé v mém okolí. Všechny plesové tomboly vyberou lidé sedící se mnou u stolu a ne mě nic nezůstane. Maminka jednou v časopise vyhrála kávovar, který jsem pak prakticky dostal já, takže to je taková jediná malá výhra.

4. Jak se jmenuje ulice, kde bydlíš? (Nechci vyzvídat, jen mi to připadalo jako zajímavá geografická otázka.)

Dvořákova (Po Antonínu Dvořákovi). Což je poměrně příhodné, neb je to můj nejoblíbenější hudební skladatel a jeho Novosvětskou poslouchám pravidelně už několik let a pořád mě neomrzela. O ulici dál je Mozartova, kde naštěstí nebydlím, protože Wolfíka moc nemusím.

5. Co tě v poslední době rozesmálo?

Zrovna včera jsem začal číst další Zeměplochu od Terryho Pratchetta (Carpe Jugulum) a byla tam krásná věta – „Když se lidé dostali do vážných obtíží, šli za čarodějkou.“ – a k ní navazující poznámka autora – „Občas pochopitelně i proto, aby jí řekli: ‚Prosím vás, už s tím přestaňte.‘“ Pratchettův humor mám velmi rád a tohle mi po dlouhé době vykouzlilo úsměv na tváři.

6. Jakou knihu zrovna čteš?

Na tuto otázku jsem nechtěně odpověděl již v předchozí otázce, aniž bych si dopředu přečetl tuto. Ale není to vlastně jediná kniha, kterou mám rozečtenou. Nedávno jsem se rozhodl přečíst si tzv. kánon Sherlocka Holmese, což je sbírka čtyř románů a 56 povídek o jmenovaném detektivovi od Arthura Conana Doyla. Zatím jsem přečetl první dva romány (Studie v Šarlatové a Podpis čtyř) a teď mám rozečtenou první sbírku povídek (Dobrodružství Sherlocka Holmese), kde jsem zatím přečetl prvních pět (Skandál v Čechách, Spolek ryšavců, Případ totožnosti, Záhada Boscombského údolí a Pět pomerančových jadérek). Aby toho nebylo málo, nedávno jsem se pustil i do své první knihy v angličtině – Leviathan od Scotta Westerfelda. Je to první díl steampunkové trilogie pro dospívající (ano, potřeboval jsem něco na odlehčení), která se odehrává v alternativní historii První světové války. Na proti sobě stojí Ústřední mocnosti, vybavené mechanickými válečnými stroji poháněnými párou a Dohoda, která k boji používá geneticky vypěstované tvory, jako třeba obrovská létající monstra místo vzducholodí. Víc už popisovat raději nebudu, nebo bych z toho udělal recenzi. Jestli vás to zajímá, něco si najděte na internetu.

7. Jak si představuješ ideálně strávený den volna?

To je jednoduché. Strávit ho s lidmi, které mám rád, dělat věci, které mě baví a vyhnout se kontaminaci negativním myšlením (tj. nepouštět si večer zprávy). Nějaký konkrétní modelový příklad se mi vymýšlet nechce, ale s jistotou můžu říct, že by zahrnoval přítomnost mé milované, pozdní vstávání a ranní šálek kávy. 

8. Co se ti naposledy zdálo?

Mám poslední dobou (tj. co jsem na VŠ) velmi nepravidelný spánkový režim, což se na této problematice hodně podepisuje. Chodím spát velmi brzy, tedy brzy ráno, tedy mezi druhou a třetí hodinou ranní a většinou jsem natolik unavený, že se mi nic nezdá. A jestli se mi něco zdá, tak si to nepamatuji. Nicméně nedávno se mi přece jen něco zdálo a jako vždy to byl děsný balast. Byl jsem někde na nějaké dovolené, napůl v lese, napůl u moře a byli tam spolužáci jak ze základky, tak ze střední. Nejdřív jsem jezdil na kolečkových bruslích a nemohl jsem zastavit a pak jsem zjistil, že už se stmívá a já nemám pokoj, tak jsem začal obíhat kamarády, kdo má u sebe volno, ale nikdo to tak nějak neřešil. Zkrátka běžný sen absolutně nedávající smysl.

9. Co je podle tebe tvoje nejhorší vlastnost?

 Lenost. Rozepsal bych to, ale nechce se mi.

10. A jaká je ta nejlepší?

To by měli posoudit jiní, jinak to bude znít jako vychloubání a já se vychloubám nerad. Kromě toho, že jsem neskutečně inteligentní a vtipný jsem totiž i velmi skromný.

11. Speciální otázka! Představ si domeček se čtyřmi zdmi. V každí ze zdí je jedno okno a všechna tato okna směřují na jih. Jakou barvu má medvěd, který v domečku bydlí? Chceš-li, tak svou odpověď zdůvodni.

Směřují-li všechna okna na jih, musí být medvět vevnitř na severním pólu, tudíž se jedná o medvěda polárního, který bývá většinou bílý. Tedy alespoň to mi napovídá moje tvrdá cimrmanovská logika.

---

Na závěr bych měl nominovat 11 blogerů a položit jim dalších 11 otázek. Bohužel tolik blogerů neznám, takže svých 11 otázek hodím jen tak do vzduchu a kdo si je chytne, toho jsou. Pokud byste se chtěli zapojit a jste jen pouhými čtenáři a vlastní blog nemáte, dejte mi vědět a já vaše odpovědi klidně zveřejním tady.

Tak tedy:

1. Pijete kávu? Jestli ano, jak ji máte nejraději. Jestli ne, co pijete místo ní?
2. Jaká je vaše nejoblíbenější barva ponožek?
3. Když jdete po schodech, berete je po jednom, nebo po dvou?
4. Jaký je váš nejoblíbenější seriál a proč? (Mám na mysli takové ty, které sledujete pořád dokola.)
5. Hrajete na nějaký hudební nástroj? Je nějaký nástroj, na který byste se chtěli naučit?
6. Když natáhnete pravou ruku přímo před sebe, praštíte se do monitoru?
7. Co používáte jako záložku do knihy?
8. Bez čeho si nedokážete představit svůj den?
9. Existuje něco, kvůli čemu vás ostatní považují za blázna?
10. Máte raději zelené, nebo černé olivy?
11. Jaká je vaše nejoblíbenější vůně?