Byla noc, temná a tichá. Jedna z těch nocí, kdy nemůžete usnout, protože je takové ticho, že se vám v hlavě mění na ohlušující šum. Tahle však byla ještě o něco horší. Měsíc byl totiž v novu a navíc bylo zataženo, takže venku byla naprostá tma, a ta, jak víme, tvoří s pronikavým tichem nepříjemnou kombinaci. Příroda má zvláštní smysl pro atmosféru. A také zřejmě ráda děsí lidi. Například tím, že temnou tichou noc osvěží občasnými poryvy větru, které rozhoupou olejové lampy a vytvoří tak hororové osvětlení. Už chyběly jen staré noviny, které by nabral vítr a s mohutným plesknutím je připlácl na okno nebo strom, který by na něj tiše škrábal.
Tmou náhle pronikl další paprsek světla. Tenhle rozhodně nepatřil lampě visící na laně mezi domy. Tenhle mířil na jedno místo a stále se přibližoval. Zanedlouho se ozvalo tiché rytmické pleskání kožených podrážek o vlhkou dlažbu a v ústí uličky se objevil muž v kožené zbroji. Nášivky na ramenou a znak na helmě dávaly znát, že se jedná o příslušníka městské hlídky. Sotva vešel do uličky, schoval se do závětří nejbližšího domovního vchodu a začal si zapalovat cigaretu. To byla velmi oblíbená činnost všech strážníků. Když nastoupili, tak možná nekouřili, ale po pár celodenních službách jste je neviděli dělat nic jiného, než si na rohu ulice zapalovat cigaretu. Tedy pokud jste se chovali slušně. Když ne, mohlo se snadno stát, že jste místo toho viděli hrot jejich meče mířící na váš obličej, protože tyhle chlapy nenaštve nic tak, jako když jim zlodějíček utíkající z místa činu vyrazí cigaretu z ruky.
Sotva se strážný odlepil od stěny a dal se opět do pochodu, na střeše nad místem, kde do té doby stál, se něco pohnulo. Přes dřevěné šindele se mihl stín a zase zmizel za komínem. Když byl strážný z doslechu, seskočila ze střechy postava v těsném černém kabátci. Sotva dopadla na zem, udělala přemet a zmizela ve stínu mezi domy. Plížila se temnotou, až narazila na malý dvorek se studnou uprostřed. Chytila se okraje přístřešku a přitáhla se nahoru. Stačil jeden dlouhý krok a ocitla se na střeše protějšího domu. Teď přišla ta horší část. Osoba stanula před okapem, který se táhl dvě patra nahoru. Po takovém pádu většinou člověk neodejde po svých. Když má smůlu, tak ho odnesou zašitého v pytli, když štěstí, tak jen na nosítkách do vězeňské nemocnice. Ani jedna alternativa však nepřicházela v úvahu.
Postava v černém se tedy oběma rukama chopila okapu a nohou se zapřela o zeď budovy. Celá konstrukce lehce zaskřípala a na zem se sesypala trocha omítky. Jiná cesta nebyla, a tak se rukama přitáhla a zapřela druhou nohu. Okap držel. Teď pomalu nahoru. První patro bylo překonáno bez problémů. Když však přišla řada na to druhé, začal se pomalu ze zdi vysouvat hřeb, který držel objímku plechové roury. Ta se začala pomalu ohýbat směrem od budovy, a to přesně ve chvíli, kdy se pravá ruka chytla horního okraje střechy. Naštěstí již nenesla celou tělesnou váhu vetřelce, takže neodpadla úplně, ale místo toho zůstala trčet odezdi jako velký držák na slavnostní prapor.
Teď už zbývalo jen dostat se na druhou stranu. K tomu by mohlo posloužit lano natažené mezi domy, které sloužilo k upevnění velké olejové lampy. Problém však byl právě v oné lampě. Nedá se kolem ní prolézt. Lampu držely dvě kladky, jedna uprostřed lana a druhá ve zdi budovy, na které stála. Konec lana byl pak uvázán dole u dveří domu. Celá mechanizmus umožňoval spustit lampu k zemi, aby mohla být v noci zapálena a ráno zhašena. Jedna možnost tu byla. Postava si rozepnula kabátec a pod ním měla okolo pasu omotané lano. Odvázala jeden konec a z pouzdra vytáhla dlouhý nůž. Odřízla lano držící lampu těsně pod kladkou a obě lana pak svázala dohromady. Pak začala lézt na druhou stranu ulice. Jak se přibližovala k druhé kladce, lampa pomalu klesala dolů. Když byla uprostřed, odvázala druhý konec lana z opasku a začala jej odvíjet, dokud se lampa nesnesla až na dlažbu. Poté už mohla lano klidně pustit a dokončit svou cestu.
Pěknej článek (výlev)
OdpovědětVymazatjen ve třetím odstavci má být zřejmě nA střeše nad místem
a pak ještě Plížila se temnoutou, až narazilA
po dlouhé době mě něco donutilo, dočíst do konce takovejto příspěvek
Díky (za pochvalu i opravu) (=
OdpovědětVymazat