Poločas

Tak, víceméně úspěšně jsem se probojoval do půlky zkouškového období. Tři týdny za námi, tři týdny před námi. Tři zkoušky za mnou, tři zkoušky přede mnou. Druhá půle však bude mnohem záludnější než ta první. To jsem si okusil již v pondělí, kdy jsem poprvé v tomto semestru neprošel zkouškou. MA2AA neboli Matematika 2 pro anonymní alkoholiky. A ačkoliv je náplní tohoto předmětu matematická analýza, kterou jsme probírali již na střední škole a dokonce jsme z ní maturovali, ukázalo se, že nic není tak jednoduché, jak se zpočátku může zdát. Inu, vypočítat limitu je jedna věc a vysvětlit, co vlastně limita je a jak je definována je věc jiná, a jak se ukázalo, daleko těžší.

Avšak i po neúspěšné zkoušce jsem byl nesmírně rád, že budu mít chvíli klid. A ihned jsem se pustil do práce. Po příchodu domů jsem se elegantním pohybem vyvlékl z obleku, a pomalu padaje na postel jsem jej věšel na ramínko. Nepamatuji si, zda jsem usnul až po dopadu, nebo ještě ve vzduchu, ale vyspal jsem se tak, jak se mi to v letošním roce ještě nepodařilo. Celý zbytek týdne jsem pak strávil relaxací a kompletní regenerací, abych byl čerstvý na další učení, které mě čeká o víkendu a v následujících dnech. Vyrazil jsem na nákupy a doplnil zásobu kávy, která se během týdnů učení výrazně zmenšila. Mým cílem se samozřejmě stalo Kafe Kodó, kde jsem zakoupil čerstvě upraženou arabiku z Costa Ricy, a jelikož občas zatoužím po šálku lahodné kávy večer nebo po vypití předchozích tří, kávu bez kofeinu. Dále jsem vzal útokem KOH-I-NOOR, kde jsem si nakoupil novou výzbroj (neboť pero je mocnější nežli meč) a vyrobil si žurnalistický zápisník (alias Hipster PDA), pro případy náhlé inspirace. A poslední, čím jsem si udělal radost byla magnetická tabule, na kterou v případě nouze můžu načmárat trochu kvantové mechaniky s teorií strun po stranách a parodii na Born-Oppenheimerovu aproximaci. Docela začínám chápat ženskou touhu nakupovat pro zlepšení nálady (=.